Pc program, který naučí vaše děti číst aneb hurá líným rodičům

V dnešní době jsou rodiče víc a víc nahrazováni počítačem. Děti některých rodičů prosedí hodiny a hodiny u počítače, hrají různé hry a spokojeně tloustnou. Nechodí ven, ale sedí doma. A je tady novinka pro vaše ne ještě školou povinné! Hračka, která vaše dítě učí číst a počítat. Například Leap Frog. Dítě opakuje foneticky samohlásky, souhlásky a pak se učí číst. Super. Pak ho můžete na počítači zkontrolovat, co vlastně dělá a jak pokročilo. Zbláznil se svět? Co takto rodiče, kteří učí svoje děti? Vymřeli?

Dřív bývalo zvykem, že matka nebo někdo v rodině děti učil barvy, čísla a základní počty, nebo se to děti učí ve školce. Od lidí. Od živých lidí. Ne od strojů. Když si představím učit se cizí jazyk na počítači a s učitelem, tak si vždy vyberu živého učitele. Toho se mohu zeptat, ten může vysvětlit a může se přizpůsobit mojemu stylu učení víc než stroj. Stejně jako nesnáším automatický systém ve firmách a chci mluvit s živou bytostí. Skoro každý preferuje lidi oproti automatizovanému počítači,tak proč někteří dětem nedají svůj čas místo počítače?

Neodsuzuji počítače, jsou užitečné a třeba BBC má spoustu báječných her, kde si děti můžou procvičit matematiku, angličtinu, čtení atd. Ale až po té, co je to někdo naučí. V dnešní době mají všichni méně a méně času, ač máme plno moderních vymožeností: pračku, sušičku, myčku na nádobí, mobilní telefony, faxy, emaily, videotelefony, předem zmražené jídlo, které se jen ohřeje, jednorázové pleny, to vše usnadní život. Proč tedy máme na sebe tak málo času? Proč šidíme děti? Je to opravdu, protože jsme tak děsně zaměstnaní nebo proto, že máme tisíc a jednu výmluvu a je jednodušší dítě hodit před počítač, ať se "učí" samo? Model rodiny, kde si každý zaleze před svůj počítač a prakticky se spolu nebaví, netráví čas, se mi zdá poněkud nešťastným.

Odmítám se podřídit trhu a kupovat takové programy pro děti. Naučila jsem děti číst zní pořád lidštěji než počítač učí moje děti číst. V učení dětí dávám kus sebe. Je to náročné, ale když to neudělám já, tak kdo? Chci vychovat lidi nebo stroje? Pomáhám s domácími úkoly, učila jsem děti barvy a čísla a základy čtení, já vím, jsem děsně nemoderní matka... Dokonce jsem si dovolila číst pohádky před spaním, každý den. S výjimkou dní, kdy potomci prostě odpadnou vyčerpáním z různých důvodů či nemoci. Dlouhé, zastaralé, nemoderní pohádky, kde princezna čeká na prince a žijí potom šťastně až do smrti, kde dobro vítězí nad zlem, kde je lekce o životě i chování se k druhým. Děti sice hrají po škole hry i na počítači, ale vím jaké a mají časový limit. Všeho s mírou. Ale to neplatí všude.

Hodně lidí tráví čas v práci, se známými nebo vedle dětí. Ne s dětmi, ale vedle dětí. A počítač děti učí číst a počítat. Možná by jim měl počítač i číst pohádky... ano i to může. Jenže je interakce rodičů a dětí? Vážně nemají čas nebo se vymlouvají?