Napsat slohovou práci ve škole bylo pro mě vždy nejtěžší ze všeho. Neměla jsem to ráda. Tobiáš sice píše zajímavě a snadno, jeho práce jsou netradiční a často učitelku šokují. Stejně jako jeho myšlení. Ale deprese? Sebevraždy?
Začal podzim. Dny se zkracují a noci budou delší a delší. Každé roční období je vděčným tématem pro školní práce. Je potřeba udělat na poličce místo pro knihy a a sešity nového školního roku, tak uklízíme ty staré. Otvírám sešit z českého jazyka z loňského roku právě na Tobiášově slohové práci o podzimu. A znovu mi tečou slzy po tváři. Jako tenkrát. Před rokem.
Za úkol děti dostaly napsat líčení o podzimu podle obrázku. Měli použít umělecký popis, obrazná pojmenování. citově zabarvená slova a básnické přívlastky. Lavička, barevné spadané listí, krásné počasí. Vše lákalo k procházce. A také všechny děti psaly o podzimu jako o nádherném ročním období. Kromě Tobiáše:
"Podzim je bezevší pochyb nejhorší roční období, jelikož je při něm hnusně. Podívejte se třeba na tu opuštěnou lavičku. Dokonale vystihuje náladu při podzimu. Je hnusně, protože je hnusný počasí. Vůbec bych se nedivil, kdyby po vánocích bylo na podzim největší procento sebevražd. A co se parku týče, určitě přiléhá k nějakému kdysi krásnému domu, který je nyní však ruinou, a tudíž není ten park udržován. Podívejte se třeba na to neshrabané listí. Kdyby byl park udržován, určitě by tam takto to listí nebylo zaváté."
Tobiáš úkol splnil přesně dle zadání, ale zase prostě jinak než je běžné. Ostatně jako vždycky. Mě téměř vždy slohové práce zkazily známku z českého jazyka. Tobiáš bývá za jejich zpracování chválen, nicméně paní učitelka, stejně jako já, je konsternována myšlenkovými pochody dítěte.
Doma, když jsme se o jeho líčení a podzimu bavili, našel pak na stránkách Českého statistického úřadu zprávu o sebevraždách v Čechách. Velmi ho tabulky zaujaly. A jak zjistil, tak největší počty sebevražd na vánoce a podzim jsou pouze pověrou.
Stejně jsem však nerozuměla tomu, proč byl tak depresivní a řešil téma sebevražd. Bylo krásné babí léto, Tobiáš však celkově měl loňské září špatný prospěch. Změnil se. Celkově. A já to přičítala zesilující pubertě a mohutnému útoku hormonů.
Až o měsíc jsem ale pochopila. Teprve až když jsem otevřela dopis od soudu s návrhem jeho otce na střídavou péči. Tobiáš měl svého tátu moc rád. Jenže on za ním chodil jen občas. Mnohokrát sliboval a nepřišel. A Tobiáš si zvykl na tento režim nerežim. Jejich všechny setkání se odehrávaly u nás doma či na našich společných výletech a dovolených. Ještě loni v srpnu jeho otec u nás doma plánoval, jak všichni tři strávíme Tobiášovo narozeniny v září v Legolandu v Německu a společně jsme dokonce hledali hotel. A o měsíc později dopis od soudu. Žádná diskuze. Žádný projev přání. Blesk z čistého nebe. Šok. Pamatuji si to jako dnes. Stála jsem jako opařená a nemohla věřit tomu, co se tam psalo. Ještě ten den jsem navštívila Ospod. A všechno do sebe začalo zapadat. Tobiáše jeho otec na konci srpna seznámil se svou novou manželkou a jejími dětmi. Tobiáše začali přemlouvat na střídavou péči. Jenže autisti změny nesnáší, neumí je zvládat. Ale kdo by zvládl takový obrat o 180 stupňů během jednoho měsíce? Dokonce otec navštívil Ospod a psycholožku a vyprávěl, jak se nemůže vídat se svým synem. A Tobiáš dobře věděl, jak často marně na svého tátu čekal. Teď byl svědkem jeho lží a manipulace. Nevěděl, co dělat. Otec Tobiášovi totiž zakázal o všem mluvit. A Tobiáš mu věřil. Žádné dítě přeci nečeká od svých blízkých nic zlého. Říkal mu, že je to tajemství....
Strašné tajemství, když pak dítě píše o sebevraždách a depresích.....
Duše našich andělů, našich dětí jsou křehoučké. I když jsou už třeba v pubertě a výškou vás přerostly. Naštěstí tmu vždycky střídá světlo. Den přichází po temné noci, ať se je sebevíc dlouhá. I temné myšlenky prozáří jednoho dne slunce. Tobiáš si události, které začaly loni na podzim, bude pamatovat celý život. Ale myslím, že dnes by o podzimu psal už také jinak.
Takže, krásný podzim!
