Tak už víme, jak dopadlo první kolo volby prezidenta, skončilo napětí i naděje a můžeme se zase věnovat každodenním novinkám.
Já vím, je to trochu zavádějící, navíc je to relativní, výsledek voleb je pro někoho dobrá zpráva, pro někoho špatná, ale každá volba je nadějí, že se zase někam posuneme, takže výsledek zatím negativně nevnímám. Ale to není zrovna to, o čem chci psát. Trápí mě něco úplně jiného.
Mám takový zlozvyk. V noci se obvykle vzbudím, potřebuji si odskočit, při té příležitosti vezmu do ruky mobil, abych se podívala, kolik je hodin a obvykle se pak ze zvyku podívám na titulní webovou stránku, kde jsou aktuální zprávy. Je to hloupý zvyk a asi mi to ani nic nepřináší. Naučila jsem se to hlavně v době covidu, kdy byly ty lockdowny a přibývaly počty nakažených, pak ještě počty uzdravených, pozitivních i zemřelých.
Covid byla úžasná příležitost, jak sypat na stránky jenom negativní zprávy, protože na tom nic pozitivního nebylo. Postupně tam ještě byla zdůrazněna úmrtí všech známých osobností, ať už s tím souvisela nebo ne, člověka to vždycky vzalo za srdce. A od té doby se to příliš nezměnilo, jen co skončilo sledování covidových čísel, našly se jiné údaje hodné sledování, hlavně aby byly co nejvíc negativní, protože laťka negativních zpráv nastavená v době covidu se posunula hodně vysoko.
Stalo se to předevčírem, kdy jsem v noci v polospánku zaznamenala zprávu o zástavě srdce Lisy Marie Presley a její odvoz do nemocnice. Vyhodnotila jsem to tak, že se jí podařilo resuscitovat a že je jistě v dobrých rukou. Ten smutný konec jsem se pak dozvěděla druhý den úplně náhodou a když jsem si to chtěla ověřit, podívala jsem se znovu na zprávy, které nabízela stránka mého vyhledávače. A tenkrát mi to došlo. Na stránce byly samé zprávy o tom, kdo zemřel, byla tam malá holčička, kdosi při výkonu služby i další, asi sedm negativních zpráv pod sebou a ani jedna pozitivní (a to tam ani nebyly vůbec zprávy o válce).
Neříkám, že si takové zprávy nezaslouží pozornost, samozřejmě je mi líto všech, o kterých tyto zprávy jsou. Jenom mi teď čím dál víc připadá (a netýká se to jen mého vyhledávače), že internet je jedna velká černá kronika a začínám se ho bát. Protože na nás všude číhá nebezpečí a je na místě se obávat. Minimálně toho, že z těch negativních zpráv někomu přeskočí a přestane je číst. A to by byla škoda, protože občas se dějí i hezké věci, akorát se je moc nedozvídáme. A já jsem ráda, že tady se mohu naladit, aby se to všechno dalo přežít relativně v pohodě.
