Ještě maličkost. Zde v Kanadě je hmota, kteou nazvají chlebem a také ji jedí velice drahá. Tak si už přes 40 let pečeme svůj, takový jaký pamatujeme z doby našeho dětství. Dvě šišky vždy jednou za 14 dní. Spočítali jsme celkový roční výdaj a zjistili jsme,že materiál nás stojí 120 dolců ročně. Ta příšerná hmota, o které píšu nahoře stojí někdy až 4,50 dolaru za bochník, který se dá ceý vdechnout k večeři, aniž byste mělipocit nasycení.. Některým ufnukaným Kanadanům jsem napsal recept, jak ten chleba upéct. (strašně jim chutnal, když jsem jim dal ochutnat čerstvý chlebíček vonící kmínem). Odpověd'? "Too much work" (Moc práce) a dále žerou tu hmotu, po které dostanete parádní zácpu. Naše moudrá babička říkávala: "Komu není rady, tomu není pomoci" a to platí i dnes když čtu ty nářky rozmazlených Čechů, že se bude umírat hlady.

myslim, ze to byl Jan Werich, ktery vypravel, jak to bylo za jeho detstvi hrozne.

Jeho protirecnik si stezoval, ze oni bydleli vsichni v jedne mistnosti ...

A Werich trumfoval: 'v mistnosti ..., my jsme bydleli v sudu a u toho sudu jeste chybela ta zátka, takze tam celou dobu táhlo ...

Tak snad tak hrozně nebude.

Moje babička říkávala:

"Z drobečků se skládá chleba, z kapek vody se skládá moře, z haléřků se skládají korunky a z korunek miliony."

A tohle to by potřebovali vědět všichni, hlavně poslanci, když říkají, že miliony na něco se ztratí v rozpočtu, že je to jen pakatel.

Babička s dědou umývali nádobí v teplé vodě (tenkrát nebyly žádné saponáty), do vody se přidával šrot nebo otruby a dávalo se to na pití dobytku (i moje manželka to říkala...měli doma 2 krávy).

Staří hospodáři koukali aby každý své hovínko nechal doma, protože to bylo hnojivo na pole...nemusely se kupovat chemická hnojiva.

Ještě i za komunistů jsme svoji žumpu nebo septiky vylévali na své zahrádky či louky...dneska nemyslitel, je za to pokuta.

Ano, možná jsme pokročili, ale zase pokrokem devastujeme jak svoji republku tak planetu.

Díky za připomenutí

Část západ. civilizace je poněkud rozmazlená, já jsem jako dítě na českém venkově ještě zažila časy, kdy maso bylo v rodině asi tak jednou, dvakrát týdně, vařilo se levně (brambory s mrkví, nudle s tvarohem), lidé se koupali např. jen jednou týdně, voda se ohřívala na kamnech. Kvůli válce na Ukrajině, která může snadno přerůst (a v něčem už přerostla) do celé Evropy, je lepší upřít si pár dílků tepla na radiátorech, v nouzi ev. stanovit dny a hodiny pro praní apod. (ostatně vytápění přímotopy je např. i v Praze vymyšleno tak, že někdy je proud dražší, v některých hodinách levnější, takže lidé situují některé činnosti do hodin s levnější elektřinou). Přechodné omezení našeho komfortu by se podle mě vyplatilo, mohlo by to zkrátit válku i dominanci Putinova režimu, který chce škodit celému Západu, nejen Ukrajině.

Nic nového pod sluncem, takovou situaci pamatuju i já stárnoucí dědek (84) za války, často vařený brambor a kafe ze žita a cikorky k večeři. Touto roční dobou jsmechodívali (žili jsme na vesnici) na pole sbírat po žních klásky. Pak jsme z nich vymínali zrní, které se pak na mlejnku na mák mlela celozrnná mouka, trvalo to půl dne umlít půl kila mouky. Máti pletla svetry a dlouhé punčochy ze zbytků vlny a tím, že bylo vše na lístky, obuv na t.zv. body jsme jako děti nosili sandály s dřevěnou podrážkou, t.zv. dřeváky. Takovou dobu bychom měli zase prožít, abychom se naučili šetřit a mít se vzájemně rádi a pomáhat si. Místo trávení dovolených na Mallorkách a jiné tramtarii být jako rodinadoma a chodit na borůvky do lesa a na houby.Byla bída, ale také sranda, bylo nám jako rodině dobře.

Ano, nikomu by neškodilo to zažít.

Znám "hospodyňky", které když dojdou chlebíčky ani nenapadne, že by si kreativně vyrobily svoje... Ale jak kdo, mám pocit, že se i vracíme k hodně věcem...

No, nouze naučila Dalibora housti...