což je taky důvod, proč jsem zakotvila v Anglii.Kdysi dávno před lety, když jsem byla o pár kil lehčí, o tisíc názorů na vše těžší , jsem se vydala procvičit nabyté znalosti v anglickém jazyce. Když jsem se chystala zpět do mého rodného hnízda, odkud jsem tak nadšeně vyletěla, potkala jeho pana Pravého. A tak jak to bývá, člověk míní, život mění, zůstala jsem.
Dnes popíjím anglický čaj, tj. s mlékem, a píšu vám tyto řádky. Ne, nebojte, nebudu vám o hlavu omlacovat, že mám doma cizince a jsou cizinci lepší než Češi, na to je plno jiných expertů tady na blogu. Když jsem některé začala číst, řekla jsem si, proč neprocvičit psaní, neoprášit klávesnici a nepustit se do toho také. Nemám teda žádné pevné plány, ale asi budu psát, co mne zrovna napadne. Od některých úskalí mateřství až po "jak mě dneska vytočil ten a ten politik".
Momentálně jsem doma, nepracuji, i když mám už děti školou povinné, já vím, šok, horor, ona ještě nešla do práce a to má dávno po mateřské! Věnuji se práci na minimální úvazek, moje rodina je momentálně na prvním místě, v Anglii to není žádný hřích, narozdíl od Česka, odkud mi bývalé spolužačky píší pořád dokola věty typu A to se doma nenudíš? Nechceš dělat kariéru? Manžel si najde jinou, nebojíš se? ... Takže i tom možná něco napíšu. Zatím jsem dopila čaj a myslím, že na úvod tohle stačí.
Těším se tedy na vaše ohlasy a jsem s pozdravem.
Ivy ( jak mi občas říká můj Hubby)
