Do roka a do dne – 16 let od 11. září 2001
Pamatuji si přesně ten den. Kolem 9 hodin ráno mi volal kamarád Milan a vyděšeně říkal: „Pusť si honem televizi nebo rádio.“ Ještě jsem byla doma a oněměle zírala na televizi. Nevěděla jsem, jestli běží zprávy nebo nějaký katastrofický film. Bohužel to byla realita. Hroutily se budovy a hroutil se svět, jak jsme ho do té doby znali. Bolest byla ve všech srdcích. Dala by se krájet.
Čísla jsou také symboly, a tak jsem přesně rok poté začala rodit. Praskla mi plodová voda a odjeli jsme do porodnice. A následující den krátce před 13 hodinou se na porodním sále úplně bez pláče rozhlížel můj syn Tobiáš. Jako návštěvník z jiných světů. Ale můj návštěvník. Musel si zřejmě prohlídnout ten cizí a nový svět. Jeho novou realitu. Plakat začal až když ho položili na váhu. Bylo to přesně rok a den poté.
Samozřejmě, mohla to být náhoda, ale náhody přeci neexistují. Jen synchronicity. A každý rok na výročí 11. září v televizi opakovali záběry z osudného dne. Čím čerstvější událost byla, tím více bylo záběrů a reportáží. Nikdy již nebyly tak detailní jako právě v rok, kdy se to stalo a kdy Tobiáš ještě nebyl na světě.
11.9.2006 byly Tobiášovi téměř 4 roky. Hrál si zrovna v obýváku a televize běžela. Nechtěla jsem Tobiáše vystavovat zbytečně drastickým záběrům, pohledu na cokoli ošklivého, násilného, zbraním a vůbec ničemu, co k dětství prostě nepatří. Jenže najednou začaly zprávy a ukazovaly záběry letadel, jak narazily do mrakodrapů a ty následně spadly.
„Přepneme to,“ navrhuju s cílem uchránit ho těmto záběrům.
„Já už jsem to viděl,“ uzemňuje mě Tobiáš svou odpovědí. Vlastně odpovídá i na to, co jsem si pouze myslela. Na důvod přepnutí. Mozek se mi přehřívá a marně přemýšlím, kde už to viděl. Jsem si bezpečně jistá, že v televizi to být nemohlo ani roky předtím.
„A kde jsi to už viděl?“ ptám se opatrně.
„Když tam přiletělo,“ odpovídá chladnokrevně s hlavou pořád skloněnou nad legem. Je vidět, že televizi vnímá jen tak napůl a události kolem mrakodrapů ho nijak nezasáhly. Skládání kostiček ho zajímá mnohem víc. Jenže já jsem v šoku. Co a kam přiletělo? Je úplně jedno, co hrajou v televizi a jaký je tam program. Musím záhadě přijít na kloub.
„Viděl jsem, když tam přiletělo,“ znovu opakuje, když vidí, že já mlčím. „Najednou tam bylo,“ pokračuje. Jako by z něj najednou mluvil někdo jiný. Někdo hrozně vážný, rozhodně ne dítě. Jen chladně popisuje události, žádné emoce.
„A co jsi dělal, když přiletělo?“ opatrně zjišťuju.
„Seděl jsem u stolu a nevšímal jsem si toho,“ odpovídá klidně zase bez sebemenší známky rozrušení. Je to jako by tam byl. Slyšela jsem již o minulých životech. A najednou vím, že musím být opatrná. Teď se tu nebavím s malým dítětem, ale je tu někdo s námi. Nikde už roky poté neříkali, že lidé to zkraje po nárazu letadel brali na lehkou váhu a nikdo nevěřil, že by budovy mohly spadnout. Co když si něco pamatuje? Co když na tom něco je? Nesmím mu rozhodně ani slůvkem napovídat. Přesto mě zajímá, co bylo dál.
„A co jsi dělal potom?“ ptám se opatrně. „Pak jsem šel k oknu,“ odpovídá. Je hrobové ticho. Aspoň mě to tak připadá. Nevnímám ani televizi, i když pořád hraje.
„A pak?“ byla moje poslední otázka. „Pak jsem šel domů,“ řekl Tobiáš a schoulil se ke mně do klubíčka. Cítím duši. Jeho. Svou. Cítím smutek. Napojení. Lásku. Až pár let poté mi někdo vysvětlil. Že když člověk umře a duše odejde z těla, tak jde k velké duši, tedy domů.
V roce 2001 jsem cítila smutek a bolest z obrovského neštěstí. V roce 2006 jsem se dotkla něčeho daleko hlubšího, co nás přesahuje.
Tobiáš má prostě pořád něco extra. A každý rok v září rozhodně slavíme. Jeho narozeniny.
Iva Apanasenková
"Bla bla bla bla bla…. Tak tohle se líbilo 1,5 milionu voličů..." říká Asperger
„Budu říkat Andrejovo víťazstvo místo Pyrrhovo,“ konstatuje Tobiáš u politických debat a vyjádřeních po volbách. Babiš prý tolik nevyhrál, jak si myslí. Nikdo se s ním nechce kamarádit. I dítě to vidí a nechápe.
Iva Apanasenková
Váš syn bude právník!
Normálně by mě toto sdělení potěšilo. Třeba od zkušeného a renomovaného právníka. Ale na výtvarném kroužku? To vás to minimálně překvapí. I když možná jen trošičku. Máte doma přece Aspergera.
Iva Apanasenková
Strana s názvem Number One. Program? Wifi, rovnoprávnost a omezení migrace
Opět nestačím žasnout nad dnešní školou. Projekt „volby“ v občanské nauce je zábavnější a poučnější způsob, jak vychovávat studenty k zodpovědnosti za svůj život nejen soukromý, ale i veřejný. A také nutí přemýšlet. Děti i rodiče.
Iva Apanasenková
Není koho volit
Všichni víme, koho TAM nechceme. Všichni víme, jak bychom chtěli žít. Ale ať se bavím v posledních dnech s kýmkoli, málokdo ví, koho bude za týden volit. A divný je, že tuto „ne-moc“ mají dospělí i děti.
Iva Apanasenková
Andělé se objeví vždy, když je nečekáte
Když se vám zdá, že vám život hází klacky pod nohy a nic se nedaří, objeví se nečekaní „andělé“ v okolí. A pomůžou. Jsou to skutky, které se dotknou vašeho srdce. Je nádherné někam patřit.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Pokroková a proti válce. V Rusku končí poslední škola vyučující „podle Západu“
V Novosibirsku končí soukromá škola Novokolledž, která si jako jedna z mála v Rusku ústy svých...
Zdanění bezdětných, výpovědi bez důvodu. Fiala chce širokou shodu a klid
Z programových návrhů, se kterými přicházejí strany vládní koalice rok před volbami, mají podle...
Rusko do konce srpna zakázalo vývoz cukru, chce zajistit stabilitu na trhu
Rusko přechodně zakázalo vývoz cukru ze země. S odkazem na vládní nařízení o tom píší ruské tiskové...
Španělské ministerstvo se rozhodlo zrušit cenu býčích zápasů. Vyvolalo kritiku
Španělské ministerstvo kultury se rozhodlo zrušit národní cenu býčích zápasů. Informoval o tom...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1289x
Teď už jsem máma a když o mě synek někde povídá, tak dokonce matka. Tobiášovi je 15 let, má Aspergerův syndrom (vysoce funkční autismus), dysgrafii, dysortografii a poruchu pozornosti. Je členem Mensy ČR a puberta je v plném proudu. Plánuje jít studovat na Oxford nebo Cambridge. Nebo se mu také líbí Caltech či MIT. Sám si to nastudoval....
Především mu dělám asistentku, bez vysvětlování událostí a chování lidí by byl v tomto světě ztracen. Ve „volném“ čase mě baví být ekonom, kouč, hraju si s informacemi, čísly a se slovy. Pomáhám lidem objevit a vidět to lepší v sobě i ve světě kolem.
A hledám jinou práci, aby Tobiáš mohl zůstat na "své" škole, kde je od 1. třídy již zvyklý. Je totiž soukromá.