Začátek týdne byl poněkud náročný. V pondělí preventivní zubní prohlídka, hrazená jen jednou v roce, to se musí využít. Šla jsem tedy ráno s nadějí, že snad tentokrát projdu. Neprošla …
Dobře, nebudu to dramatizovat, prostě mi v létě vypadla jedna plomba a paní doktorce se nelíbily ještě dvě staré, takže mi to sice nenutila, ale doporučila je opravit. A vlivem efektu překvapení, který já moc dobře znám z kontrol (když na člověka někdo něco vyhrkne, tak přijde rychlé rozhodnutí, kterého může vzápětí litovat), jsem učinila rozhodnutí, že si všechno nechám opravit hned v jednom termínu a ukázalo se, že nejbližší termín už je středa (světe div se, obvykle 3 měsíční objednací termín se zkrátil na 2 dny). Nechala jsem si sčítnout celkovou opravu a řekla: ANO.
Ve středu jsem tedy vyrazila na stomatologii a nechala se na dvě hodiny uvěznit na zubařském křesle. Nevím, asi nejsem normální, lidi mi to říkají, ale jak jsem na zubařském křesle, přestávám cítit a vnímat, ponořím se do nějakého hypnotického stavu, zákroky podstupuji bez anestezie a v podstatě asi nežiji, protože nehýbám ani brvou. Ono to ani nejde, protože v té poloze vleže, do které mě dostanou, nemám šanci se zvednout, i když si stále posiluji bachor kvůli páteři. Ale děj se vůle Páně, prostě jsem to vydržela, pak jsem zaplatila sumu, za kterou by bylo asi 20 oslav v KFC a šla.
Venku jsem si zrekapitulovala den i účty a po zjištění, kolik mi na nich zbylo, jsem se rozhodla, že si zasloužím menší oslavu i zážitek v podobě kina. Obojí bylo nedaleko, šla jsem si tedy dát něco dobrého. Rozhodla jsem se pro KFC a kyblík na míru. Nechodím často, dám si tedy extra dobrůtky, aby to mělo smysl. A pak zajdu na zmražený jogurt … sním si v duchu a mačkám příslušné knoflíky na automatu. Křídla … 4 stačí, kousky kuřete ne, raději stripsy, ještě salát Coleslaw, cože? Za 49? No, pro jednou ….. bramborové lupínky …… cože? Taky 49 Kč? To je skoro jako dva pytlíky chipsů! A ještě omáčku barbeque – ne, raději dvě … krát 18? No, to jsem se asi zbláznila, to nikdy …..! Ne, tak teda dneska naposled!!! Vyjíždím si lísteček, kde stálo celkem asi 350 Kč za jeden kýbl bez pití.
Čekám na objednávku …. marně asi 10 minut, pro jistotu si fotím ten lísteček pro případ reklamace, ale nakonec zavolali moje číslo, tak beru tác a na reklamaci kašlu. Rychle otevírám omáčku a namáčím tam první strips, pak další a pak křidýlko… Je to mnohem lepší než ten zubař, ano, tohle opravdu navozuje úplně jiné pocity, jenže potom nabírám vidličkou první sousto salátu Coleslaw a zabrní mě na jazyku zelí. Znáte to, ta pachuť jako stará kedlubna, co v ústech rázem vytvoří fujtajbl, tak to přesně se stalo i mně. Tohle se jim nepovedlo. Už déle se mi zdá, že takový ten slogan o tom, jak mají všechno čerstvé a super neplatí. Ne, něco už se zkazilo. Dívám se na dobu spotřeby, ano, jsou v normě, ještě zbývají dva dny, ale dobré už to bylo asi před týdnem. No, nic, říkám si. Sním to, ale zúročím to na blogu!
Zelný salát miluji, ale ode dneška budu už jíst jenom svůj. Křupavý, sladký, bez majonézy a mnohem zdravější.
V kině nehráli můj film a ten salát mě otrávil, že jsem zapomněla i na zmražený jogurt.
Můj zelný salát je úplně jednoduchý: najemno se nakrájí zelí na nudličky, přidá se sůl, mletý kmín, lžíce olivového oleje, najemno nakrájená malá cibulka, nastrouhá najemno mrkev a nahrubo jablko. Pak se musí rukou promíchat a trochu pomačkat, aby pustilo zelí šťávu a nakonec se nacpe do sklenic a nechá v ledničce za postupného užírání. Dobrou chuť.
