Totalitní právo kolem nás
V čem je tato ozvěna totality slyšet nejvíce? Totalitní režimy, aby mohly ovládat každý aspekt života svých poddaných, totiž speciálně stavějí právo tak, aby byl každý něčím vinen. Potom totiž není problém kohokoliv „sebrat“ a nějakou vinu mu „přišít“ ex post. V takové atmosféře samozřejmě dostávají zcela nový význam i „preventivní“ kontroly – v takovém režimu ten, kdo prohledává, vyšetřuje či jinak se o danou osobu zajímá, totiž nehledá důkazy či pravdu; vyšetřuje, protože chce dotyčného potrestat. Schválně se podívejme na některé z čerstvých příkladů, v nichž se současně platné právo chová vůči občanům, nebojím se říci, totalitně.
První věc jsou kontroly na letištích. Můžete mít stokrát svá práva; věci, které vezete, mohou být stokrát povolené, a přesto znelíbí-li se pracovníkovi bezpečnostní kontroly, má právo vám je nepovolit k přepravě. Budete se vzpouzet? Ochranka letiště má právo vás vyvést. S lakonickým prohlášením, že stěžovat si můžete později. To, že vám ovšem uletí letadlo, je už zcela a pouze váš problém. Kontroly na letištích jsou naprosto prvotřídním příkladem zvůle státní moci totalitního střihu, protože člověk je vystaven bezpráví; je v takové pozici, že se nemůže bránit a pracovník bezpečnostní kontroly z titulu své autority vůči němu může naprosto všechno. Samozřejmě v zájmu bezpečnosti cestujících – jak jinak, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Dalším do očí bijícím příkladem je to, k čemu vedla (už si troufnu použít minulý čas) mezinárodní dohoda ACTA či návrhy zákonů SOPA a PIPA ve Spojených státech. Situace, kdy teoreticky naprostá většina občanů by skončila v konfliktu se zákonem, jakmile by byli všichni účinně zkontrolovaní, je podobně absurdní, a to nejen proto, že by nebylo, kam je zavírat. Pokud se policistovi znelíbí na komkoliv cokoliv, může mít téměř jistotu, že u něj nějaké písničky či filmy na černo pořízené najde – stačí jen ukázat prstem. K čemu je trestat něco, co většina společnosti nepovažuje za nemorální a co většina společnosti dělá? Navíc jde-li o neslýchané udržování umělého monopolu v jiných oborech, než je autorská tvorba? Architekt prodá projekt – dostane zaplaceno. Když to přeženu – finanční spekulant vydělá velkou sumu peněz tím, že zahýbe s nějakou méně stabilní měnou, jako to udělal svého času s librou George Soros. Mnoho lidí se rozčiluje nad takovými spekulanty, ale, ruku na srdce – vydělávají si peníze zcela legálně, sami a bez lobbyingu u státu. Pominu-li zcela autorské svazy, které spíše připomínají svou činností mafie, mnozí autoři, zejména z populární kultury, se často topí v penězích, o jakých se jiným nesnilo ne proto, že jsou dobří, či pracovití, ale proto, že jejich manažeři a vydavatelé si u státu pro své soukromé účely zaplatili represivní aparát. Je tohle dobrý důvod pro to, říct většině občanů, že jsou zločinci?
V konzervativních katolických zemích, jako je například Polsko, kde jsem tři roky žil, je tento princip „všichni jsou vinni“ prakticky povýšen na celospolečenskou filosofii. Nikdo není bez hříchu – kam toto poznání ovšem vede? Z mého pobytu v této zemi a z mnohých debat s místními lidmi jsem skálopevně přesvědčen, že k pravému opaku ctnosti a pokory. Vede to k tomu, že si člověk řekne „hřeším tak jako tak už beztak jenom tím, že žiju, tak nějaký hřích navíc už mě nezabije“. Společnost, která tímto způsobem obviní všechny, nebo aspoň většinu populace, tak především rezignuje na vlastní, osobní svědomí každého člověka. Pak je k rozlišení dobra a zla samozřejmě „nutný“ osvícený vůdce, kněz, guru, prezident či jiná veřejná autorita.
Toto samozřejmě i nejslavnější totalitarismy dvacátého století velmi dobře věděly – a využívaly toho plnými hrstmi. Na ničem jiném nestál stalinismus v Sovětském svazu tolik jako na tom, že i nejvyšší členové politbyra si nemohli být jisti, jestli na ně nepřijde řada. Mluvíme-li o překonání totalitní minulosti a vyvarování se možné totalitní budoucnosti, musíme toto mít na paměti. Musíme dát většině populace, na základě toho, co dělá a jak žije, neškodí-li přímo jiným, možnost žít v nevině. Pak totiž budou skutečně své chování posuzovat podle vlastního svědomí a ne podle toho, že „může-li tamten tohle, já můžu také“. Dojdeme tak mnohem větší bezpečnosti i harmonie, než zbytečnými zákazy a státní či společenskou šikanou.
V čem je tato ozvěna totality slyšet nejvíce? Totalitní režimy, aby mohly ovládat každý aspekt života svých poddaných, totiž speciálně stavějí právo tak, aby byl každý něčím vinen. Potom totiž není problém kohokoliv „sebrat“ a nějakou vinu mu „přišít“ ex post. V takové atmosféře samozřejmě dostávají zcela nový význam i „preventivní“ kontroly – v takovém režimu ten, kdo prohledává, vyšetřuje či jinak se o danou osobu zajímá, totiž nehledá důkazy či pravdu; vyšetřuje, protože chce dotyčného potrestat. Schválně se podívejme na některé z čerstvých příkladů, v nichž se současně platné právo chová vůči občanům, nebojím se říci, totalitně.
První věc jsou kontroly na letištích. Můžete mít stokrát svá práva; věci, které vezete, mohou být stokrát povolené, a přesto znelíbí-li se pracovníkovi bezpečnostní kontroly, má právo vám je nepovolit k přepravě. Budete se vzpouzet? Ochranka letiště má právo vás vyvést. S lakonickým prohlášením, že stěžovat si můžete později. To, že vám ovšem uletí letadlo, je už zcela a pouze váš problém. Kontroly na letištích jsou naprosto prvotřídním příkladem zvůle státní moci totalitního střihu, protože člověk je vystaven bezpráví; je v takové pozici, že se nemůže bránit a pracovník bezpečnostní kontroly z titulu své autority vůči němu může naprosto všechno. Samozřejmě v zájmu bezpečnosti cestujících – jak jinak, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Dalším do očí bijícím příkladem je to, k čemu vedla (už si troufnu použít minulý čas) mezinárodní dohoda ACTA či návrhy zákonů SOPA a PIPA ve Spojených státech. Situace, kdy teoreticky naprostá většina občanů by skončila v konfliktu se zákonem, jakmile by byli všichni účinně zkontrolovaní, je podobně absurdní, a to nejen proto, že by nebylo, kam je zavírat. Pokud se policistovi znelíbí na komkoliv cokoliv, může mít téměř jistotu, že u něj nějaké písničky či filmy na černo pořízené najde – stačí jen ukázat prstem. K čemu je trestat něco, co většina společnosti nepovažuje za nemorální a co většina společnosti dělá? Navíc jde-li o neslýchané udržování umělého monopolu v jiných oborech, než je autorská tvorba? Architekt prodá projekt – dostane zaplaceno. Když to přeženu – finanční spekulant vydělá velkou sumu peněz tím, že zahýbe s nějakou méně stabilní měnou, jako to udělal svého času s librou George Soros. Mnoho lidí se rozčiluje nad takovými spekulanty, ale, ruku na srdce – vydělávají si peníze zcela legálně, sami a bez lobbyingu u státu. Pominu-li zcela autorské svazy, které spíše připomínají svou činností mafie, mnozí autoři, zejména z populární kultury, se často topí v penězích, o jakých se jiným nesnilo ne proto, že jsou dobří, či pracovití, ale proto, že jejich manažeři a vydavatelé si u státu pro své soukromé účely zaplatili represivní aparát. Je tohle dobrý důvod pro to, říct většině občanů, že jsou zločinci?
V konzervativních katolických zemích, jako je například Polsko, kde jsem tři roky žil, je tento princip „všichni jsou vinni“ prakticky povýšen na celospolečenskou filosofii. Nikdo není bez hříchu – kam toto poznání ovšem vede? Z mého pobytu v této zemi a z mnohých debat s místními lidmi jsem skálopevně přesvědčen, že k pravému opaku ctnosti a pokory. Vede to k tomu, že si člověk řekne „hřeším tak jako tak už beztak jenom tím, že žiju, tak nějaký hřích navíc už mě nezabije“. Společnost, která tímto způsobem obviní všechny, nebo aspoň většinu populace, tak především rezignuje na vlastní, osobní svědomí každého člověka. Pak je k rozlišení dobra a zla samozřejmě „nutný“ osvícený vůdce, kněz, guru, prezident či jiná veřejná autorita.
Toto samozřejmě i nejslavnější totalitarismy dvacátého století velmi dobře věděly – a využívaly toho plnými hrstmi. Na ničem jiném nestál stalinismus v Sovětském svazu tolik jako na tom, že i nejvyšší členové politbyra si nemohli být jisti, jestli na ně nepřijde řada. Mluvíme-li o překonání totalitní minulosti a vyvarování se možné totalitní budoucnosti, musíme toto mít na paměti. Musíme dát většině populace, na základě toho, co dělá a jak žije, neškodí-li přímo jiným, možnost žít v nevině. Pak totiž budou skutečně své chování posuzovat podle vlastního svědomí a ne podle toho, že „může-li tamten tohle, já můžu také“. Dojdeme tak mnohem větší bezpečnosti i harmonie, než zbytečnými zákazy a státní či společenskou šikanou.
Andrej Ruščák
Babišova snaha o "potravinovou soběstačnost"? Chudoba pro všechny.
V Norsku je z domácí produkce, kvůli protekcionismu, kolem 40 % potravin v supermarketech. Výsledek je oligarchizace celého potravinového řetězce, vyloučení živnostníků a menších firem a totální oligopol v podobě velkých koncernů.
Andrej Ruščák
Opozice se musí konsolidovat - už je nejvyšší čas
Je nejvyšší čas na konsolidaci opozice. To, že bude pro mnohé demokratické politiky problém odpískat vlastní "samostatný" projekt, není z hlediska budoucnosti naší země podstatné.
Andrej Ruščák
Podstata vězení obnažená na kost
Norsko spustilo ve věznici v Haldenu přesně před deseti lety experiment. Ty nejtěžší zločince zavírá do vězení, které je záměrně tak humánní, jak je to jen možné.
Andrej Ruščák
Dnešní maskulinita je do značné míry toxická. Ale tradiční není ani náhodou
Ačkoliv jsem si vědom toho, že fakt, že se o firmě Gillette bude mluvit, je přesně důvod, proč kontroverzní reklamní kampaň rozjeli, otevřeli tím ve společnosti téma, které je potřeba adresovat a rozebrat.
Andrej Ruščák
Ohrožují nás konzervativci, progresivisté, obě skupiny najednou, nebo snad nikdo?
Jan Moláček publikoval v Aktuálně.cz velmi dobrý text na téma příkopů v naší společnosti a zabývá se tím, které jsou prospěšné a které nikoliv. Pojďme se ovšem podívat na to podstatné – kde se ty příkopy berou.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Řidič Porsche srazil ve Vysočanech ženu s kočárkem, ta utrpěla vážná zranění
V pražských Vysočanech sjel řidič automobilu ze silnice a srazil ženu s kočárkem. Podle mluvčího...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
- Počet článků 211
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6414x
Autor analýz o Blízkém Východě na Dedeníku - http://www.dedenik.cz
***
');
//-->
(function(i,s,o,g,r,a,m){i['GoogleAnalyticsObject']=r;i[r]=i[r]||function(){
(i[r].q=i[r].q||[]).push(arguments)},i[r].l=1*new Date();a=s.createElement(o),
m=s.getElementsByTagName(o)[0];a.async=1;a.src=g;m.parentNode.insertBefore(a,m)
})(window,document,'script','//www.google-analytics.com/analytics.js','ga');
ga('create', 'UA-73590340-1', 'auto');
ga('send', 'pageview');