Výborný článek! Platí obecně, že kdo je vnitřně prázdný, hledá náhradní "naplnění", a to vně sebe. Bojí se totiž své prázdnoty, a proto před ní usilovně prchá. Tím ovšem prchá před sebou samým, protože se podvědomě děsí své prázdnoty a své nicotnosti.

Skutečného naplnění může člověk dosíci pouze zevnitř, ze svého nitra, ze svého vnitřního bohatství - v klidu, v tichu a v míru se sebou samým. To se pak přenáší i do jeho vztahů a celkovému životnímu postoji.

Schopnost vnitřního spočinutí je pro člověka jedinou účinnou obranou (a opravdovým bezpečím) před různými, nekonečnými nástrahami zvenčí, a to i v těch nejtěžších dobách či konkrétních obdobích jeho života.

Po tom, co jsme všichni zažili - a co stále zažíváme jsem na tom jako Vy.

Vy to řešíte v křesle, já v lesní krajině....