- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Letní podvečer. Zahrádka čtvrté cenové příjemně umístěná pod kaštany, stranou od lidí.
Celé prostranství zarostlé neošetřovanými keři. Uprostřed zahrady šest vratkých sražených stolů a staré dřevěné židle natřené na červeno. Okolo stolu sedělo do kruhu asi čtrnáct kluků sotva plnoletých. Popíjeli pivo a neřešili věk. S nimi tři holky.
Seděla uprostřed kruhu a pila kofolu.
Láska je jako večernice…, zaznělo z rádia, tak se zaposlouchala. Všichni najednou ztichli a poslouchali. Nádherný hlas i hudba, text a vůbec všechno. Píseň byla nová a hned se stala hitem. Aby také ne!
Najednou se zvedl Štěpán, okatý kluk s blond kudrnami, vzal její klíče s gumovým lvem, co měl chlupatou hřívu. Odnesl je do křoví a začal pískat na flétnu ukolébavku.
Blázen, pomyslela si.
…. a mrtví milovat nemohou …
Zasnila se. Láska je jako večernice plující černou oblohou. A ta moje? Vzpomněla si na toho, co se její ideální lásce nejvíc podobal, akorát nechodil na stejnou zahrádku.
Další články autora |