Deník Aloise Nebele, červen - 17. srpna 1989

2.6. Wachek našel ve sklepě rybízák po Němcích. To víno bylo sladké, husté a tak mocné, že jsme po něm viděli duchy těch Němců. A vidíme je furt. Sedí s námi v nádražce, vykládají nám o životě po životě a zdá se, že s námi už zůstanou.

Alois Nebel

3.6.

Fotbalisté Bílého Potoka se hrdinně utkali s borci z Vlčic. Výsledek: dvě zlomené nohy, vykloubené rameno, prošlápnuté koleno, dva otřesy mozku, pár vyražených zubů a všichni ráno strašná kocovina. Jo, fotbal jinak skončil 0:0.

6.6.

Přivezli mi uhlí. Polské, ale levné. Sotva v horách jedna zima skončí, už musíte myslet na tu další. Uhlí je rozpálený od slunce. Házím ho do sklepa, odkud si nosím zpátky do horka vychlazený Šerák, abych uhasil žízeň a zase viděl, jak všechno souvisí se vším. Léto, zima, pivo, uhlí, Polsko, Sudety, já.

9.6.

Autobusák Tonda Kočí jezdí linku do Prahy a dlouho fikal pod Hradem jednu smutnou paničku, co na ní její starej neměl čas. Ale pak si čas udělal a dal mu do kebule tak mocně, že Tonda nemá jednoho monokla, ale rovnou dva, pěkně stereo. Nic nepomohlo, že mu ženu zachránil před sebevraždou ze samoty. No jo, pro dobrotu na žebrotu.

14.6.

Tak tyhle okamžiky miluju. Slunce zapadá, vezmu si pivko na nástupiště, zapálím si startku a dívám se na ty naše temné jesenické hory. Jo, takhle bych chtěl jednou umřít. Ale pak přijde Wachek, krkne si, pšoukne a romantická nálada je v tahu. Sere pes.

16.6.

Dneska se mi zdálo, že celá naše země zamrzla. Pražákům přestalo jezdit metro, Brňákům šaliny a zastavily se i všechny vlaky. Prostě stávka jak hrom. Co tyhle sny znamenají, nevím. Lidi asi mají těch našich papalášů plný zuby.

20.6.

Pro pankáče z Priessnitz si přijeli estébáci ze Šumperka. Mají zákaz hraní. Nenosí tesilky, nejsou v SSM, nemyjou si vlasy a jejich sudetohorské písničky prý kazí mládež. Pankáči si teď lížou rány u Startky a dalších místních ostrých holek. Hrát ale nepřestanou. Jednou to možná bude slavná kapela.

22.6.

Nejdelší den roku jsme oslavili pěkně po našem. Zařízli jsme beránka, narazili bečku Šeráku, zapálili oheň a pankáči z Priessnitz nám k tomu hráli ty jejich zakázané vlkodlačí písničky. A pak jsme čekali, jestli se nestane nějaký zázrak, nebo jestli třeba alespoň nepřijde konec světa, ale nestalo se vůbec nic.

27.6.

V nádražce slavíme narozeniny kuchařského velmistra Šokina. A taky to, že je to už dvacet let, co ho k nám do Sudet šoupli za rozkrádačku z Hotelu Avion v Brně, který je tak nóbl, že by ses tam bál jako nádražák si něco objednat. A jakých že těch dvacet let s námi bylo? Prý sere pes. Tak na zdraví.

30.6.

Průvodčí Simona je nejkrásnější holka ze Sudet. Má všechno na svém místě, hlavně tam nahoře. Nejvíc je z její bujné krásy na nervy ten, kdo ji má doma, pošťák Pepa Kracík. Má strach, že mu zahejbá, protože pro ní není dost dobrej, a zrovna včera se kvůli ní zase věšel ve stodole. Letos už potřetí. Chudák.

1.7.

Wachek se chytil pod krkem s autobusákem Tondou Kočím. Ten totiž řekl, že Bohdalka už dávno není to, co bejvala. A to neměl dělat, protože Wachek Bohdalku miluje. Jednou ji potkal v Praze na Hlavním nádraží, když jela do Varů na festival. Podepsala se mu do jízdního řádu. Pořád ho má u postele.

2.7.

Autobusák Tonda Kočí má monokly dva. V nádražce řekl, že nejen Bohdalka, ale ani Janžurka dávno není to, co bejvala. Do kotrby tentokrát dostal od Šokina, protože ten s ní kdysi v Brně chtěl mít svatbu jako řemen a dokonce jí i skrz to psal. Nějak to sice nedopadlo, ale Janžurka mu visí v kuchyni, přesně nad místem, kde natlouká řízky. Jako plakát.

4.7.

V nádražce jsme se porafali skrz to, jaký je nejkrásnější nádražácký film na světě. Jestli Frigo na mašině, Kalamita, Ostře sledované vlaky nebo Přednosta stanice. Nakonec zvítězil Železný dědek s Marvanem a to hlavně kvůli té pyšné krasavici Líze. Není to holka, ale lokomotiva řady 387.0. Na její běhy a prsa nemá žádná herečka.

5.7.

Mám námět na horor: Komáři z bažin útočí. My ale víme, jak na ně. Starý sudetský trik je stoupnout si na pastvině holýma nohama do kravského lejna. Trochu to smrdí, trochu to klouže, ale člověk si alespoň uvědomí, kam spěje. A komáři to pochopí taky a dají mu celé léto pokoj.

6.7.

Pohádali jsme se skrz to, jestli se herci s herečkama ve filmu normálně milují a líbají, nebo to jen tak dělají. Ve Wachkově oblíbeném videofilmu Z polských ložnic 3 to všichni třeba dělají naostro. Ale možná to je tím, že Poláci jsou katolíci, hrdý národ a nikdy nelžou. Ale Pražáci? Podle mě to Bohdalka před kamerou naostro nedělá.

7.7.

Lázně v Jeseníku jsou dobré na hlavu, když v ní máte mlhu. Poděbrady jsou fajn na hercnu. Autobusák Tonda Kočí ale říká, že nejlepší lázně na světě jsou Vary a to kvůli mejdanům filmařů, kteří skáčou opilí šipky z Thermalu do vřídel, válí se v bahně s Bohdalkou, Janžurkou a Barťákem, zpívají českou hymnu německy a tančí nahatí před Puppem. A občas zajdou do kina.

9.7.

Největší herečky na světě nejsou ty z televize jako třeba Bohdalka nebo Janžurka. Ty úplně největší herečky jsou fotbalisti ze Zlatých Hor. U nás dneska filmovali tak mocně, že vyloudili dvě penalty a ponížili nás tak, že jsme jim mu zápase museli vypustit duše. Jako u autobusu. Ale pak nejen tam.

10.7.

Wachek se vsadil o panáka zelené, že si típne o ruku tolik startek, kolik jich vyhulí za hodinu. Takhle se prý mezi sebou špičkujou filmaři ve Varech. Kdo vyhraje, může dát francouzáka Bohdalce a jít s ní na pokoj v Puppu. Wachek vyhrál. Z ruky se mu kouří, hubana dal výčepnímu Šokinovi, ale do Puppu s ním nešel, protože ten u nás nemáme. Šli do kuchyně.

11.7.

Vyrazili jsme na horskou tůru na Šerák. Do baťohu jsme si vzali lahváče a taky sušenky. A trochu jsme se cestou porafali, které sušenky jsou ty nejlepší na světě. Já mám rád tatranky, Šokin Dukly, autobusák Tonda Kočí věnečky a Wachkova nejoblíbenější sušenka je špek. A jaká je ta vaše?

13.7.

Napadlo nás, že ten nejkrásnější nádražácký film by byl o nás, o nádražácích ze Sudet, kde dobrou noc dávají vlkodlaci a kde vlaky pořád jezdí podle německých předpisů. Pošleme námět Chytilce, protože Kalamita s fírou Bolkem byla celkem fajn. Mohlo by se to jmenovat Modrá armáda na konci světa. Bude to buď komedie, nebo horor.

15.7.

Byl to on, kdo vyměnil dva fotbalisty z Bílého Potoka za faráře z Glucholaz. A za bednu vodky pro sebe od místních činovníků jako úplatek. V okresním přeboru jim totiž pěkně teče do gumáků. Jen mám strach, že to bude farářův konec. V našem kostele parkují jezeďáci traktory a v Boha tady věřím jen já. Někdy.

19.7.

Jsou prázdniny a vlkodlačí klid našeho kraje je v tahu. Teď zrovna přijeli na tábor pionýři z Prahy. A hned se nám smáli, že nemáme v nádražce coca-colu, ale jen kofolu, a že nekouříme marlborka, ale startky. Můžou vůbec pionýři kouřit? Šokin dnes napsal na ministerstvo školství, jestli by nešlo prázdniny zrušit a poslat pionýry na brigádu do dolů.

21.7.

Na každého někdy přijde chuť se pomazlit. Chlap, co je sám, si nejlíp udělá dobře se Startkou, s tou ostrou holkou, co nikdy nezradí, jak říká Šokin. Stojím na nástupišti, laskám se s ní v plicích, je mi fajn a ze samého štěstí se nakonec rozkašlu. To krásné mazlení se Startkou nikdy není na dlouho.

25.7.

Tak tyhle okamžiky miluju. Je noc a poslední osobák do Jeseníku plnej opilců je fuč. Stojím na peróně a dívám se na nebe plné hvězd a myslím na to, že velkej vůz nad mojí hlavou vypadá trochu jako Gott a trochu jako Hurvínek. Myslím ten motorák. Noční letní nebe, to je to nejlepší kino na světě.

26.7.

Ženské dávno nejsou, co bývaly. Tuhle si jeden Jeseničák v nádražce stěžoval, jak musí doma pořád vařit, uklízet a žehlit. Otázka podle něj ale taky je, co jsme dneska my chlapi, když si tohle necháme líbit. Nevím, já žiju sám a je mi dobře. Možná je samota cesta.

29.7.

Pan farář, kterého Wachek vyměnil s Poláky za dva naše fotbalisty, se dneska poprvé objevil v nádražce. Dal si fernet. A pak ještě tři. A nakonec se mě zeptal, čím to je, že Češi jsou takoví neznabozi. A v co teda věří, v jaké jízdní řády. No jo, v co vlastně věříme?

1.8.

Wachek vyměnil s Rusáky ze základny pár bas Šeráku za čínské vepřové konzervy, že z nich se svým fotrem navaří pionýrům v táboře levný a dobrý guláš. Jenže ten guláš byl tak dobrý, že ho nežral ani jejich vlčák Vasil, co jinak sežere všechno. Pionýrům museli uvařit krupicovou kaši.

3.8.

Autobusák Tonda Kočí přivezl z Prahy protistátní papír s názvem Několik vět, že to podepsala prý i Zagorka. Tak jsme si dali panáka a podepsali to taky a to všichni až na Wachka. Plánovali jsme převrat. Šokin to pak ale ráno radši všechno spálil v kamnech, protože jeden nikdy neví.

5.8.

Je takovej hic, že motoráky musí do kopce topit, aby neuvařily motory. Lidi tak jezdí v plavkách a my musíme v nádražce sedět s nohama v kýblu s ledovou vodou, abychom se neuvařili my.

8.8.

Dva Brňáci se spolu muckali na posedu tak mocně, až to pod nimi ruplo. Skončili v jesenické nemocnici s naraženými zadky. No jo, na posedu se má taky jenom sedět a pozorovat vlkodlaky a nevyvádět blbosti. Prostě nepodléhat těm pomíjivým vášním, kterým tady my říkáme zatemnění mozku, kulový blesk a jančení pysků.

10.8.

Šokin nám dneska uvařil pravou italskou specialitu. Špagety s kečupem, točeňákem, cibulí a eidamem třicítkou, že prý to kdysi jedl v Benátkách. Ne v těch u moře v Itálii, kam se nikdy nepodíváme, ale v těch nad Jizerou, kam ale taky nikdy nepojedem, protože tam nejezdí vlak. Ale ty špagety tam teda umí skvěle.

12.8.

Do Wachka uhodil kulový blesk. Ohořely mu vlasy a trochu změkl mozek, protože celý den neřekl ani slovo, díval se do blba a dloubal v nose. A hádejte, co řekl jako první, když v nádražce přišel dvou frťanech rumu konečně k sobě.

15.8.

Ženské fakt dávno nejsou, co bývaly. Autobusák Tonda Kočí říká, že chtějí mít všechno hned: děti, byt v paneláku, video, obývací stěnu, škodovku, friťák, zájezd do Bulharska. To se pak jeden nesmí divit, že si to někdo hodí v lese, jako tuhle ten nešťastný Brňák pod Keprníkem. Kde se stala chyba?

17.8.

Za pankáčema z Priessnitz přijeli trabanti, prostě jejich kamarádi z NDR. Ztřískali se u Šokina rumem, zelenou a pivem tak mocně, že pak zpívali českou hymnu německy a naši pankáči zas tu jejich válečnou česky a nakonec všichni zpívali rusáckou hymnu maďarsky. A pak si pro ně přijeli esenbáci.

19.8.

Pionýři z Prahy v táboře stříleli ze vzduchovky do starých obrazů po Němcích. Jedna holka mířila na Hitlera tak přesně, že trefila našeho pana faráře přímo mezi oči. Ten myslel, že je s ním amen. Probral ho až panák ferneta. Mezi očima má teď oko třetí. Co jím vidí, to ale nikdo neví.