Deník Aloise Nebela, 4. 9. - 9. 9.

4.9.   Zdálo se mi, že jsme s Wachkem v Benátkách. Jíme špagety s kečupem a potkáváme Bohdalku s Janžurkou, co tam mají slet na filmovém festivalu.

Když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem si zdřímnul v nádražce. Byl jsem rád. Dopil jsem pivo, zapálil si startku a díval se na ty naše temné hory. Tohle v Itálii určitě nemají.

7.9.

Nejlepší Šerák na světě točí určitě v naší nádražce Šokin. Ale nejlepší kofolu vám natočí v nádražce v Zábřehu. Je tak dobrá, že cestou do Olomouce na školení výpravčích ČSD jsem jich tam do sebe musel hodit šest. Tři dny jsem pak nespal a přečetl všech sto jízdních řádů, co doma mám. Na kofolu bacha.

9.9.

Smutný pan farář, co ho Wachek vyměnil z Poláky za dva naše fotbalisty, se rozhodl, že bude mše sloužit v nádražce, protože v kostele parkují jezeďáci traktory, teče tam a nikdo nechodí. Na první mši bylo narváno, protože každý, kdo přišel, dostal na uvítanou panáka.