Opravdová motorkářka?

O mém prvním motorkářském srazu v Cochabambě, o tom, že asi ze mě nebude opravdová motorkářka. A o tom, že to nevadí, a že jsem moc vděčná za to, jaký je můj svět, takový, jaký je. 

Hlavním důvodem, proč jsem jela do Cochabamby, byl motorkářský sraz. Jde o to, že jsem nikdy před tímhle výletem motorku neměla, nikdy jsem vlastně ani netušila, že existuje celý velký motorkářský svět, kde si lidé vyměňují samolepky, nášivky, vytváří si motokluby s naprosto bláznivými pravidly, a organizují motorkářské akce. A tak když mi už v La Paz řekli, že v Cochabambě bude motorkářská akce, tak jsem se tam nutně musela vydat. Vlastně, když ostatní poslouchám, tak si totiž vůbec nepřijdu jako opravdová motorkářka.

Samolepku sice už mám a akčně jí lepím a vyměňuji. Spousta jiných věcí mi ale přijde na hlavu. Třeba že v rámci klubu se vyžaduje naprostá absolutní loajalita (svému klubu, prezidentovi a nevím, čemu ještě). Za sebemenší přestupek můžete být potrestán. Jedné paní na akci byla zima a někdo jí půjčil bundu. Jenomže tím překryl znak jejího klubu. Málem jí za to vyloučili. A když mi to vyprávěla, tak měla téměř slzy v očích. Jiný pán mi přesvědčeně vykládal, že přeci není možné, aby vyrazil někam na cestu, pokud mu to prezident neschválí. A spousta podobných příběhů. Mě by do něčeho podobného nenatlačili ani za boha. Ale říkala jsem si, že účastí na motoakci se to třeba nějak změní a já lépe pochopím. 

Akce začínala v sobotu po poledni. Barbína nám připravila snídani, zavalila nás přívalem toho, jak je svět příšerný a nespravedlivý a jak je nešťastná a pak odešla. Germán vyrazil do práce. A já měla krásné dlouhé ráno pro sebe. V poledne jsem byla připravena a oni nikde. Jedna odpoledne. Pořád nikde. Dvě odpoledne. Konečně přišli a vyrazili jsme. A samozřejmě jsme nepřijeli pozdě. Byli jsme tam akorát na čas. Latinská Amerika. Dvě hodiny sem, dvě hodiny tam :-D 

Sešlo se nás tam spousta. Skromně bych odhadla okolo 100 a byly jsme tam jenom dvě motorkářky. A jenom pět nás bylo cestovatelů. Germán někde nechal svou Barbínu, ať si i zbytek světa užije jejího pesimismu, a vodil mě od jednoho kamaráda ke druhému a představoval mě. To je Anie. Je z Československa. (Idea České republiky a Slovenska je nevysvětlitelná.) Anie žila v Kolumbii a pak dojela až sem! Na motorce! Sama a to předtím neuměla ani řídit. Byl na můj příběh neuvěřitelně hrdý, což vlastně bylo pěkné. 

Poté, co jsme udělali společenské kolečko, tak se akce konečně rozjela a vyrazili jsme. A já jsem zjistila, že vlastně všechno spočívá akorát v tom, že spousta motorek spolu projede městem. A je dělá u toho strašně moc hluku. Úplně mě to teda neoslovilo. Spíš naopak, protože jsem okolo ostatních motorek zlehka nervózní. To mám z Kolumbie, kde je motorek spousta a většina z nich má i na silnici pocit, že jsou to závodníci, a tak jsou pro mě mnohem nevyzpytatelnější než auta. Projeli jsme město a pak většina zaparkovala svou motorku a šla na následující akci, kde měl být koncert a alkohol. Já jsem trvala na tom, že nejdřív motorky odvezeme domů, protože si chci dát pivo. Jsem poměrně přísná, co se řízení a alkoholu týče, což tu není úplně běžné.

Motorky jsme teda zaparkovali a můj hostitel řekl, že následující plán je pozvat jeho bratrance a sestřenice na grilovačku a poté se vrátit zpátky na koncert. Pro mě cokoli co znamenalo, že nebudu míchat řízení a alkohol byla dobrá varianta a tak jsem samozřejmě hned souhlasila. I když jsem teda měla vědět, že se na koncert už nedostanu :-D Začali jsme caipirinhou. Poté přišli bratranci s whisky a pak s rumem. A nakonec jsem tančila jakési Bolívijské tradiční tance. A to zrovna já nejsem vůbec žádný taneční typ.

Nicméně nakonec ve mě utkvěl úplně jiný moment. Setkání se sestřenicí Patty. Patty bude skoro 40, nemá děti a pracuje v lékárně. Je to ohromně milá paní a ke konci večera, když už jsme zbyli jenom čtyři, tak mi začala přát všechno nejlepší do dalších cest a začali jsme si povídat. A ona se pořád vracela k tomu, jak ohromně obdivuje, že podnikám takovouhle cestu a že se nebojím. Samozřejmě, že se občas bojím, třeba když se mi přes cestu objeví řeka. Ale nakonec se všechno vždycky dá překonat. A hlavně potkávám naprosto neuvěřitelně úžasný lidi. Pořád. Kdekoli se objevím. 

Čím více jsem pak přemýšlela nad tím, co mi Patty povídala, tím spíš si myslím, že nejsem absolutně v ničem výjimečná. Koupit si motorku může téměř každý (alespoň tu maličkou, co mám já). Naučit se řídit může taky skoro každý. Finančně ten výlet taky není tak náročný, jak jsem se na začátku bála, a za nějakou dobu se na něj dá našetřit, mě to trvalo asi tak rok (když se člověk trošku uskromní a vynechá některá místa, jako třeba Galapágy). Nejsem absolutně v ničem výjimečná. To, co jsem udělala, může udělat opravdu prakticky každý. Dobře, uznávám, každý kdo nemá děti, anebo už je má odrostlé. 

Celou noc jsem nepochopila, proč je Patty ze mě tak nadšená, když ona sama by mohla udělat přesně to samé. Ale nakonec je taky pravda, že mám obrovskou pomoc: důvěru. Věřím světu a věřím tomu, že po cestě budu potkávat lidi, kteří mi pomůžou. A když se tak bavím s lidmi, tak rozdíl mezi těmi, co vyrazili a těmi, co zůstávají doma, je opravdu hlavně v té důvěře. (A kdybyste někdo koketoval s podobným nápadem, tak musím říct, že stojí za to věřit.) 

Takže jsem pochopila, že opravdová motorkářka ze mě asi nebude, ale nakonec na tom tolik nezáleží. Svět, ve kterém žiji nemůže ke mě být štědřejší, takže měnit asi nebudu :-) A jen budu doufat, že Patty se ke mě někdy přidá. 

___________________________

Ještě bych k tomu chtěla podotknout, že nemám vůbec žádné zkušenosti s motorkáři či motokluby v Čechách ani jiných zemích. Takže je možné, že všechno výše zmíněné se vztahuje pouze na Jižní Ameriku a nerada bych tím někomu zkazila (anebo jinak ovlivnila) jeho představu o moto komunitě v ostatních částech světa. 

A samozřejmě spousta zmíněných věcí je pro mě velikou záhadou, ale když se s těmi lidmi osobně potkáte, tak jsou úžasní, se vším Vám pomůžou a přijmou Vás mezi sebe. Moje nepochopení by vůbec nemělo vyznít nějak negativně proti žádné osobě, se kterou jsem se setkala.