Rozchody a konce bolí… V politice je to ale často naopak

Když končí vztah, máme srdce bolavé. Je nutné uzavřít historii a vítat budoucnost. Teď končí volební období a mě to vůbec nebolí. Přemýšlím, za co vlastně politikům poděkovat. A co nás dál čeká…

Volby se blíží a s nimi i konec volebního období současné vlády. Mě nedávno skončil vztah. Trval skoro rok. Oba jsme měli bolest v srdci, ale věděli jsme, že konec je nevyhnutelný. A já mu napsala dopis, abych mohla jít dál:

Miláčku (oslovení jsem prostě změnit musela, původní oslovení nechci uvádět),

je to přesně 10 měsíců, co jsme se poprvé viděli. A šli na ostrov a piknikovali. A já si bodla do nohy trny…. Opravdu netradiční první rande jsme měli…. A strávili spolu dlouhý večer…

A během té naší doby přežili a přestáli těžké situace… naše soudy, úmrtí maminky, dlouhé odloučení, když jsi byl v Americe, mojí ztrátu práce. Na pár let je to toho příliš a my vše zvládli během pár měsíců a byli statečný. Náš vztah vše vydržel a já myslela, že spolu budeme navěky.

Možná by se dala i všednost a pravidelnost překonat a změnit v radost a jiné schéma setkávání. Je to proti všemu vlastně taková „prkotina“. Já jsem zvyklá překážky překonat, respektuji však, že ty máš své bloky a chceš si je užít. Jak bych byla ráda, kdybys je chtěl změnit, odstranit… Je to v tvé moci a sílu na to přeci máš. Takový vztah přeci nejde najednou zrušit a vymazat…. Je výjimečné, když se potkají dva lidé, co už po krátké době si spolu tak rozumí. To další a bolavé jsou pak jen probuzené vzorce z minulosti, které vztah jen vynese na povrch. Dají se řešit. Když od nich oba utečeme, stejně zas přijdou znova a jindy.

Dnes je to poprvé, co naše výročí nebudeme slavit. I když vlastně minule také ne, protože jsi byl nemocný. Ale dnes je to poprvé, co vím, že spolu už žádné výročí neoslavíme. Že už nejsi můj partner, můj milenec a moje láska. I když už nebudeme dál partneři, stejně v srdci cítím, že jsme jedna rodina. První kolo přeci….

Jsou věci, co mi ale už budou vždycky chybět a co jsi mi ukázal. Na tohle však nikdy nezapomenu:

• že se dá udělat piknik i téměř v centru Prahy, i s Proseccem
• ukazoval jsi mi okolí Prahy, pro mě neprobádané oblasti
• že vaření může být  i docela zábavná činnost, strašně mě bavilo s tebou vařit
• orgasmus s výhledem na Karlův most
• sbírání jablek a ořechů v Praze a okolí a tvoje lezení po stromech
• už po 14 dnech jsi se mnou chtěl bydlet a být součástí mého života
• otevřel jsi mi své srdce a já tobě to své
• že jsi měl rád Tobiáše
• že jsi mě miloval se vším, co ke mně patří
• Líbila jsme se ti i neupravená a s pár kilama navíc
• Nikdy jsi mě za nic nekritizoval
• Vždycky jsi mě vítal otevřenou náručí a polibkem
• Pokaždé jsi mi přinesl kytičku nebo něco jiného
• Naše výlety do Českosaského Švýcarska, Lednice, na hory, do Adršpachu…
• Naše společné obdivování domečků. Když jsme si poprvé večer psali a narazili na tohle téma, já byla dojatá až k slzám a věděla jsem, že je mezi náma něco víc. Máme tolik společného….
• Při nákupech jsi byl vždycky velmi trpělivý
• Že jsi mě chtěl zase naučit věřit mužům
• Tvůj nezdolný optimismus a dobrá nálada téměř za všech okolností
• že jsi tak nebojácný při objevování nových věcí a míst. To je pro mě vekou inspirací
• že jsi mě podržel, když mi umřela maminka a ex mě dal k soudu
• že ti nevadil můj nepořádek

Tak hezké nevýročí…. Já budu na něj myslet s láskou v srdci 

Přemýšlím, co bych napsala politikům při jejich konci. Možná pouze toto: 

Děkujeme, jsme rádi, že odcházíte.

P.S. Moc ráda bych se rozepsala, ale nějak to nejde….