Ceny energií raketově rostou, hlásají novinové titulky. Data ČSÚ tomu ale neodpovídají

Každý si jistě vybaví přelom letošního srpna a září, kdy média zaplavila veřejný prostor zprávou, že cena elektřiny na evropském komoditním trhu prolomila hranici tisíc eur za megawatthodinu.

Veřejnost se logicky začala obávat, že se rekordně drahá elektřina objeví na jejich fakturách. Jenže nic takového jim nehrozilo a ani nehrozí. Vývoj cen energií je třeba chápat v kontextu.

Přestože jsme si od listopadu 1989 zvykli, že ceny zboží a služeb určuje trh na základě střetu nabídky s poptávkou, ne vždy se tržní dění promítne okamžitě do našich peněženek. To je případ právě trhu energetického, na němž se přinejmenším v posledním roce děje řada pozoruhodných věcí.

Mediální titulky jsou totiž od loňského pádu Bohemia Energy plné katastrofických scénářů, podle kterých domácnosti a firmy budou muset za elektřinu nebo plyn platit pěti, šesti, osmi, desetinásobky cen, než na které byly dlouhá léta zvyklé.

Jenže mediální zkratka je v tomto případě až příliš zkratkovitá. Zpravodajské portály, noviny, ale i některé televize totiž mají tendenci všímat si především dramatických situací. Pravda, těch bylo v posledním měsíci na energetickém trhu až až. Jak se tedy v informační „bramboračce“ orientovat?

Tisíc eur za megawatthodinu elektřiny nebo 300 eur za stejný objem plynu se týkal takzvaného spotového trhu. Tedy té části, kde se obchoduje s energií, která je ihned k odběru. Vzhledem k tomu, že většina domácností má ceny elektřiny a plynu zafixovány, zdražení energie na spotovém trhu se jich tedy bezprostředně nijak nedotkne.

Ostatně ceny elektřiny i plynu stoupají poslední dva roky, přičemž tempo se v uplynulých dvanácti měsících stupňuje. Pokud by skutečně platilo, že se ceny na spotovém trhu okamžitě promítají do faktur koncových zákazníků, všichni bychom se při placení záloh pořádně prohnuli.

Reálný dopad na naše peněženky je však jiný. Z posledních údajů Českého statistického úřadu totiž vyplývá, že elektřina koncovým odběratelům meziročně zdražila o 34,6 a zemní plyn o 61,4 procenta. Zdaleka tedy nejde ani o dvojnásobek loňské ceny energií. Meziměsíčně pak elektřina i zemní plyn cenově fakticky stagnovaly.

To samozřejmě neznamená, že se v Česku nenajde žádná domácnost, které by elektřina nebo plyn meziročně zdražily několikanásobně. V takovém případě se ale nejspíše jedná o odběratele, který nevyužívá standardní tarif a nejspíše se ocitl u dodavatele, který mu energie prodává za spotové ceny. Je proto nanejvýš vhodné si nějaký standardní tarif zvolit, a pokud to není možné u stávajícího dodavatele, lze doporučit pouze jediné: najít si jiného.

Anna Kuhnová, analytička společnosti Ox Czechia