Pořád jsem nechápala, proč se muži se ženami nikdy nedomluví, ale dneska mám, možná, konečně jasno. Konečně mi někdo vysvětlil, že chlap, co řekne NE, svoje NE myslí vážně.
Jak to bývá, tak s kamarády a kamarádkami tlacháme o všem možném. Až se připojil jeden relativně krátce ženatý a vyslovil něco, z čeho se dalo usoudit, že ještě nepochopil ženskou logiku. A tak jsme zabředli do zásadního problému:
„Já to teda nechápu, když se ženský na něco ptám a ona řekne nechci, tak nakonec zjistím, že to chtěla a když jsem to nepochopil, tak jsem blbej vlastně já.“
„No jo,“ povídám, „to je ta ženská logika. Když ženská něco říká, neposlouchej, co říká, ale JAK to říká! Třeba kdybys jí přímo udělal milostnou nabídku a ona řekla ne, nechci (na konci řeči dělám náznak otazníku), tak ve skutečnosti myslí, že to chce.“
„Aha, tak tohle já nepochopím, když chlap řekne, že to nechce, tak to nechce, ale v ženských já se nevyznám. A co ženská řekne, když to opravdu nechce?“
„Taky řekne ne, nechci, ale zní to úplně jinak! Představ si takovou situaci, když s tebou bude trochu laškovat a ty jí třeba nabídneš sex, tak řekne ne, nechci (předvádím hravost), ale když nabídka nebude příjemná, tak řekne né, nechci (rozdíl téměř neznatelný, v duchu mu začínám dávat za pravdu).
Ono se v těch ženských asi vážně těžko vyznat, na první pohled je to jednoduché, ale vysvětlete tohle chlapovi! Za krátkou chvíli jsem v úzkých, a tak na jeho otázku, jaký je v tom rozdíl, rezignovaně odpovídám: „Ženská logika.“
Že jsem radši nemlčela! Přiznávám, být chlapem musí být příšerně těžké!
