Deník Aloise Nebela, zima 1988 - 1989

1. prosinec 1988   Dneska mám noční. Vykřižuju dva náklady, poslouchám Hlas Ameriky, hladím kocoura, piju turka, kouřím startky a dívám se z okna, jak na Bílý Potok a celý ten náš vlkodlačí kraj padá sníh. Kdyby měl takhle vypadat konec světa, tak to beru.

Němý

3. prosinec 1988

Sněhu je tolik, že vlaky přestaly jezdit. Wachek říká, že za kalamitu můžou Pražáci, protože ty můžou úplně za všechno: za druhou světovou válku, nedělní chvilku poezie, Spartu a Slavii, nevěrné ženské, teplé pivo i za to, že v televizi nikdy nenatočili pokračování Chalupářů. Sere pes.

6. prosinec 1988

Včera byl Mikuláš. Wachek strašil děti jako čert, výčepní Šokin byl za anděla a já za Mikuláše. Nakonec jsme to v nádražce po andělsku zapili opravdovým čertem a pak ještě rumem a zelenou. Nejdřív nám bylo děsně krásně a potom děsně blbě.

8. prosinec 1988

Na záchodě mám knihovnu a v nich sto jízdních řádů. Sto roků té naší trati, kde dobrou noc nedávají ani lišky, ani Večerníček, ale vlkodlaci. To čtení mě uklidňuje, protože v jízdních řádech všechno bylo, je a bude pořád stejně.

10. prosinec 1988

V nádražce se porvali máničky s pankáčema o to, kdo zabil Lennona. Do budky od nich ale nejvíc dostal Wachek, když se během čůrpauzy zeptal, kdo to byl ten Lemon. A vy víte, kdo to byl? A co je správně, Lennon, nebo Lemon?

13. prosinec 1988

Mlha zakrývá světla návěstidel, pomalu padá do údolí a jeden by hnedka věřil na duchy. Stanici mám plnou vagonů s hnědým uhlím. Zima bude dlouhá. Sere pes, jak říká Wachek, co se pořád ještě nemyje. Ale buď smrdí míň, nebo jsem si zvyknul.

15. prosinec 1988

Lidi stojí ve frontě na dárky a nadávají, protože barevné televize k nám z Prahy přišly jen tři a kolo favorit jen jedno. Sněží a vlaky mají sekyru.

17. prosinec 1988

Dršťková je dršťková, ale takový vepřový mozeček na cibulce, s vajíčkem a trochou pepře žaludek taky potěší a trudnou sudeťáckou mysl rozněžní. K tomu Šerák a život je najednou úplně krásnej.

20. prosinec 1988

Ve vaně mi plave kapr. Dívám se na něj a přemýšlím, jestli bude na modro, na kmíně, nebo si ho dám jako řízek. Taky mě napadlo, že bych ho pustil a ne bacil, protože oči má trochu jako Wachek. Ten je sice někdy úplně na zabití, ale já bych to asi nedokázal. Co s kaprem uděláte vy?

22. prosinec 1988

Každej rok to je furt stejný: lidi shánějí dárky, stojí s nervama dlouhé fronty, perou se o banány a pomeranče, co zrovna dovezli, ale stejně nikdy neseženou to, co by chtěli, protože štěstí je vždycky prostě někde jinde. Ale kde, to se mě neptejte.

24. prosinec 1988

Ježíšek, koledy, fernet a z kapra jsou řízky. Slavím sám, protože jsem sám, protože mi tak je dobře. Nadělil jsem si fusekle, kšandy, pantofle, nátělník a lahev rumu. Tak šťastný a veselý!

25. prosinec 1988

Dostal jsem dárek od Wachka. Videokazetu Z polských ložnic 3. Co s tím ale mám dělat, když video nemám? Tak jsem si jí dal do poličky s jízdními řády, mezi roky 1968 a 1969.

26. prosinec 1988

Pankáči mají v dneska v nádražce u Šokina vánoční koncert. Uplatili ho třemi lahvemi zelené a kartonem startek. Jen prý nesmí dělat bordel, svlíkat se donaha a flusat na štamgasty. Jmenují se Priessnitz a bordel to podle mě bude. A pořádnej.

29. prosinec 1988

Dneska mám volno. Poslouchám rádio, jím chleba se špekem, čtu si Švejka, piju Šerák a vařím pravý sudeťácký kafe s dvojitým rumem a kapkou francovky. Dobrý proti zimě, chřipce, vrzání kolen a chlapskýmu smutku.

31. prosinec 1988

Silvestr v nádražce. Pije se zelená a rum a máničky hrají na kytary Kryla. Jednoho Pražáka právě vyhodili oknem na peron, protože si stěžoval, že Šokin nemá myslivce, což je teď prý nejfajnovější pražácký taxikářský pití. A jak slavíte vy?

1. ledna 1989

Dal jsem si na Nový rok předsevzetí už nikdy si žádný předsevzetí nedávat, protože to stejně nikdy nikam nevedlo. Kouřit nepřestanu, pít Šerák taky budu a na záchodě si budu dál číst jízdní řády. V televizi zase husákuje Husák a já si dám na kocovinu ovar z prasečí hlavy.

3. ledna

Wachek se poprvé od začátku zimy omyl a oholil, ale podle mě je do něj ten smrad už maličko zažranej. A tak na sebe vylil litr ruské kolínské. Prsty v tom má jedna průvodčí ze Šumperka. Je to vdova po pekařovi z Písečné a on jí chce pozvat na hasičský bál. No, na jejím místě bych se teda taky bál.

5. ledna

Rusákům z naší posádky přijel zvláštní vlak, kterému říkáme Stalingrad. Wachek od nich hned vyměnil dvě bedny vodky za pět beden točeného salámu a do svého warťase natankoval benzín, co oni lijí do raket.

7. ledna

Dneska ráno mínus 23. Takže na šichtu jégrovky, dvoje fusky, do kafe kapka rumu a hlavně odpalovat jednu startku od druhé, aby člověku nevychladly plíce. Jak se v nich usadí mráz, je to vaše smrt.

10. ledna

Sedím na záchodě a čtu si v jízdních řádech. Cesta k nám z Prahy trvala v roce 1939 stejně dlouho jako teď po padesáti letech. Buď ty vlaky tenkrát jezdily tak rychle, nebo teď jezdí tak pomalu. Nebo jak to je?

12. ledna

Ledovka. Rampouchy visí úplně všude. Člověk to zná z Mrazíka, ale když se mu to děje, tak to žádná pohádka není. Zkuste z ledu vysvobodit výhybku, návěstidlo nebo Wachka, když spadne po deseti rumech do příkopu. Wachek není zrovna Nastěnka.

14. ledna

Dneska jsem si vařil guláš. Vařím ho poctivě celou šichtu, dvanáct hodin se s ním mazlím v kuchyni, dokud se maso úplně nerozpadá a nezačne tak trochu sténat. Znáte tuhle smutnou, ale krásnou hovězí písničku? Tohle kdyby nazpíval Neckář, to by byl hit.

17. ledna

Na Svobodné Evropě hlásili, že zavřeli Havla a v Praze je z toho nějaká polízanice. Wachek tvrdí, že na Václaváku dělají bordel jen hašišáci, který nemají co na práci. Nevím, u nás všichni chlapi, který nemají co na práci, sedí v nádražce a v tomhle počasí byste je ven nedostali ani mašinou.

19. ledna

Wachek je samej smutek a jedno oko má modrý. Vypadlo z něj, jak na hasičském bále dopadnul s tou vdovou. Nijak. A to se tak snažil a pořád jí zval na griotku. Jenže při valčíku ji na sebe natisknul tak mocně, že jí roztrhnul šaty a povalil na zem. A byl šlus. A hasiči mu před sokolovnou dali do kotrby.

24. ledna

Dneska se zase nic neděje. Hladím kocoura, piju kafe s rumem, čtu si Železničáře a poslouchám Svobodnou Evropu, kde mluví o Palachovi, že se prý upálil za naši budoucí svobodu, co podle mě nikdy nepřijde.

26. ledna

Kosa trvá a tak jsme ve starý výtopně zas roztopili saunu. Wachek se vsadil o dva rumy, že uvnitř vydrží přes půl hodiny. Nakonec vydržel hodinu, ale pak jsme ho málem neprobrali. Teď má úpal i úžeh zároveň a v ksichtě je rudej jak Vinetů. Chodíte taky do sauny?

28. ledna

V nádražce se porvali myslivci s hasičema o to, jestli je lepší světlá, nebo krvavá tlačenka. Nejvíc dostal autobusák Tonda Kočí, co jezdí linku do Prahy. Řekl jim, že je už měsíc vegetarián. Touhle nemocí ho nakazila jedna Pražanda, kterou fiká na Florenci. A jakou tlačenku máte rádi vy?

29. ledna

Ještě k té rvačce skrz tlačenku: Nejlepší není ani světlá, ani krvavá. Nejlepší tlačenka je sulc. Když se tak pěkně třese na talíři, člověku se hned z té křehké krásy roztřesou kolena a zároveň se dojme, protože pochopí, že lidská duše je taky jenom sulc. Nic víc. Ale taky nic míň.

31. ledna

Můj kocour Vašík zase zmizel za holkama. To zas přijde celej orvanej. Že mu to za to stojí.

2. února

Každá mašina má svý jméno. Brejlovec, Šukafon, Šlechtična. Já mám nejradši ty naše Bardotky, co tahají náklady i rychlíky. Mají vepředu úplně stejná krásná mocná prsa, jako ta slavná herečka. Akorát jsou z plechu. Ale zase pořád držej fazónu.

4. února

Včera ještě sněžilo a dneska všechno taje. A tak je to v životě se vším.

7. února

Sauna. Potili jsme břicha a bavili se o tom, že pojedem do NDR k moři, protože tam ještě nikdo z nás nebyl a prý to stojí za to, protože východní Němky se koupou nahé a holí se úplně všude. Byli jste někdo v NDR? A je to pravda s těma holkama?

9. února

Správné pivo musí kroužkovat. Takové umí natočit jedině Šokin. Piju svůj šnyt, dívám se na ty kroužky pěny na okrajích sklenice a podle nich vím, co jsem byl a co jsem teď.

11. února

Včera na noční: Vyjdu na peron a v mlze zahlédnu vlčí oči. Potkat vlkodlaka tady není nic divného, ale oni normálně nemluví. Tenhle chtěl grog. Byl to zmrzlý autobusák Tonda Kočí, co jezdí linku do Prahy. Zapadnul za kopcem, vzal to domů přes les a zabloudil. Ale kde jsou ty lidi, co vezl, to nikdo neví.

14. února

Ztracený lidi z autobusu Tondy Kočího, co před pár dny zapadnul cestou z Prahy, se nakonec našli. Noc přežili v krmelci a dva se k sobě tak tulili, aby nezmrzli, že se teď chtějí vzít. Nebo spíš asi budou muset.

16. února

Šerák je prostě Šerák. Nemá na něj ani Plzeň, ani Budvar. Někdo ho pije rád jako hladinku, někdo jiný jako mlíko, ale já ten náš horský zázrak piju v nádražce nejraději jako šnyt. Ta čerstvá voňavá pěna je větší pomazlení než svíčková. Nebo ženská. Tohle mi nikdo nevymluví.

18. února

Autobusák Tonda Kočí, co jezdí linku do Prahy, navrhnul, aby se v nádražce přestalo kouřit, že to dávno není moderní. A tak od dneška sedí na perónu. Tam má tolik čistýho luftu, až mu z toho je špatně.

21. února

Někdy si řeknu, že by nebylo špatný najít si nějakou ženu. Ale pak zase nevím, co bych si s ní za těch našich dlouhých vlkodlačích večerů vyprávěl, protože ženský dneska chtěj, aby je chlap pořád bavil, když není nic pořádného v televizi. Kde ale ty vtipy furt brát? Znáte nějaký?

23. února

Kafe já piju jedině s lógrem. Baví mě se v něm pak rýpat, když zaschne na dně duritky. Nehádám z lógru budoucnost, prostě si jen tak rýpu. A jak se ten lógr pomalu drolí, myslím na to, že podobně se drolíme i my. Všichni jsme byli nejdřív čerstvý voňavý kafe a nakonec tady schneme jako ten lógr. A pak? Co bude pak? Nový kafe?

25. února

Dneska se slaví vítězný únor. Komunisti se v nádražce tak vítězně zlili vodkou, že jeden vylezl na semafor, kde usnul a málem zmrznul. Objímal rameno návěstidla a myslel si, že to je jeho stará. Ale ta ho čekala dole s řemenem v ruce.

28. února

Noční a pěknej samec. Na severním nebi byla vidět polární záře. Wachek říká, že to vždycky věští nějakou katastrofu. A taky že jo. Šokin prý zdraží o desetník pivo.