Navštívila jsem jednu zajímavou restauraci a odcházela v pochybách, co si o tom mám myslet. Tak trochu jsem se vžila do pocitů z „Ano šéfe!“
Nevadí mi experimentovat a taky jsem hledala, kde se najíst, vyzkoušela jsem tedy jedno bistro v Modřanech. Název psát nechci, protože nechci ani urážet nebo rozhodit, jen napsat své pocity z první návštěvy.
Vešla jsem dovnitř restaurace, která vyhlížela trochu jako country salón. Pěkný pult i tabule s jídelním lístkem. Stoly byly z kategorie „každý pes jiná ves“, židle z doby krále Klacka, takové ty koženkové s kovovými nožkami, každý ubrus měl jinou barvu kostiček, na konci byly dva kulaté dřevěné stoly a dřevěné židle. Ty stoly s ubrusy byly sice čisté, ale vypadaly trochu nevábně, tak jsem vybrala stůl dřevěný.
Požádala jsem o nabídku jídel a paní mi přinesla tabuli asi tak její velikosti, kde byla křídou napsaná nabídka. Ceny poměrně nadprůměrné (myslím na takový typ občerstvení), oběd za cca 250 Kč + pití.
Z nabídky se mi nevybíralo moc lehce, protože skoro všechny pokrmy byly smažené (kromě polévek), doplněné velkou houskou na hamburgery a hranolkami. Vybrala jsem si tedy fish & chips a rozhodla se to pro jednou ochutnat. Ryby sice jím docela často, ale tuhle úpravu jsem neznala, byla jsem tedy zvědavá, co bude. Donesli mi misku s rybou obalenou v těstíčku a hranolky, ale takové poctivé, vypadaly jako domácí. K tomu trochu salátu a majonézu. Ryba byla dobrá, ale těsto nasáklé tukem, kromě trochy salátu to vlastně byl samý tuk a sacharidy. Ale volila jsem cestu nejmenšího zla, ostatní pokrmy byly o dost horší.
Abych to spláchla, objednala jsem si teplý čaj a vybrala šípkový. Dostala jsem bílou konvičku se sítkem na sypký čaj, průhledný hrnek, červený talířek, mističku s cukrem, upatlaného medvídka s medem, to vše na oprýskaném žlutém umělohmotném tácku, co už nepatří ani do antikvy.
Na webových stránkách jsem pak dohledala, že bistro provozují kamarádky, které se inspirovaly na svých cestách po světě a chtěly přiblížit zákazníkům své zážitky. Určitě to byla bezva myšlenka, ale nezdá se mi dotažená do konce. Prošla jsem hodně restaurací, včetně kavárny, kde byla důsledně každá židle jiná, ale z žádné jsem si ještě neodnesla tak podivný zážitek, kdy ani nevím, co si o tom myslet. Bylo to takové …. neuhlazené.
Poté, co jsem se zamyslela, co mi zkazilo první dojem, přidávám pár postřehů. Ten styl restaurace – budiž, ale určitě bych sladila aspoň ubrusy. Podaný čaj na ošklivém tácku působil, jako když sbírají nádobí někde na smeťáku, medem jsem si upatlala ruce, a to mi vadilo. U porcovaného balení se mi to nestává. A pak, talíř doplněný mističkou z Balkánu a plecháčkem po babičce … Obě nádoby mi připomínají spíš dekorační předměty, ale já tápu, z které cesty asi byl ten zážitek. Určitě bych nejela.
