Přijde-li nezvaná návštěva, tak to nebývá příjemné. Když s něčím nebo někým nepočítáme, dáme to obvykle najevo. Asi každý to zažil. Přijde návštěva, kterou nikdo nečekal a už mezi dveřmi nastanou ty trapné okamžiky.
Tak nějak dveře neotvíráme zrovna se srdečným úsměvem. Rychle přemýšlíme, zda máme všechno způsobilé, abychom mohli návštěvu pozvat, jestli ji máme čím pohostit a vůbec se nám nechce hledat příjemná konverzace.
Někdo je takový vítací, jako moje máma. Ta pozvala každého dál, otevřela dokořán, potom rovnou vyměnila kliku u dveří, aby byla z obou stran a přístup k ní domů byl kdykoli volný. Nezamykala se ani na noc a spala i s dveřmi otevřenými na terasu, kam by bylo jednoduché vylézt, ale naštěstí to nikdy nikoho nenapadlo. Aspoň jsme nemuseli řešit žádné nezvané návštěvy. Všichni byli zvaní a možná proto se raději ohlásili dopředu.
Jó, to ještě byla jiná doba, než máme teď. Asi to taky bude místem, kde jsme bydleli, přímo naproti hospodě u rušné silnice. Naše terasa byla možná zdrojem zábavy, když návštěvníci restaurace seděli na protější zahrádce a nudili se u piva. Však nás také každý znal.
Později, když jsme se odstěhovali na sídliště, užívala jsem si nové časy anonymity. Nikoho jsem tady neznala, i když to trvalo jenom krátce. Náš dům je taková větší vila, kde jsme se brzy všichni seznámili, ale přece jen ta míra vzájemné návštěvnosti dost polevila. Přes den chodíme do práce, v létě se rozjedeme na dovolené i letní byty, když se potkáme u popelnic nebo u vchodu, prohodíme pár slov. Děti nám pomalu vyrostly a frnkly do světa, máme tady celkem klidno, až na to, že se tu občas zalíbí opravdu nezvaným návštěvám.
Někdy se nám totiž na chodbě zabydlí bezdomovci. A někdy také bůhvíjaké existence.
Zrovna v těchto jsem objevila doupě přímo nad námi, pěkně si tam nastlali, čurbes jako hrom, obaly od jídla, špačky od cigaret, noviny i různý textil, raději ani nedomýšlím, kam chodí na toaletu. Na to, kolik je tam věcí, to nebyl pobyt jen na jednu noc. Je zvláštní, že jsem si dřív ničeho nevšimla. Mít psa, jako dřív, určitě by na to upozornil. To štěkání, i když někdy vyrušilo souseda, určitě svůj smysl mělo.
Ach jo! Přiznám se, že se mi s tím pocitem zrovna dobře neusíná.
