Spousta lidí má nějaké plány, které se někdy změní během minuty. A v té minutě dostane příběh úplně jiný děj.
Je zajímavé pozorovat, jak se někdy život vyvine. Úplně jinak, než by člověk čekal. A bývají i smutné konce. Tak jako to skončilo s jednou sousedkou, která neměla moc šťastný život.
Tedy, nechci posuzovat, jak šťastný měla život, znala jsem ji posledních pár let, kdy jsem jenom věděla, že chodí často okolo domu, zastaví kdekoho, aby zavedla hovor, svěřila se, jak musí pečovat o staršího nemocného manžela a vlastně nic jiného neužije.
Tohle už všichni v okolí věděli, manžela dlouho nikdo neviděl, tak si stěží uměli představit, co všechno péče obnáší, ale paní o něj pečovala s láskou a dlouho, protože podle toho, co říkala, k žádným podstatným změnám nedošlo. Děti spolu neměli, tak se občas těšili z návštěvy děvčat od její sestry, ale jinak je nikdo nenavštěvoval.
A protože paní byla svědomitá, a ještě celkem k světu, pečlivě se připravovala i na budoucnost, aby nebyla zaskočena. Ono v těch dobách občas docházelo k výpadkům na trhu, chtěla být připravena i na nejhorší, sháněla si černou výbavu, šaty, šátek, punčochy, boty, prostě všechno, co tenkrát vdovy nosily, dokud se ještě dodržovalo období smutku podle bontónu, který se dnes už tak striktně nedodržuje. A aby nikdo nebyl na pochybách, věděly to všechny sousedky, ne snad že by to chtěly vědět, ale paní to prostě někomu svěřit musela.
V dnešní době už tak často nevidím dámy, co mají přehled o všem dění v okolí, komentují každou událost, potichu přenesou všechny čerstvé zajímavosti a dohlíží na veřejnou morálku. Dnes spíš každý komentuje politiku, ale pořádný drb se člověk nedozví. Všichni píší na ty sociální sítě a drbny jako by už vymřely.
Tak ta naše si spokojeně žila, starala se o svého manžela a samozřejmě byla šetrná, šetřila každou korunu. Když se dozvěděla, že mají někde něco levného, hned tam běžela, aby jí to neprodali. Jednou se tak vydala pro vajíčka a jak s nimi spěchala zpátky domů, přehlédla, že jede auto, a to ji rázem přejelo. Shodou okolností jsme byli svědkem té dopravní nehody, ke které přispěchala sanitka a potom i pohřební auto. Nakonec na silnici zbylo jen plato rozbitých vajec.
Kdyby to nebyla taková tragédie, byl by to vlastně příběh k smíchu. Ale ono to nakonec k smíchu vůbec nebylo, protože pána, co se doma léčil, odvezli do zařízení, kde za dva dny manželku následoval. A protože ji přežil a neměl žádné příbuzné, nikdo z jejich majetku nic nedostal. A tak si vlastně paní dělala všechny starosti zbytečně, nakonec stejně všechno dopadlo úplně jinak a rozhodně ne podle jejích plánů.
