Člověk pořád touží býti dokonalý. Zejména pro svého partnera. A to i v těch nejintimnějších chvílích.
Když jsem byla mladá a s něčím se trápila, přečetla jsem si v Mladém světě sloupek „Sally“ a hned jsem znala odpověď na každou otázku. Mladý člověk řeší spoustu věcí, zejména když ho začne zajímat druhé pohlaví. Láska lidi mění.
Tenkrát ještě nebyl internet, všechno jsme museli vyzvědět jeden od druhého nebo se dočíst v časopisech a tam těmi informacemi hodně šetřili. Zejména o intimních hrátkách, to se probíralo jenom s náznaky, ve filmu pokaždé zhasla lampička a hlavní hrdinka byla určitě oblečená v kombiné nebo měla i v posteli plavky, prostě my tenkrát mladí jsme to měli o mnoho těžší než teď. Akorát teď je možné si přečíst i shlédnout tolik, že to až není hezké.
V časopisech byly různé rady, to se dnes moc nezměnilo, rad je všude dost. Někdy se při tom musím smát. Rady, jak si správně vytírat zadnici, by měla asi předat maminka, i když uznávám, že se to možná někdy neděje, protože má jiné starosti. Spousta rad, co dělat s čím v kuchyni mě taky někdy pobaví, protože člověk už to bere tak nějak samozřejmě a nenapadlo by ho, že základní věci někdo neví. Třeba včera jsem četla o kvásku pěkně dlouhý článek a stejně tam nebyly vyčerpané všechny možnosti. No, ale vrátím se zpět k tématu. Prostě chci probrat sex.
Bývaly doby, kdy jsem se trápila, na co mám při sexu myslet. Možná jste taky takoví. Člověk touží po dokonalosti, a sex se dá donekonečna vybrušovat, zvláště pokud na to máte toho správného partnera. Chtěla jsem všechno dělat správně a nemyslet při tom třeba na vaření! A taky jsme ze začátku řešily s kámoškami otázku, jak zakrýt to, co nemá být raději vidět. Ale na ty nerovnosti oba časem zvyknou a jak se to vyvíjí, tak zas přijdou myšlenky, jestli to, co spolu děláte, děláte správně a jestli to, co děláte, je to, co máte správně dělat a jestli je vůbec správné dělat to tak, jak to děláte.
Nekonečné pochybnosti. On totiž ten sex není jenom tak. Když to člověk nechce flákat, ale chce si to pořádně užít, to chce nějakého tréninku! A teď literatura se těžko hledá (zvlášť v době před několika desítkami let, kdy jedinou literaturou byly knihy jako „Na slovíčko, děvčátko“), pomáhala vlastně jenom Sally, kde jsem se třeba dočetla, že některé páry dělají tak hrozné věci, že si přitom představují někoho úplně jiného, ženy myslí na nákupní seznam a někdo si dokonce i čte.
A jednou, při tom nekonečném pilování, jsem se přistihla, že si přitom ČTU také! Od té doby pro jistotu kašlu na rady a myslím radši jen na to jedno.
