Lyžování o život

Největší spektákl sjezdového lyžování v Kitzbühelu, dnešní mužský sjezd Hahnenkamm, předvedl tradičně neúprosný boj o každou setinu vteřiny. Přinesl i neobvyklé napětí, obrovský strach o sjezdaře. 

Některé lyžařské hvězdy překvapivě katapultovala pista na stejném místě tratě do záchranné sítě.   Ve velké rychlosti nezvládli těžkou kompresi po strmé zatáčce. Uvedená nástraha obnovila  vzpomínku na vlastní sjezdařský masakr ve Schladmingu.

    Lyžuji nesmírně ráda, i když sjezdování moc neumím. Vydřeným stylem připomínám jízdu robustního ratraku. Specifického  stroje, který upravuje lyžařské tratě. Pomalu, jistě, bezpečně. Jak on, tak i já. Dokonce ještě mnohem hůř  zatáčím na lyžích, než mohutná mašina na sněhu! K vykrojení oblouku a změně směru jízdy potřebuji minimálně úctyhodných 10 metrů. Osobitý styl nazývám odvážně. Vrstevnicový! Od okraje po okraj sjezdovky. Zatáčím v širokém pluhu především na cvičných loukách pro děti. Výjimečně na širokých, bezpečných modrých tratích. I tak představuji velké a nepředvídatelné nebezpečí. Všichni na svahu se zběsile hrnou dolů. Já pomalu, jistě, v linii vrstevnice, do stran. Nejvíce ohrožuji malé děti. Nečekaně přetínám malým capartům jízdu. Někdy nezodpovědně prosvištím i přes malinkaté dětské lyže.  Způsobuji časté, bolestné srážky, úlek a trauma z lyžování.. Bezohledně mrňata často skolím do sněhu. Navíc při lyžování nevybíravě řvu. Achtung! (Pozor!) nebo predátorsky Ich fahre! (Já jedu!). Můžu suverénně zkonstatovat, že se cítím zimní královnou dětských tahacích lan a skoro rovných cvičných kopečků. Jenom do malých branek se šmouly, Sněhurkou, s hříbky, motivační průjezd nedávám. Občas, když nabudu pocit, že  lyžování mi fakt jde, odvážně ploužím široké, bezpečné modré sjezdovky. A jedna taková se mnou neskutečně vybabrala. Natolik, že v duchu problesklo teskné loučení se životem.

   Strastiplný zážitek vygenerovala závodní sjezdovka Franze Klammere ve Schladmingu, kterou obdivuji leda v televizi. S krkolomným černým úsekem na konci (Planai – Zielhang), představuje obrovské divadlo. Každý rok naláká  mezinárodní směs lyžařů i nešiky jako já. Skoro po každých 800 metrech svítí velká zelená tabule s textem, u které jsem brzdila a zastavovala pouze já. Z prostého důvodu. Z neschopnosti číst cokoliv během jízdy. Tak soustředěně hledím před sebe ve snaze nikoho neohrozit! Místo předpokládaných výstražných, nebo varovných sdělení, text tabulí  představoval neuvěřitelný soubor matoucích hovadin. Ve smyslu např. tady je místo startu, které sem bylo přesunuto na podnět F.K.; tady je místo, kde světové špičky dokáží udělat až sekundový náskok (já se plížila uvedeným úsekem skoro půl dne); tady je místo, kde tep F.K. dosahoval neuvěřitelných 170 úderů za minutu (můj asi 200 a já nejela svěťák a za prachy). Kraviny, které úplně rozcupovali napjaté nervy a křížení modré se závodní tratí. Rozhodili psychiku a soustředění natolik, že omylem  v strnulém  pluhu ryji neprobádanou modrou. Jediná končí u černé, odkud není úniku. Snad jenom žlutým záchranným vrtulníkem.

 A já zastavím před něčím - Zielhang, co bych nazvala hluboká propast, údolí smrti. Pro ostatní  jen nejvíc adrenalinový úsek sjezdovky. Stojím nad totálně ledovým korytem.  Bez sněhového poprašku, po obou stranách lemovaným svítivě oranžovými sítěmi. Led od sítě k síti, po celé šířce i délce. Dokonce i nesoudní Maďaři na lyžích točí s nevídaným respektem. Pomalu a opatrně. Prudký úsek živá rozhodně nedám. Zkoumám les kolem a možnost jak slézt po svých. Nemožné. Doba ještě bez mobilů a tak posílám několik vzkazů po Češích, Maďarech, Němcích do hospody v cíli. Lamentuji, že konec nesjedu a nutně potřebuji transport dolů. Nejlépe vrtulník. Neúspěšně. Vždyť  umrznu a zemřu ! Asi po dvou hodinách stání na okraji Planai,  značně promrzlá, totálně nervní ze strachu, opuštěná, hledám řešení, které nepohřbí za živa matku dvou malých dětí. Lanovky dávno nejezdí. Stmívá se. Dole vidím gestikulující  tři postavy. Vlastní děti s manželem. Jediné co můžu, pořádně, z plného hrdla řvát. Opakovaně hulákáním na celou dolinu se dožaduji helikoptéry. Zdola  vrací pokyny a rady jak mám sjet. Hlavně rychle, abychom stihli večeři. Až představa dobrého jídla rozhýbala mozek ke konstruktivnímu řešení.  Obětuji vše, jenom ne sebe. Ignoruji rady a jdu na sešup k rodině.

Zkřehlá, v očekávání brzké smrti, v představách kam  ledové koryto vymrští ženské tělo, dostanu geniální nápad. Udělám pokus bez lyži. Budu válet sudy. Odepnu své špičkové Rossignoly, nehodné amatéra mého kalibru. Pouštím lyže dolů, kde je odchytává zaskočená rodina. V  tichu slyším jejich obavy, porce škaredých slov a detailní pitvání neschopnosti  maminky na svahu. Netuší záměr, úmysl způsobu cesty dolů. Po chvilce pouštím hůlky. Rychle dokloužou do bezpečí. Nejenom rodina zdola užasle kouká, co provedu. Vytvořil se hlouček zvědavců.

Oblečena v lyžařské kombinéze a v lyžařských rukavicích z imitaci kůže si lehnu na kraj zledovatělé pisty. Jsem natolik chytrá, že ne hubou napřed, ale do vodorovné polohy vrstevnice. Hlava a nohy směrem k síti. Začínám provádět odvážný organizovaný sešup celým tělem. S roztaženýma nohama a rukama rotuji po černé sjezdovce Franze Klammere až do cílové roviny. V kritické chvilce si  vůbec neuvědomuji  zákony fyziky. Natož důsledky klouzajícího, točícího se zdatného těla velké ženy na ledovém prudkém kopci . Již po 5 metrech  tělo i mozek zůstanou neovladatelnými. Pouze pociťuji enormní nárůst rychlosti. Bezmocně vnímám děsivou akceleraci sešupu, razantnost skluzu, kumulaci  otoček. K tomu tření celého těla o drsný led. Roztaženými prsty na rukách se snažím dobrzdit  hrozivou jízdu. Už ani nevnímám jekot zdola - to nedá, to je konec, umře nám. Proberu se až v nějakém závěji skoro v hospodě. Z tratě jsem nevybočila. Rodina si mě nešetrně  otáčí na záda. Trpím bolestí, oni se smějí. Kombinéza sedřena i s teplým oblečením až po thermo prádlo. Rukavice nadranc. Dlaně zakrvavené, skoro bez kůže. Tvář jak po projetí smirkovým papírem. Dobitou do modra, sedřenou skoro až na kůži, zničena odcházím do auta. Jeden pán dokonce nabízí videozáznam.

 Drsný způsob, jak získat nové lyžařské oblečení ze Schladmingu. S podmínkou, že zůstanu na tratích vyhrazených pouze dětem.