České dráhy jako mnozí čeští lékaři

Jde-li o to být ošetřen, je české zdravotnictví skvělé. Rychlé objednání ke specialistovi, žádné dlouhé fronty, čím dál lepší technické vybavení, už i tak mnohde na velmi slušné úrovni. Jenže stále chybí k dokonalosti jedna věc – je mnoho lékařů (pravda, čím dál tím méně, takže optimismus je na místě), pro které pacient není klient, ale prostě jen „rozbitý materiál k opravě“ a podle toho se také chovají. Moje nejnovější zkušenost s Českými drahami ukázala, že navzdory co pravda úctyhodným změnám za poslední roky se jedna věc nezměnila ani o milimetr – zákaznický přístup.

Potřeboval jsem převézt auto z Prahy do Košic, což není nic speciálního – pouze v mém případě věc komplikovalo to, že bydlím v Norsku. Zásadní problém je ten, že ačkoliv mají České dráhy e-shop s rezervačním systémem, musíte autovlak objednat osobně na mezinárodní pokladně. Kdybych nejel do ČR shodou náhod dvakrát po sobě v relativně krátké době, nemohl bych autovlak využít vůbec – i takhle jsem se ale musel třást, aby bylo volné místo, do poslední chvíle. Volal jsem proto na infolinku ČD, abych zjistil, zda není jiná možnost. Paní mi velmi nezúčastněně a nepříjemně řekla něco ve smyslu „No to teda nevim“, slova jako prosím, děkuji či snaha o vyřešení mého dilematu pro ni byly věcmi z jiného světa. Stejně tak netušila nic o tom, jak dopředu je potřeba lístek objednávat, aby byla šance se na vlak ještě dostat. Inu, krátce řečeno, nakonec jsem jízdenky dostal po příjezdu do Čech osobně na mezinárodní pokladně.

Další radostí byl check-in na pražském hlavním nádraží. Ano, zaměstnanci ČD provedli svou práci dobře v tom smyslu, že já, manželka i auto jsme byli přepraveni z Prahy do Košic. Jenže tak neskutečně arogantní a „nezákaznický“ přístup, jaký jsem zažil od pracovníků ČD na onom zmíněném check-inu, to jsem neviděl už hodně dlouho. Opět slova jako „prosím“ a „děkuji“ jim neříkala vůbec nic, úsměv žádný, pohoda žádná, připadal jsem si jako sprostý podezřelý na policejní stanici. Vůbec ne jako klient, který jim právě zaplatil přes tři tisíce českých korun.

Běžně využívám na svých cestách služeb Color Line nebo Bastø Fossen, které provozují trajekty v kraji Vestfold. Ceny mají ještě lepší než ČD (a to mluvíme o velmi drahém Norsku!) a přitom se jejich zaměstnanci umějí usmívat, vyjít vstříc, snažit se pomoci v netypických situacích a hlavně znají slova jako „takk“ či „vær så god“, čili „děkuji“ a „prosím“. Člověk v 21. století se jen nechce převézt z místa A na místo B, chce se u toho také cítit jako někdo, o koho má přepravce zájem. Byl bych rád, kdyby si to na GŘ ČD uvědomili. Je-li slušný přístup, snadno se jim odpustí staré vlaky či zpoždění, ale chovají-li se zaměstnanci jako příslovečný řeznický pes, nepomůže ani tisíc Pendolin či Railjetů.