Ženy, jako prostředek k fyzickému útoku?!

Fyzický útok, to co je příznačné spíše pro mužskou část populace. Asi takto by to definovala převážná část obyvatelstva. Bohužel v posledních letech to není otázkou čistě mužského pohlaví. Fyzické útoky od žen jsou čím dál tím častější. Ať už se jedná o vzájemné vyřizování si účtů, či o oboustranou nevraživost. Nic to ovšem nemění na faktu, že od žen se takové chování neočekává, ba co víc je nežádoucí!

V poslední době se množí zprávy o tom, že ženy čím dál tím častěji napadají fyzické osoby ať už stejného pohlaví tak i opačného. Čím je to způsobeno?

Laik by řekl, že narůstajícím počtem "amerických" filmů s množstvím agrese. Je pravdou, že filmy s touto tématikou jsou dnes běžné. Přijde mi, že v kinech a v televizích dokonce značně převažují. Máme tedy vysvětlení číslo jedna.

Vysvětlení číslo dvě, je dle mého názoru narůstající počet extrémistických skupin různého druhu. Uveďme si příklad. Slečna ve věku 20ti let se rozhodla přidat se k neonacistům. Podle jejích slov proto, že souhlasí s jejich názory. To, jestli dotyčná opravdu pečlivě studovala jejich postoje k daným věcem, nechám na uvážení každého z vás. Faktem ovšem zůstává, že příchod do této skupiny brala tak vážně, že po dvou týdnech činnosti v ní, neváhala v zapojení se do jakéhokoli konfliktu i s pomocí fyzických sil. Nejspíše si myslela, že tak nejlépe do skupiny zapadne. Nemyslím si to. Vždyť právě odlišnosti z nás dělá lidi, kterými jsme!

Jak se říká do třetice všeho dobrého. No, "dobrého", nemohu si pomoci, ale přijde mi, že převážně mladé dívky berou fyzickou agresi jako "cool" věc, se kterou je dobré se pochlubit. Je to alarmující. Většinou jsme vídávali kluky, jak se po škole perou s nějakým spolužákem. Nyní vídáme už i slečny! Proč se musejí tak stírat rozdíly mezi mužem a ženou? Musí přeci zůstat zachovány alespoň nějaké!

Mě bohatě stačí dívat se v televizi na vzpěračky a koulařky, které mají do křehké podoby ženy velice daleko. Ani ve snu si nechci představit, co by se dělo, kdyby na mě jedna z těchto dam vztáhla ruku. Utekla bych? Bránila bych se? Upřímně řečeno nevím. Co byste udělali vy?

Bránili se? Udělali ze sebe stejné zvíře jako je ona? Či všechny rány snesli a ve skrytu duše doufali, že nebudete mít trvalé následky?

Můj názor je jasný, možná trochu staromódní, ale vždy se ho budu snažit držet. Tím, že si fyzický atak líbit nechám a nebudu oplácet stejnou měrou dokazuji, že právě já jsem ta, která je mentálně na výši. Pořád je lepší být člověkem, než se vrátit o několik tisíciletí dozadu a dělat ze sebe zvíře!

Nejsme přeci zvířata, jsme lidé! Bohužel smutným faktem zůstává, že tyto útoky se množí. Chtělo by to, abychom jim předcházeli. Naneštěstí, ještě nikdo takový způsob nenašel. Pokud ale přece jen někdo dokáže, aby se žana stala opět něžnou bytostí, bude to člověk, který si zaslouží uznání. Postupem času poznáte, že si nezaslouží jen úznání mé, ale uznání Nás všech...