Spoření se státem podporovanými produkty prohrává boj s inflací

V České republice bylo ke konci roku 2020 uzavřeno 3,24 milionů smluv o stavebním spoření. Popularita „stavebka“ tak meziročně vzrostla o půl procenta, respektive o 16 tisíc.

Bezmála 4,5 milionu Čechů spoří na penzi prostřednictvím penzijního připojištění. Jenže loňský rok ani jednomu ze státem podporovaných produktů nepřál. A to kvůli inflaci, jež v průměru dosáhla 3,8 procenta.

Kdo nemá uzavřenou smlouvu o stavebním spoření, jako by nebyl. Tak by se ještě před deseti lety dala stručně popsat situace na českém trhu s úsporami drobných střadatelů. V roce 2011 jsme totiž v Česku mohli napočítat více než 4,5 milionu smluv o stavebním spoření ve fázi spoření. Tedy téměř každý druhý Čech se mohl pochlubit, že má „stavebko“.

Od té doby se ale počet těchto smluv ve fázi spoření zmenšil asi o 1,3 milionu, jak napovídá statistika ministerstva financí. Adekvátně se také snížila částka reálně vyplacené státní podpory. A to z 10,7 miliardy korun v roce 2011 na 4,2 miliardy korun v roce 2021.

Přitom právě státní příspěvek je něco, co ze stavebního spoření dělá alespoň o něco více atraktivní spořicí produkt, než je na trhu konzervativních investic obvyklé. Připomeňme, že výše příspěvku dosahuje 10 procent z nově naspořené částky v daném roce, nejvýše však 2000 korun. Optimální tedy je každý rok stavebním spořitelnám poslat 20 tisíc.

Stát chce omezit podporu stavebnímu spoření

Mimoto se již naspořené prostředky ještě zhodnocují. V současné době se úroková míra pohybuje nejčastěji od 1 do 1,7 procenta. Díky státnímu příspěvku se roční zhodnocení může dostat nad 3 procenta ročně. Jenže úroky podléhají 15% dani z příjmů, klienti platí také poplatky za správu účtu, a tak se výnosnost stavebního spoření při nejlepší vůli pohybuje kolem tří procent. Průměrná roční míra inflace loni dosáhla 3,8 a v roce 2020 3,2 procenta. Stavební spoření tak přinejmenším ve dvou posledních letech generuje záporný reálný výnos.

K tomu je třeba připočítat, že na naspořené prostředky je možné sáhnout nejdříve po šesti letech, pokud klient nechce vracet státní podporu. Stavební spoření tedy oplývá poměrně chabou likvidností. Vyplatí se tedy ještě? Stavební spoření má smysl zejména pro lidi, kteří mají v plánu čerpat úvěr ze stavebního spoření. Jeho výhodou je fixní úroková sazba po celou dobu splácení a možnost kdykoli půjčku bez sankcí splatit. Jako nevýhoda se může jevit jeho účelovost – úvěr musí být použit pro financování projektu souvisejícího se stavbou.

Vláda nově přišla s úvahami, že objem vyplácené státní podpory omezí. Od představitelů vládní koalice zní různé návrhy, jak to provést. Například tak, že by se účelově vázalo i využití samotné naspořené částky. „Podle mého názoru by debata minimálně měla směřovat k tomu, jestli ten příspěvek ze strany státu skutečně nepodmínit tím, že bude vynaložen na pořízení bydlení nebo jeho úpravu,“ uvedl pro Českou televizi místopředseda sněmovny Jan Skopeček (ODS).

Do penze s prodělkem?

Ještě hůře minimálně v posledním roce dopadli lidé, kteří si pro svoje spoření vybrali další státem podporovaný produkt, a sice penzijní připojištění. A to hlavně ti, kteří zvolili konzervativní strategii, protože konzervativní fondy prakticky šmahem vykázaly hluboce záporné reálné výnosy. Solidně si naopak vedly vyvážené fondy, nejvyšší výnosnost pak zaznamenaly fondy dynamické.

Nejhlubší ztráty konzervativních penzijních fondů se v loňském roce pohybovaly nad čtyřmi procenty. Výnosnost vyvážených fondů měla rozpětí nejčastěji od 3 do více než 7 procent, zdaleka nejvíce však prostředky klientů zhodnotily fondy dynamické. Nezřídka dvoucifernými výnosy.

U penzijního připojištění je navíc zapotřebí rozlišovat mezi takzvaným „starým“ pojištěním a novým, které se nazývá doplňkové penzijní spoření. Spoření na penzi podle starých podmínek stále využívá více než tři miliony lidí. Jde o pozůstatek penzijní reformy, kterou prosadila vláda premiéra Petra Nečase.

Do takzvaných transformovaných fondů ale už noví účastníci nemohou od konce roku vstupovat. Lidé, kteří ale v systému zůstávají, pravidelně přicházejí o své peníze. Nominální výnosy se zde řadu let pohybují pod jedním procentem, což při započtení inflace znamená, že střadatelé fondům ještě platí za to, že u nich mohou spořit. Státní příspěvek ale tuto ztrátu kompenzuje nedostatečně.

U fondů s doplňkovým penzijním spořením státní příspěvek nepomůže právě u již zmíněných konzervativních fondů. Naopak u dynamických je výnos tak vysoký, že příspěvek státu situaci zásadně neovlivní, ale jde o příjemné peníze navíc. Stát by však měl zvážit, zda spoření na penzi prostřednictvím fondů je způsob, který by měl aktivně podporovat. Obzvláště za zmíněných výnosových okolností.