Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Do roka a do dne – 16 let od 11. září 2001

11 je hezké číslo, ale 11.9.2001 už tak moc ne. Dnes je to už 16 let, co se svět změnil. To jsem ještě netušila, jak bytostně se bude tato událost týkat i mě. A že každý rok budu chystat oslavu. A že potkám minulé životy...

Pamatuji si přesně ten den. Kolem 9 hodin ráno mi volal kamarád Milan a vyděšeně říkal: „Pusť si honem televizi nebo rádio.“ Ještě jsem byla doma a oněměle zírala na televizi. Nevěděla jsem, jestli běží zprávy nebo nějaký katastrofický film. Bohužel to byla realita. Hroutily se budovy a hroutil se svět, jak jsme ho do té doby znali. Bolest byla ve všech srdcích. Dala by se krájet.

Čísla jsou také symboly, a tak jsem přesně rok poté začala rodit. Praskla mi plodová voda a odjeli jsme do porodnice. A následující den  krátce před 13 hodinou se na porodním sále úplně bez pláče rozhlížel můj syn Tobiáš. Jako návštěvník z jiných světů. Ale můj návštěvník. Musel si zřejmě prohlídnout ten cizí a nový svět. Jeho novou realitu. Plakat začal až když ho položili na váhu. Bylo to přesně rok a den poté.

Samozřejmě, mohla to být náhoda, ale náhody přeci neexistují. Jen synchronicity. A každý rok na výročí 11. září v televizi opakovali záběry z osudného dne. Čím čerstvější událost byla, tím více bylo záběrů a reportáží. Nikdy již nebyly tak detailní jako právě v rok, kdy se to stalo a kdy Tobiáš ještě nebyl na světě.

11.9.2006 byly Tobiášovi téměř 4 roky. Hrál si zrovna v obýváku a televize běžela. Nechtěla jsem Tobiáše vystavovat zbytečně drastickým záběrům, pohledu na cokoli ošklivého, násilného, zbraním a vůbec ničemu, co k dětství prostě nepatří. Jenže najednou začaly zprávy a ukazovaly záběry letadel, jak narazily do mrakodrapů a ty následně spadly.

„Přepneme to,“ navrhuju s cílem uchránit ho těmto záběrům.

„Já už jsem to viděl,“ uzemňuje mě Tobiáš svou odpovědí. Vlastně odpovídá i na to, co jsem si pouze myslela. Na důvod přepnutí. Mozek se mi přehřívá a marně přemýšlím, kde už to viděl. Jsem si bezpečně jistá, že v televizi to být nemohlo ani roky předtím.

„A kde jsi to už viděl?“ ptám se opatrně.

„Když tam přiletělo,“ odpovídá chladnokrevně s hlavou pořád skloněnou nad legem. Je vidět, že televizi vnímá jen tak napůl a události kolem mrakodrapů ho nijak nezasáhly. Skládání kostiček ho zajímá mnohem víc. Jenže já jsem v šoku. Co a kam přiletělo? Je úplně jedno, co hrajou v televizi a jaký je tam program. Musím záhadě přijít na kloub.

„Viděl jsem, když tam přiletělo,“ znovu opakuje, když vidí, že já mlčím. „Najednou tam bylo,“ pokračuje. Jako by z něj najednou mluvil někdo jiný. Někdo hrozně vážný, rozhodně ne dítě. Jen chladně popisuje události, žádné emoce.

„A co jsi dělal, když přiletělo?“ opatrně zjišťuju.

„Seděl jsem u stolu a nevšímal jsem si toho,“ odpovídá klidně zase bez sebemenší známky rozrušení. Je to jako by tam byl. Slyšela jsem již o minulých životech. A najednou vím, že musím být opatrná. Teď se tu nebavím s malým dítětem, ale je tu někdo s námi. Nikde už roky poté neříkali, že lidé to zkraje po nárazu letadel brali na lehkou váhu a nikdo nevěřil, že by budovy mohly spadnout. Co když si něco pamatuje? Co když na tom něco je? Nesmím mu rozhodně ani slůvkem napovídat. Přesto mě zajímá, co bylo dál.

„A co jsi dělal potom?“ ptám se opatrně. „Pak jsem šel k oknu,“ odpovídá. Je hrobové ticho. Aspoň mě to tak připadá. Nevnímám ani televizi, i když pořád hraje.

„A pak?“ byla moje poslední otázka. „Pak jsem šel domů,“ řekl Tobiáš a schoulil se ke mně do klubíčka. Cítím duši. Jeho. Svou. Cítím smutek. Napojení. Lásku. Až pár let poté mi někdo vysvětlil. Že když člověk umře a duše odejde z těla, tak jde k velké duši, tedy domů. 

V roce 2001 jsem cítila smutek a bolest z obrovského neštěstí. V roce 2006 jsem se dotkla něčeho daleko hlubšího, co nás přesahuje.

Tobiáš má prostě pořád něco extra. A každý rok v září rozhodně slavíme. Jeho narozeniny.

Autor: Iva Apanasenková | pondělí 11.9.2017 14:02 | karma článku: 15,87 | přečteno: 526x
  • Další články autora

Iva Apanasenková

Nikdy není pozdě začít novou kariéru - třeba jako Manolo Blahník

Pokud budete v dnešní době shánět práci a vyčerpáte možnosti v okolí, podíváte se na „pracovní weby“ a skončíte u personálních agentur. Jak by u nich dopadl takový slavný obuvník Manolo Blahník?

9.10.2017 v 9:10 | Karma: 11,30 | Přečteno: 328x | Diskuse| Společnost

Iva Apanasenková

I ve švýcarské firmě může být velký bordel

Švýcaři jsou proslulí svou precizností. To samé byste čekali u švýcarské firmy. Všechno je ale jinak, pokud se firma stane mezinárodní. Jeden den vám oznámí nucený odchod. Druhý den, že se spletli. A kolem je takových kolegů víc.

5.10.2017 v 11:22 | Karma: 23,35 | Přečteno: 1426x | Diskuse| Ekonomika

Iva Apanasenková

Taxikáři už by si konečně měli najít jiného koníčka než nadávání, stěžování a stávkování

Už mě to nebaví. Dokonce mě to přímo otravuje. Stávka taxikářů proti Uberu. Jediným logickým důsledkem je a bude zvýšený zájem o Uber a jejich služby. Kdo ještě netušil a nezkusil, ochutná neznámé „ovoce“. Uber má reklamu zdarma.

3.10.2017 v 10:39 | Karma: 24,88 | Přečteno: 842x | Diskuse| Společnost

Iva Apanasenková

Česká invaze do Německa. Za kvalitou. Na muslimy však v útratě peněženka nestačí

Kvalita, respektive nekvalita, potravin i drogerie nutí běžného člověka k nákupním výletům, které by si klidně odpustil. V Drážďanech na parkovišti byla většina Čechů. Smutný pohled je ale do košíků českých žen a přistěhovalců.

2.10.2017 v 14:19 | Karma: 40,12 | Přečteno: 3078x | Diskuse| Ostatní

Iva Apanasenková

Po strništi bos s Třískou v srdci

Málokdo pohne s lidmi tak jako včera Jan Tříska. Někdy jsou slova málo. Nebo příliš moc. Někdy jsou zbytečná. A nejhorší je zbytečná smrt.....

26.9.2017 v 10:07 | Karma: 16,42 | Přečteno: 588x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí

26. dubna 2024  12:04

Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...

Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030

24. dubna 2024  21:21

Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...

Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky

1. května 2024

Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...

Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu

1. května 2024

Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...

Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky

1. května 2024

Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...

Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus

1. května 2024

Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...

AURES Holdings a.s.
PRACOVNÍK PODPORY PRODEJE (A12500)

AURES Holdings a.s.
Olomoucký kraj
nabízený plat: 30 000 - 32 000 Kč

  • Počet článků 26
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1289x
Byla jsem maminka….

Teď už jsem máma a když o mě synek někde povídá, tak dokonce matka. Tobiášovi je 15 let, má Aspergerův syndrom (vysoce funkční autismus), dysgrafii, dysortografii a poruchu pozornosti. Je členem Mensy ČR a puberta je v plném proudu. Plánuje jít studovat na Oxford nebo Cambridge. Nebo se mu také líbí Caltech či MIT. Sám si to nastudoval.... 

Především mu dělám asistentku, bez vysvětlování událostí a chování lidí by byl v tomto světě ztracen. Ve „volném“ čase mě baví být ekonom, kouč, hraju si s informacemi, čísly a se slovy. Pomáhám lidem objevit a vidět to lepší v sobě i ve světě kolem.

A hledám jinou práci, aby Tobiáš mohl zůstat na "své" škole, kde je od 1. třídy již zvyklý. Je totiž soukromá.