Deník Aloise Nebela, jaro 1989

2. března   Tak tyhle okamžiky miluju. Vyjdu nad ránem na peron, zapálím si startku a čekám na první osobák do Jeseníku ve 4:35. Venku mráz, sníh a vlkodlačí ticho, které je tak mocné, až vám z něj praská v krajině srdce.

Alois Nebel a Květa

4. března

Utopence prý neznají nikde na světě, říká výčepní Šokin, který je umí naložit jako nikdo. Svět neví, o co přichází. Ten buřt musíte topit nejmíň tři týdny a rozmazlit ho nejen cibulí, ale taky paprikou, pepřem a stroužkem česneku a třikrát mu přečíst Otčenáš. Tak zní tajný Šokinův recept.

7. března

Tak zase přituhlo. Rádio hlásí oteplení, ale to možná ledatak v Praze na Vinohradech, kde pořádnou zimu ani neznají. U nás se žení všichni vlkodlaci a výhybky, návěstidla, vlaky, lidi a sny o jaru mizí ve sněhovém nekonečnu.

9. března

V nádražce jsme slavili MDŽ. Nikdo z nás sice ženskou nemá, ale my i tak pili na jejich krásu, zdraví a umění uklízet, vařit a hádat se kvůli blbostem. Autobusák Tonda Kočí, co jezdí linku do Prahy, pak vyprávěl, co všechno mají rády v posteli Pražandy. Říkal, že cukr a bič. Ale věřte mu po deseti vodkách.

11. března

Dneska poprvé jsem ráno slyšel zpívat ve větvích ty ptačí darebáky. Kde jste celou tu dobu byli, kluci? I když se to nezdá, tak jaro přijde.

14. března

Starý Wachek a Wachek vařili v kempu lavorovici. Byla tak mocná, že po ní málem oslepli. Takže z jejich plánované tajné likérky asi nic nebude.

16. března

V televizi opakujou Bakaláře. Asi jim taky pošlu nějaký pěkný námět ze Sudet. Třeba o těch našich německých vesnicích duchů, kam se nikdo neodváží, protože kdo tam přijde, s ním si duchové zahrají pekelný mariáš.

18. března

Dva pankáči dneska vypili na nástupišti dvě lahve zelené na ex a jak to pak hned šlo horem zase zpátky na světlo boží, sníh na tom místě roztál a vykoukly sněženky, co už tam byly dávno schovaný. Takže to byli pankáči, kdo do Sudet letos přinesli jaro.

21. března

První jarní den. Jen nevím, jestli to kalendář, meteorolog v televizi a ptáčci zpěváčci nezakřikli. Sněžilo od rána do noci a na Ramzové ve vánici zapadnula Bardotka a pak i druhá, co ji jela vytáhnout.

23. března

Své jméno nemá jenom každá mašina, ale taky auto. Wachek třeba říká svému bílému warťasovi kombi Honecker. Jak říkáte vašemu autu vy?

25. března

Dnes večer volno. Pod okny mi duní vlaky, poslouchám Svobodku, kde mluví o tom, že Československo je jeden velkej kriminál, a jím chleba se špekem posypaným paprikou a cibulí. A k tomu piju Šerák. Tomu říkám večeře králů.

28. března

Nejhezčí ženská v Sudetech je průvodčí Simona. Má všechno na svým místě, nejvíc tam nahoře. Trochu se nám v nádražce lízla griotkou, místo do jízdenek nás štípala do tváří, tancovala na stole a svlíkla by se klidně do naha, kdyby pro ní nepřišel její starej a na kolenou ji neprosil, ať jde domů a nedělá ostudu. Tak příště.

30. března

Pankáči z Priessnitz se v nádražce poprali s depešákama z Olomouce, kterým vadilo, že pankáči moc smrděj. A pankáčům zas lezlo krkem, že depešáci moc voněj, mají rádi disco, pijou colu a lepí se na ně blondýny. Svět je složitej. Já třeba donedávna ani nevěděl, že nějaký depešáci jsou.

1. dubna

Wachek z Polska přivezl tepláky se třemi pruhy. Polský, ale levný. Prodává je po stovce a včera večer v nich seděla celá nádražka. Vypadali jsme jako olympionici a Šokina napadlo, že se na příští olympiádu fakt přihlásíme, když už máme dresy. Nastoupíme jako sudetský národní tým a Pražáci budou čumět.

4. dubna

Podívali jsme se včera za střízliva na ty olympijské dresy, co nám z Polska přivezl Wachek. On má sice na své teplákovce tři pruhy, ale Šokin tam má pruhy čtyři a já zas jen dva. Jsou jako kolejnice, co se na konci zužují a mizí v nekonečnu. Kolik pruhů mají vaše tepláky?

6. dubna

Tak tyhle okamžiky miluju. Slunce se dere skrz mraky, tráva se zelená a my s Wachkem vyrážíme na první jarní procházku. Jdeme od hospody k hospodě, dáváme si pivo, vedeme řeči a je nám krásně. Jen v Písečné chtěli lesáci dát Wachkovi do kotrby, protože říkal, že modrá armáda, jako my nádražáci, je největší na světě. Frňák mu zachránila až zelená, kterou objednal.

8. dubna

Pankáči jsou dneska nějak romantický a uvařený na měkko, asi nemaj holku. Jeden, co si říká Helmut, drhne v nádražce kytaru a zpívá: Na horách taje sníh, řeka je divoká a chladná, jako ty, jako ty, ve vzpomínkách mých. Ale jinak má recht, stačí se mrknout z okna. Jaro jaro bláznivý, hážeš kytky do vody... Sakra, možná to jednou bude hit!

11. dubna

V nádražce se strhla hádka o to, jaká kořalka je ta pravá sudetská. Zelená? Kmínka? Praděd? Rum? Lavorovice? Vyzkoušeli jsme je všechny, trochu se porvali, ale moudrý z toho nejsme. Jen nám všem děsně drnčí v kebulích.

13. dubna

Ještě k té olympiádě: Zátopek říkal, že každý tým musí mít na olympiádě i nějaké bojové heslo, z něhož kape děs a hrůza. To naše sudetské vymyslel Wachek a zní Sere pes. Vyjadřuje totiž úplně všechno. Krásu, sílu, víru i bolest našeho vlkodlačího kraje.

15. dubna

Ještě k té hádce skrz kořalku. Nakonec jsme se shodli, že ta nejpravdivější sudetská kořalka je alkohol s lidskou tváří - myslivec. Všimli jste si, jak se z té láhve dívá na svět? Všechno je v jeho kníru: trochu chytrolín, trochu samotář, trochu frajer, trochu křivák. Prostě hrdina jako my.

18. dubna

Náš sudetský olympijský tým má pruhované dresy i bojové heslo, ale ještě nemá vlajku. Nakonec ji namaloval Wachek na starou německou. Je na ní divočák zle cenící zuby, kterými prý natrhneme soupeřům nejen duše, ale taky gatě a trencle.

20. dubna

Od předvčerejška prší a sníh na horách taje tak mocně, až je z toho povodeň. Voda zaplavila i pionýrský tábor, který hlídá starý Wachek, fotr našeho výhybkáře Wachka, a odnesla jim do Polska pár beden s vepřovými konzervami, které vyhandlovali na kšeft s Rusákama.

22. dubna

Starý Wachek je mezi náma taky pekněj vejlupek. Z pionýrského tábora, který hlídá za městečkem, si mimo sezónu udělal kemp. Kdysi to byl koncentrák, pak lágr pro Němce před odsunem - bůhví, co se tam všechno dělo. Dneska tam stanujou rodinky a v létě se tam honěj pionýři se vzduchovkama.

25. dubna

Pravé sudetské velikonoce. V kostele prázdno, ženské zabarikádované ve sklepě a chlapi pokácení po salvě panáků v příkopě s rozmačkanými vajíčky v kapsách a polámanými pomlázkami. Tak zas za rok, kluci.

27. dubna

Všechny vlaky mají dneska zpoždění. Že by zas v Olomouci nějaká sedmikráska skočila pod vlak skrz nešťastnou lásku? Ono totiž všechno souvisí se vším a nejvíc s nešťastnou láskou. Jak se jeden blbě zamiluje, tak hned visí ve vzduchu nějaká tragédie. Nejlepší je se nezamilovávat. To říká Wachek. Co vy na to?

29. dubna

Chystáme pravé sudetské čarodějnice. Objednali jsme bečku Šeráku, Šokin zaříznul sele a pankáči z Priessnitz slíbili, že k táboráku vezmou kytary a budou zpívat písničky o tom našem vlkodlačím kraji, který patří spíš duchům než lidem. Všem nám bude děsně krásně a nakonec i děsně blbě, jak to má taky být.

květen:

1.5.

Dneska první máj, práce a lásky čas. Na tribuně v Jeseníku se k sobě tulili papaláši s Rusáky a vypadali jako sousoší spících hrobníků. Pankáči propichovali pionýrům balonky zavíracími špendlíky a kradli jim mávátka, pionýři brečeli a všichni ostatní měli pořádnou kocovinu skrz ty vypité bečky a flašky na čarodějnice.

3.5.

Možná to je jenom kec, ale autobusák Tonda Kočí, co jezdí linku do Prahy, tvrdí, že pankáči z Priessnitz tam dneska hrají na Žižkově v v nějaké Akropoli. Je fakt, že v nádražce nejsou ani oni, ani ty jejich divný ostrý holky. Tak to Pražáci teda něco uvidí!

5.5.

Pankáči z Priessnitz v té Praze fakt hráli. Vrátili se až dneska a všichni mají v práci áčko. Domů přitáhli i dvě pražské pankačky, které teď chrní v čekárně a nikdo neví, co s nimi. Koncert byl vyprodaný a oni zažili úplně všechno: lásku na záchodě i rvačku ve foyer. Prostě jako by hráli na zábavě ve Vlčicích.

9.5.

Slavíme osvobození ČSSR. I když možná spíš taky porážku. Náckové jsou pryč, ale Rusáci ne. Osvobodí nás někdo někdy taky od nich?

11.5.

Skočilo na mě nachlazení. Léčím to po sudetsku: ke chlebu se špekem chroupu cibuli a česnek, prsa si mažu pravým polským psím sádlem pašovaným z Glucholaz a na pocení je nejlepší vlkodlačí grog s dvojitým rumem a hltem francovky. Ten protáhne!

13.5.

V nádražce jsme se porafali skrz to, v jaké disciplíně bude náš sudetský svaz na příští olympiádě soutěžit. Nakonec jsme se shodli na vybíjené, ta šla tak nějak každému. Taky by nám ale ještě šlo válení sudů, střelba prakem, šipky a nohejbal. A možná ještě mariáš. Lízanej.

16.5.

Šokin uvařil svůj luxusní sudetský guláš. On ho nevaří, on se s ním mazlí jako někdo jiný se starou, když byla ještě mladá a neremcala. Hovězí kližka, cibule, paprika, pepř a sůl, to je recept na ten jeho zázrak, co se v hrnci převaluje mezi prvním a posledním osobákem. Pak se odstaví jak mašina do depa a jí se až druhý den k snídani.

18.5.

Wachek je samej smutek. Někdo mu z warťase vybral krabici kazet z Polských ložnic 3, které vezl jednomu chlápkovi do Šumperka. Zastavil v lese že se vyčurá a dojme krajinou a kazety byly fuč. Jestli se dostanou třeba k vám, tak si na Wachka prosím alespoň vzpomeňte, když si je před spaním pustíte, aby jste si udělali hezky.

24.5.

V našem vlkodlačím kraji se rozhořela osudová bitva o to, kde je to největší údolí dutých hlav, kde lidi mají IQ tykve. Jeseničáci to říkají o Šumperku, Šumperáci o Jeseníku. Co myslíte vy?

26.5.

První letošní bouřka zahnala do nádražky partu turistů z Brna. A hned jsme se chytli, protože jeden byl chytřejší než rádio. Tvrdil, že Brno je hlavní město Evropy s velkou kulturní tradicí, ve které my Sudeťáci nemáme co dělat, protože my žádnou kulturu nemáme. A tak dostal do kotrby a šel na déšť.

30.5.

Tak konečně jsme na to kápli. Největší údolí dutých hlav není ani Jeseník, ani Šumperk. Jsou to Nusle. Tvrdí to autobusák Tonda Kočí, který jezdí linku do Prahy, fiká paničky, co na ně Pražáci nemají čas, a tuhle mu tam někdo zhrzený propíchnul gumu. Jako u autobusu.