Senátorka Jitka Chalánková prý by ráda, aby horní komora oceňovala manželské páry za věrnost. Chce tím ukazovat krásy manželství.
Tak už si představuji první kandidáty, jak se o nich točí dokument a pak se v rámci reportáže a blahopřání ke společně prožitým krásám promítne krátká reportáž šťastného páru. Třeba jako od nás z domova, po 40 letech…
Manželka vchází do dveří. Ovane ji linoucí se vůně uzeného kolena vařeného v papiňáku a odér nevyvětrané místnosti.
„Co to je za smrad?“
„Co tím myslíš?“ ohradí se manžel.
„No, kdyť se tu nedá dýchat.“
„A to jako proč? Co jsem provedl? Zase hledáš mouchy?“
„Ale tady je opravdu nedychatelno, to nemůžeš aspoň otevřít okno?“
Ona jde otevřít balkónové dveře. V tričku s krátkým rukávem okamžitě pocítí závan listopadového počasí a lituje, že si nedala kolíček na nos. Teď to nemůžu zavřít, vážně ne, musím si stát za svým. Fakt je tu nedychatelno. Dveře opatrně přivírá a pak se schoulí na křeslo u televize pod deku.
Další obrázek: Manželé se chystají na společný výlet. Natěšeni vychází před dům, kde mají zaparkovaný automobil. Manžel otevírá dveře, jakmile se do nich vejde, vychází za současného přivření. Nahodí nasupený výraz a použije dálkový zámek od auta. Manželka dodatečně vychází a chystá se nastoupit.
„Jo, hlavně si očisti boty, ať nemusím zase uklízet auto!“
Manželka poslušně zkontroluje obuv a nastoupí.
Oba prožívají krásu toho okamžiku a pak manžel nastartuje auto.
----
Udělovat manželům, kteří žijí příkladně, tak aby to bylo inspirací pro všechny, kdo nechtějí do chomoutu, je určitě dobrá myšlenka. Určitě je dobré mladé motivovat. Akorát bych navrhovala spíš cenu za toleranci, protože ta se dá lépe prokázat. Už fakt, že to někdo vydržel tak dlouho, svědčí o tom, že jí měl dostatek.
