Pan učitel rád děti mixuje. A děti to nebolí

Volíme si svoje místo? Ve škole možná. Dokonce si nemůžete vybrat ani své místo v tramvaji, vlaku či v práci. Pokud nejedete zrovna z konečné. I v životě si můžete vybrat na začátku, pak už jen manévrujete mezi okolnostmi.

Tobiáš přišel ze školy vysloveně ve špatné náladě. Hodně zahloubán do sebe.

„Je počátek roku, ještě toho nemohou mít tolik….,“ honí se mi hlavou. Písemky také ještě nepíšou. Z jeho chování je však naprosto jasné, že se něco stalo.

Děti si v hodině sedly podle toho, jak se jim to líbilo. Zasedací pořádek podle svého přání.

„Já děti rád mixuju, když budete rušit,“ říká však učitel varujíce děti na možné přesazování během roku, když budou zlobit.

„A nebolí je to?“ se zděšením v očích hned reaguje Tobiáš na učitelovo oznámení. Učitel mu však jen oznámil, že to myslel jinak. Tobiáš nepochopil, že slovo mixovat je užito v přeneseném významu. Mixuje se přece v mixéru. Koktejl, mléko, ovoce.

„Ale děti? Ale jak mixovat?“ honilo se mu celý den v hlavě a po celý zbytek dne moc nevnímal okolí, probíhající hodiny a uzavřel se do svého světa. Musel vyřešit tu záhadu. Je to jako kdyby jste do bedny hodili problém a bedna se otevře až v okamžiku jeho vyřešení. Do té doby je vůči okolí uzavřená. Další problémy, vjemy, lidi nevnímá. Jenže Tobiáš to nepochopil za celý den. Sám nedá najevo, co zaměstnává jeho mozek a ani pan učitel nezaznamenal, že Tobiáš je v nepohodě. Je opravdu těžké to na něm poznat. Prostě Asperger v praxi.

Až doma….. Opatrné našlapování. Důvěrné prostředí. Pomalé otevírání. Stále neochota říci si o pomoc. Až v kuchyni promluvil. U mixéru. 

A mě došlo, jaké mají děti privilegium - sami si vybírají své místo. Dneska si vybírají i sami své budoucí povolání, své koníčky. Pokud však přeci jen u nich k nějaké změně dojde, snáší to často mnohem lépe než my dospělí.

Kolikrát třeba za poslední čas jsem si sama vybrala své místo? Kde budu sedět? S kým budu v práci? Jakou práci? Okolnosti jsou často silnější než my sami.

Jako dospělí si vybíráme už jen z těch míst, která jsou volná. Ať je to v metru, tramvaji či práci. Posadit se můžete jen tam, kde je volno nebo se můžete o obsazené místo s někým podělit či porvat. Někdo pak volí čestný boj, jiní zákeřné zbraně. A platí to nejen v životě, ale i v politice.