Je po volbách, pocity jsou ovšem smíšené

Norský volební systém způsobil, že jsou téměř samí vítězové a jen málo opravdu poražených. Tato skutečnost bude teď silně komplikovat povolební vyjednávání – a zároveň ukazuje na největší slabinu poměrného volebního systému. Malé strany mají příliš mnoho moci.

Pravicové strany, Høyre a Fremskrittspartiet, zažijí v brzké době podobný tlak na uzavření koalice s pochybnými pidistranami, jako sociální demokracie, která, chtěla-li vládnout, musela si do koalice přizvat komunisty. Nejprve čísla – pro upřesnění, celkový počet mandátů je 169, vládní koalice musí mít alespoň 85 mandátů, hranice je 4 %:

Arbeiderpartiet (sociální demokracie) – 30,9 %, 55 mandátů

Høyre (hlavní pravicová strana) – 26,8 %, 48 mandátů

Fremskrittspartiet (neoliberální strana) – 16,3 %, 29 mandátů

Kristelig Folkeparti (křesťanští lidovci) – 5,6 %, 10 mandátů

Senterpartiet (izolacionističtí agrárníci) – 5,5 %, 10 mandátů

Venstre (zcela neurčitá středová strana) – 5,2 %, 9 mandátů

Sosialistisk Venstreparti (neokomunisté) – 4,1 %, 7 mandátů

Miljøparti de Grønne (zelení – založení lidmi z SV) – 2,8 %, 1 mandát*)

Rødt (klasičtí komunisté typu KSČM) – 1,1 %, 0 mandátů

Další strany jsou pod 1 %.

*) aby měla v Norsku strana zastoupení v parlamentu, nemusí mít 4 % celostátně, stačí v daném volebním okrsku. MdG získala svůj mandát tímto způsobem.

Z výše uvedeného vyplývá, že sociální demokracie je sice formálně vítězem, ovšem nemá žádnou šanci na jakoukoliv životaschopnou koalici – alespoň prozatím. Sestavením vlády je tedy pověřená předsedkyně Høyre Erna Solberg. Možné koalice vypadají následovně:

-          Všechny občanské strany: Høyre + Fremskrittspartiet – Venstre + Kristelig Folkeparti

-          Těsná většina: H + Frp + V nebo H + Frp + KrF

-          Menšinová vláda H + Frp tolerovaná KrF a V

-          Menšinová vláda H + V + KrF (to by nejradši viděl bývalý premiér za KrF Bondevik)

-          Menšinová vláda H tolerovaná ostatními občanskými stranami

Fremskrittspartiet chce dostat šanci poprvé vládnout a již dala jasně najevo, že nepodpoří žádnou vládu, v níž nebude sedět. Venstre a KrF historicky nesnášely FrP pro její přílišný neoliberální zápal (zejména tedy KrF), takže bude velmi těžké přesvědčit tyto dvě malé strany, aby šly do vlády s FrP nebo aby takovou vládu podržely. Zatímco Venstre vadí na FrP jen její snaha omezit azylovou politiku (a umím si představit, že by bez tohoto mohla FrP žít, nebylo to jejich ústřední téma, třebaže jsme od iDnes slyšeli něco jiného), lidovci jsou s FrP na nože prakticky kvůli všemu. FrP chce povolit nedělní prodej, zrušit omezení prodeje alkoholu a zrušit přirážky na něj, omezit podporu zemědělcům, otevřít Norsko globálnímu byznysu a KrF chce pravý opak – zachovat zákaz nedělního prodeje, ještě více omezit prodej alkoholu (zajímalo by mě jak, napadá mě jen jeho zákaz), rozšířit podporu zemědělcům a uzavřít Norsko vůči vlivům globalizace. Naštěstí existuje možnost, že by vláda byla sestavená pouze z H + Frp + V, ovšem to by musela Venstre otevřeně vycouvat ze slibu, že ať se stane, co se stane, do vlády půjde jen s KrF nebo nepůjde vůbec. Tento slib se začal lámat už zhruba před dvěma týdny, uvidíme, co z toho bude.

Včerejší volby ukazují jednu smutnou pravdu – kombinace poměrného volebního systému s nízkou volební klauzulí (4 %) způsobuje, že malé strany mají neúměrně mnoho moci. Aby se v Norsku něco změnilo, musela by pravice (H + Frp) dostat přes 50 %, což se zatím nikdy nestalo. Pro pravici byly tyto volby velmi úspěšné – 43,1 % pro strany, co se jsou schopny dohodnout téměř ve všem je slušný výsledek – ale stále to ještě nestačí. Přinejlepším se neukázal černý scénář, kdy by koalice závisela na obou malých občanských stranách, protože nejspíše by se stalo to, co se stalo už dříve, a sice menšinová vláda sociální demokracie, která vznikla, protože malé občanské strany se zatvrdily a vítězná pravice nemohla sestavit vládu.

Sečteno a podtrženo – sociální demokracie formálně vyhrála, ale na vládu jejích 30 procent nestačí. Komunisté mohou děkovat Bohu, v nějž nevěří, že se udrželi nad čtyřprocentní hranicí, protože to v jednu chvíli vypadalo tak, že z parlamentu poletí otevřenými dveřmi. Totéž platí o agrárnících. Pravice se může radovat, že vyhrála jako celek volby, ovšem vyděrači z malých stran jim nechávají vítězství zhořknout v ústech. Pravým vítězem je ovšem Venstre a především KrF. Venstre jako strana bez názoru nedokáže roli jazýčku na vahách dobře využít, ovšem extrémně restriktivní program lidovců, který je sympaticky podle všeho jen necelým šesti procentům Norů, se nejspíše bude prosazovat na úkor 94 % ostatních, protože bez této strany nebude moct pravice vládnout – ledaže by Venstre vycouvala ze svého slibu voličům, že se s KrF bude snažit o marginalizaci Frp. Jako strana bez názoru by mohla.

Dodatek: Redakce iDnes se prokázala jako naprosto neschopná, když uveřejnila článek o norských volbách, který se vůbec nezakládá na pravdě. Strana pokroku není žádná extremistická ani xenofobní strana, je to strana, v níž je dost přistěhovalců i v nejvyšším vedení, ovšem je to strana pravicová, která chce omezit „sociální azylantství“, kdy do Norska přicházejí lidé ve velkém žádat o politický azyl a dostávají ho, ačkoliv by na to neměli mít nárok – pouze si přilepšují k rodinnému rozpočtu. Omezení přílivu azylantů (pro nechápavé novináře podotýkám – azylanti jsou jen část všech imigrantů) má FrP ve svém programu, ovšem je to jen asi 1/15 toho, oč této straně především jde, a to jsou liberální ekonomické reformy. IDnes by se měla stydět a tento neprofesionální článek stáhnout.