K tomuto článku mne inspiroval článek jiný http://irenamauranovotna.blog.idnes.cz/c/202533/Rodina-Devcata-naucte-se-pecovat-o-domacnost.html Překvapilo mne, že ho napsala žena. Skoro zněl jako ze šovinistovy příručky pro ženy z předminulého století. Osobně si myslím, že základní věci kolem domácnosti by měli znát všichni, zvláště v dnešní době svobodných lidí, kteří dlouho žijí sami, už ne dávno u rodičů. Snažím se vést děti k tomu, aby obě uměly vyprat, vyžehlit, přišít knoflík a uvařit aspoň základní jídlo. Dnešní děvčata jsou také už dost jiná, nebude na nich ležet celá tíha domácnosti, jako tomu bylo v mládí paní Ireny.
I muž může do kuchyně...teresa-morgan.blogspot.com
Manželka z práce spěchá do školky, školy, vyzvedne děti a spěchá domů, aby vařila večeři, uklidila a donesla manželovi pivo před televizi. V noci jde ještě vyvenčit psa. Ráno uvaří pro všechny večeři, vypraví manžela i děti do školy atd. Veškeré vaření a nákupy obstarává sama. Její manžel chodí do práce a říká Kde je pivo? Kdy už bude večeře? To je jeho životní role. Tohle je snad už za námi
Takže jinak
Zdravé vaření
Naši předkové užívali všelijaké materiály a dneska je jasné, že některé byly vyloženě zdraví škodlivé. Já osobně si pamatuji děsně ošklivé smaltované nádobí, které když se otřískalo, vypadalo ještě hůř. Dneska v mojí vlastní domácnosti používám nerez nádobí a nemůžu si ho vynachválit. To samé nerez nože. Kdo z vás si pamatuje ty otřesné hliníkové příbory zapuštěné v takovém nevábném černém plastiku? Ach, školní jídelna základní školy. Hliníkové ešusy, hliníkové příbory a kvasnicová polévka.
No dobře, ta polévka možná některým chutná. Když se zamyslíme nad předky ještě dál, tak měli třeba cínové nádobí. Taky nic moc. A ať si děti osahají nádobí, ať vědí, jak vypadá vařečka. Ostatně nejoblíbenější zábava běžného dítěte je sedět v kuchyni a přehrabovat se v hrních a předstírat, že vaří. Jediné, kde je nutné dávat pozor, je při vaření mít otočené držadla u nádobí tak, aby nebylo v cestě, aby o ně někdo nezavadil a nepřevrhl se na něj hrnec s vařícím obsahem. To platí pro děti i dospělé. Jaké nádobí?
Keraminka Made In China říznutá olovem asi nic moc. Jasně, kvalitní porcelán a kvalitní nádobí je asi základ. Ale naše předky bych nechala tam, kam patří. A pořádně umýt nádobí, to je snad samozřejmost. Ale máme myčky a ty dělají dost dobrou práci. A papírové ručníky jsou mnohem horší než utěrky, které se perou a žehlí. Papírové ručníky totiž většinou obsahují víc chemikálií, takže mnohem lepší je utírat je onou utěrkou (samozřejmě čistou) nebo je nechat oschnout. Nebo mít myčku a ta to udělá sama. Časté praní je samozřejmostí, čistota je půl zdraví.
Umíte vařit?
Zde bych apelovala i na pány. I když si myslím, že žena by vařit měla (hlavně žena s malými dětmi), také jsem toho názoru, že pánové by měli umět aspoň základní jídla. Ne jako kdysi "naši předkové", kdy jim maminka nosí vše pod nos a oni netuší, jak se dělá čaj nebo míchaná vejce. Pár základních a jednoduchých jídel se mohou naučit i muži, ostatně muži jsou většinou šéfkuchaři, mají jiné chutě a někdy dokážou vařit líp než ženy. Muž, ať už žije sám nebo v rodině, by mohl umět snídani, oběd a večeři. Pomoci manželce nebo vařit sám pro sebe a nebýt závislý na jídle, které se prodává v restauracích různého ražení.
Pod pojmem zdravé vaření se skrývá pro každého něco jiného: někdo nejí maso, někdo je vegan, někdo nesnáší ryby. Shodneme se jistě, že zeleninu bychom měli jíst víc. A základ je kvalitní zelenina a ovoce, dobře omýt a vhodně skladovat.
Péct chleba? NO tak přiznám se, párkrát jsem se do toho pustila, ale jenom proto, že jsem nemohla ze začátku v USA najít pořádný chléb. Dneska už znám dobré obchody a raději chleba koupím, přece jenom mne nebaví tolik péct. I když jsou strojky na chleba, přece jen dneska existuje hodně obchodů a hodně pekáren, myslím, že se dá vybrat. Ne každého musí nutně bavit péct chleba doma, ono to není nutně levnější nebo zdravější.
Ideální je asi nakupovat místní potraviny od farmářů, které člověk zná a číst etikety. Nejen kalorie, ale i přísady. Čím delší seznam přísad, tím větší pravděpodobnost, že to nebude ani zdravé, ani jedlé. Jenže někdy máme do reality daleko. Je to vždy a vždy otázka rodiny. Jaký přístup má rodina, co vštěpí dětem. A nemám nic proti televiznímu vaření, jsem velká fanynka Jamese Olivera. Prostě se mi líbí a občas mne inspiruje.
Diety? Někdy jsou nutné. Někdy děti mají alergie a musí se pečlivě vybírat.
Čistící prostředky
Jistě, na trhu je spousta antibakteriálních mýdel, čistících prostředků a pracích prášků. Osobně je nepoužívám. Je již známo, že časem si bakterie vytvořily imunitu na jistá antibiotika, užívání antibakteriálních věcí je přehnané, kvůli marketingu.
Obyčejné mýdlo umyje stejně dobře jako mýdlo antibakteriální. Lidé ale dneska antibiotika nejen užívají při čištění domácnosti,ale i jedí v mase. A je plno superbakterií, které mají odolnost na antibiotika, obyčejný penicilin už má dávno na kahánku.
Na čištění domácnosti stačí vlastně málo. Z různých zdrojů vím, že na okna stačí ocet a voda. Lepší než okena. Na čištění nerez a vany používám jedlou sodu. Tady v USA se prodává ve velkém balení, též se užívá jako deodorant do ledničky, požírá pachy.
Uvařené jídlo by mělo jít do lednice co nejdřív. Nenechávat je někde povalené, bakterie se množí děsně rychle. Na nádobí stačí obyčejný saponát.
Ale tohle snad je informace, kterou můžeme prozradit i pánům, co říkáte, děvčata?
Nedávná invaze výrobků, které obsahují antibakteriální agenty, do zdravých domácností se změnila z pár výrobků v polovině 90. let na víc než 700 výrobků dneska. Antibakteriální výrobky byly vyvinuty a úspěšně zabránily přenosu různých mikroorganismů způsobující nemoci u pacientů hlavně v nemocnicích. Dnes se přidávají do různých výrobků do domácnosti, aniž by byl dokázán přínos pro zdraví.
Více zde: http://www.cdc.gov/ncidod/eid/vol7no3_supp/levy.htm
Celkově si myslím, že by obě pohlaví měly vědět, co je vařečka, hrnec, talíř, příbor, žehlička, jehla a nit a jak a čím čistit boty nebo vanu.
