I Praha má svůj tunel. NEBOJ!

Každý den slyšíme a použijeme tisíce slov. Chápeme jejich význam obsahem i v přeneseném slova smyslu. Aspergeři ne. Tunel je prostě tunel. Vybudovaný průchod (či průjezd - musím být přeci přesná kvůli synovi) z bodu A do bodu B. 

Při naší procházce Prahou mě napadlo vzít to ze Žižkova do Karlína zkratkou. Tunelem.

„Jenom pro chodce?“ udiveně se ptá Tobiáš. Je to jeho premiéra, poprvé jde Žižkovským tunelem, ač se v Praze narodil. Vlastně i já sama bych napočítala na prstech jedné ruky, kolikrát jsem skrz něj šla. Tunely pro vlaky, metro, auta jsou v dnešní době tuctovou záležitostí. Nežijeme přece v pravěku. Ale tunel jen pro pěší…. To je jiná, těch je málo. Tunel měří 303 metrů a směrem ke Karlínu je mírně z kopce. Cestou kolem nás několikrát prosvištěli cyklisti.

„Jenom pro chodce?“ ptá se zase Tobiáš. Velmi důrazně. Z jeho vyčítavého pohledu je mi naprosto jasné, že jsem mu podala nepřesnou informaci. Chodci jsou chodci a tady jede kolo. „Prostě sem nesmí motorová vozidla,“ upřesňuju. Za ty roky přesně čtu z jeho obličeje a hned vím, co je špatně.

 „A pan XYZ (no nebudu jmenovat) postavil jakej tunel?“ pokračuje Tobiáš, když utichne rozléhající se zvuk svištícího cyklisty. Při cestě tunelem se Tobiášovi vybavily historické zprávy z ekonomiky.

 „Pan XYZ nepostavil žádnej tunel,“ vysvětluju. Vlastně je tunel sakra zprofanované slovo a dneska si pod tímto pojmem můžeme představit nejen stavbu, která vede pod zemí skrz kopec, skálu nebo pod vodou a ulehčuje cestu lidem. Slovo tunel se také stalo metaforou pro nepěknou činnost hlavně po sametové revoluci. Také tunelář a tunelování neznamenají vždycky to, pro co byly tato slova vynalezeny. A teď to vysvětlete 15letému autistovi, který bere vše doslova a neumí číst mezi řádky a chápat dvojsmysly či jiné významy slov. Mé krátké odpovědi ho sice uspokojily na tuhle chvíli, ale je mi jasné, že dříve či později ho bude zajímat přesné schéma a princip tunelování. A také, že to tunelování tak vynášelo.

 „Neeee, tunelář není perspektivní povolání,“ odpovídám na nevyřčenou otázku. Volba profese se zvolna u Tobiáše blíží a stále přemýšlí, kterým směrem se vydat. A dobře honorovaná profese je přeci lákává.

„Hlavně, že jsme světoví. Takže Praha je už jako Londýn.“ pronese, když se blížíme ke konci tunelu. V Londýně mají totiž také tunel pouze pro pěší (a kola), ale vede pod řekou Temží. Spojuje čtvrť Docklands, kam dojedete metrem, s čtvrtí Greenwich. Tam si nemůžete nechat ujít známou observatoř a postavit se na Greenwichský poledník.

Greenwichský tunel je o půl století starší, byl otevřen v roce 1902, je však jen o trochu delší, měří 370,2 metrů. Do tunelu sejdete po schodech či sjedete výtahem. Je otevřen 24 hodin denně a v roce 2016 byl v tunelu instalován elektronický systém, který sleduje a aktivně spravuje využití tunelu, měří  rychlost jízdních kol a chodců. Ač tunely vypadají uvnitř skoro stejně, v tomto máte pocit, že průchod třeba v noci je monitorován a jste v bezpečí.

Cesta Žižkovským tunelem v Praze trvá pár minut a když se ohlédnete zpátky, nad tunelem v Karlíně uvidíte bílou barvou obrovský nápis NEBOJ.

P.S. Nebáli jsme se, i Praha má svůj tunel. Ale večer nebo v noci bych tam nešla. Jedině, kdyby se inspirovali Londýnem.