Že na Tebe, nezvedníku, Barnevern zavolám!

Pojď si proň, ty Barneverne,

pojď, vem si ho, zlostníka!" -

A hle, tu kdos u světnice

dvéře zlehka odmyká.

Přemýšlím, jestli to není zneužitelné z obou stran - taky dětmi, kterým rodiče nevyjdou vstříc? A v danou chvilku si neuvědomí, co vyvedly a co riskují?

Vzpomínám si, jak mi dcera vyjasňovalal, že zná práva dítěte a zavolá na jakousi linku bezpečí...byla asi v sedmé, osmé třídě a "chodila" s nejúžasnějším klukem ze školy. Nepustila jsem ji na rande a trvala na úklidu pokoje. Tohle se přece klidně může stát, ne?

A ještě jedna poznámka: Co kdyby norské úřady, znechucené těmi tahanicemi, hypoteticky řekly:

"Seberte si svoje děti a do 48 hodin opusťte Norsko s doživotním zákazem vstupu"?

Zřejmě soudíte, že by rodiče raději zůstali v Norsku a bez dětí. Asi jste vyrůstal ve zvláštní rodině, když si to myslíte.

I když to zde není jmenovitě zmíněno, tak z velké části jde o děti paní Michalákové.

Podle našeho, i oficiálního přístupu, "ukradlo" Norsko ty děti nejen jejich matce (otce už nezajímají), ale také Česku.

Což je tak trochu nesmysl, že? USA jsou zemí přistěhovalců a nikdy jsem nečetl, že si nějaký stát osvojuje právo zasahovat do záležitostí soudu třeba v Los Angeles nebo jinde.

Tam se automaticky bere: "narodil ses v USA, máš občanství USA" a ty se o tebe budou starat i kdybys byl třeba z "Ruanda Urundi".

Já nejsem žádný dětský psycholog, ale táži se sám sebe, zda vytržení z prostředí, kde ty děti skoro pět let spokojeně žijí, je pro ně to nejlepší.

P.S. A to, že ty děti nemají (ještě) norské občanství, hraje, podle norských zákonů nulovou roli.

A je známo, že každý zákon platí na území toho státu, kde byl uzákoněn.

Tak to jde již odjakživa a proto, ač Češi, tak v Německu jezdíme na dálnicích neomezenou rychlostí a Němci, kteří doma neomezenou rychlost mají, musí u nás předepsanou rychlost dodržovat.

Ius soli funguje v USA, v Norsku funguje iis sanguini. Proto se mýlíte.

Základní rozdíl mezi přístupem Norska a přístupem českých božích bojovníků proti norským zvyklostem je v tom, že u Norů je na prvním místě zájem dítěte, zatímco u našich bojovníků je prosazován primárně zájem rodičů, což je chybný závěr. Tím není řečeno, že vše v Norsku funguje jak má, jako nikde na světě, a že nelze konkrétní případy kritizovat. Nicméně norské východisko k problematice považuji za správné, na rozdíl od českých potenciálních spanilých jezdců.

Takže zastávate názor, že Vaše děti jsou především státní?

Nikdo není dokonalý, snad jenom ve filmu. Ale v reálném životě se často musíme rozhodovat a nevíme, která cesta je ta správná.

Více svobody nebo více bezpečí? Co chceme víc? Kamery nás otravují, ale když zabrání zločinu, jásáme.

A dítě je to nejcennější, co máme a samozřejmě, zásah do práv k dítěti bereme.

A tady narážíme na závažný problém, protože nejsme ani vševědoucí a ani nemáme univerzální rozhodovací moc. Ale, jakoby bych ze skoro všech příspěvků cítil onen nesouhlas s odebráním dítěte.

Konkrétně, onen případ v Nýrsku. Pozůstalá žena dokonce žaluje stát. Upřímně řečeno, jak můžeme nyní vědět, že se nic nestalo a že onen oběšený muž byl "čistý jako lilie" a vše si na něj vymyslela zlá speciální pedagožka?

To prostě nevíme a ani nemůžeme vědět. A proto vždy musíme vážit, co je větší zlo a co je pro dítě větší dobro. Zda dítě odebrat nebo ho v rodině nechat a riskovat utýrání?

A že těch utýraných dětí u nás nebylo málo, že? Nejsem žádný znalec této problematiky, ale občas zaslechnu ve zprávách o soudu s otcem dítěte nebo jen s přítelem matky, který malé dítě utýral.

A protože nikomu do hlavy nevidíme, tak sociálka i soudy při jakémkoli podezření dítě raději odebírají nebo by alespoň odebrat měli. Ne vždy to ale dělají.

A jak se celou dobu snažím naznačit a asi se již opakuji, tak se vždy musíme rozhodnout mezi dvěma riziky, dvěma zly.

Že dítě odebereme neoprávněně nebo, že ho rodina utýrá nebo bude i nadále zneužívat. A protože jsem zastánce preventivních opatření, tak nikdy nebudu hýkat společně s rodiči, kterým byly děti odebrány, protože sám jsem rodič, nikdy jsme, ani náznakem, takovéto problémy neměli a myslím si, že také nikdy nevznikají čirou náhodou, jen shodou okolností. Vždy tam něco je.

Doplním....a samozřejmě, zásah do práv k dítěti bereme většinou jako to nejzávažnější, co nás kdy mohlo potkat.

Díky, snad už se to začne obracet k lepšímu.. Chudáci všichni, kteří tak neférovými postupy padli BV do spárů...

Prosímvás, co Vy zde, v Čechách, víte o "neférových postupech"?

Jestliže něco, tak to, jak to líčí dotčení rodiče a ti to nikdy nebudou líčit jinak.

V kontextu šířených informací - jsem ráda, že není pravda, že soudy v Norsku nehrají v těchto případech roli a že rodiče najdou oporu tam. Trvá to dlouho a to je špatně (ale v ČR je to nejméně stejné), ale "cosi" je.

Odebrat dvoutýdenní dítě je samozřejmě zvěrstvo, nevracet ho rychle ještě větší. Nicméně kontrolní mechanismus zafungoval, děti se vrátí domů.

Zafungoval... po dvou letech. Až když soudci přestali mít strach z toho, rozhodovat proti "systému". Ten strach tu byl a byl řádně zdokumentovaný mimo jiné, pokud si dobře vzpomínám, v Bergens Tidende.

Děkuji za překlad.

Věta rodičů: „Vypadá to, jako kdyby jim ex post více záleželo na obhajování předchozích rozhodnutí a na hledání „chyb“ na rodičích, než na tom, aby se na věc podívali čerstvým a kritickým pohledem.“ - vystihuje celý problém činnosti BV. Nedokážu pochopit, jak někdo může pořád hájit škody v dětské psychice, které BV páchá. Těch případů je určitě podstatně víc, než se zatím zveřejnilo, vypadá to, že teprve v poslední době berou Norové odvahu vzepřít se systému.

To není věta rodičů, to je věta soudu.

Nuže, pane Ruščáku - když pominu, že "starší se těší, že bude se starší sestrou" (což považuji za překlep), přemýšlím, jak se může dvouleté dítě, které dosud žilo mimo rodinu těšit na sourozence, kterého v podstatě nezná...

S dětmi pracuji, dvě jsem vychovala a domyslet toto ve dvou letech se mi zdá mírně sci-fi.

Ne, takhle je to napsané v originále. Já bych to tak neformuloval, ale v rámci věrnosti překladu jsem to tam nechal. Protože jinak byste mi Vy a paní Valachová vyčítaly nepřesný překlad. Jinak dvouletá je ta mladší, ne ta starší.

Bez důkazů, bez odvolání.

Horor.