V jisté době mě pracovní cesty občas zavály do Nymburka a tam jsem si na Palackého třídě naproti Katastrálnímu úřadu všimla krásného reliéfu.
Ráda sleduji domy i střechy a když vidím nějakou zajímavost, snažím se zjistit o ní víc. Proto mě zaujal reliéf připomínající událost z našich dějin, která se týká významné české šlechtičny Elišky Přemyslovny.
V době, kdy ještě vládl v Čechách Jindřich Korutanský, jehož vláda nebyla úspěšná, byla švagrová Eliška Přemyslovna jeho velkým nebezpečím, neboť se obával jejího sňatku s některým významným evropským panovníkem. Snažil se jí zbavit. Po nezdařeném pokusu o otravu prchá Eliška z Prahy, a to právě do Nymburka, kde jí konšelé poskytli azyl dne 28. 5. 1310, v němž strávila měsíc.
Tím přívrženci Elišky v čele s opatem Konrádem ze Zbraslavi vypověděli Jindřichu Korutanskému nepřátelství a dohodli další postup. Vzápětí vyslali poselstvo k císaři Jindřichu Lucemburskému, aby sjednalo sňatek s jeho synem Janem Lucemburským, v té době čtrnáctiletým, za kterého se Eliška později provdala. Sňatkem zajistila české zemi nového krále a později i dědice trůnu. Měli spolu celkem sedm dětí, nejstarším byl Václav, později Karel IV., v anketě z roku 2005 uznaný jako „největší Čech“, kterého v Čechách dodnes připomíná mnoho činů, budov i měst, i spousta pověstí.
Nymburští si připomínají statečnost svých předků, kteří se neváhali postavit za Elišku proti králi, ačkoli to bylo riskantní a kdyby to tenkrát nevyšlo, Eliška Přemyslovna by třeba děti vůbec neporodila a všechno by bylo jinak.
zdroj: Nymburský deník a novinky.cz
