Tak nějak mě dostal do stavu nostalgie a mírné nevole pořad nějakého mladého tvůrce o totalitním režimu u nás.
Několikrát v dokumentu několikráte ukázal frontu na banány a na vozy škoda. Dále zavzpomínal i na pracovní soboty, které označil jako obrovské vykořisťování pracujícího lidu.
Základní školy byly údajně nejhorším vzdělávacím systémem v Evropě a platil v nich tvrdý diktátorský režim.
Chtěl jsem se dívat ještě chvilku. Nevydržel jsem a tak nevím ani jestli to byl dokument názorový a zpracovaný dle nějakého zadání a nebo to nakonec nemělo být jakoby vtipné zamyšlení nad minulostí.
Začal jsem tedy vzpomínat sám za sebe:
Fronta na banány – nikdy jsem v žádné nestál, protože banány nerad, ale ty fronty opravdu občas byly, když těch banánů dovezli málo. Já jako „děcko“ školou povinné stával v jiné frontě J J J.
Starší ročníky jistě pamatují časopis „Televize“, který vycházel vždy v pátek a byl v něm program na celý týden na oba dva programy a kdo neměl známou trafikantku, tak si tam prostě musel vystát frontu a případně přeběhnout do „sámošky“.
Věděl jsem, že v trafice se otvírá kolem páté hodině ranní a šel si stoupnout do fronty. Když jsem byl dost rychlý dostal jsem se mezi prvních 5 a měl 80% šanci, že časopis budu mít a někdy i dva.
Stávalo se totiž, že trafikantka po převzetí zboží nejdříve založila noviny a časopisy všem kamarádům a zbytek dala do prodeje a pokud poslali časopisů méně, tak se na lidi čekající ve frontě nedostalo.
Vzpomínám na to z úsměvem a nakonec se dovíte i proč.
Pokud se na mě nedostalo, přešel jsem do samoobsluhy kde jsem sice stál v teple za pokladnami ale problém byl v tom, že sem zaváželi mezi sedmou až osmou hodinou a já musel do školy a několikrát přišel pozdě díky tomu čekání.
Získat totiž tento časopis a předat ho své babičce, která přišla na páteční odpolední kafíčko byl pro mě báječný pocit , neboť jsem jí ušetřil ranní vstávání a čekání třeba na mraze. Navíc jsem krom slovní pochvaly byl odměněn hodinkou hraní halířových žolíků. Což bavilo mě i babičku. Jen jednou jsem babičku naštval svojí výhrou 5kč a 65halíři a babička odcházela naštvaná JJJ a já přišel o ten dobrý pocit .
Frontu na škodovku si pamatuji jen z vyprávění, protože na auto jsme neměli ale vím, že soused vyprávěl jak spal před mototechnou dva dny ve spacáku aby byl mezi prvními a přesto, že tam byl dva dny předem, tak byl nějaký patnáctý na řadě a bál se, že se na něj nedostane. Jeho manželka tam za ním chodila s kastrůlky a kafem v termosce. Byli tam ale i tací co neměli takový zásobovací tým a báli se opustit frontu neboť hrozilo přesunutí o pár míst zpět či až na úplný konec což znamenalo nezajistit si objednávku automobilu. Soused ale nebyl lakota a tak jeho paní už k večeři donesla větší kastrol a větší džbánek piva a soused se podělil s lidmi z fronty a díky tomu se posunul o 2 místa dopředu.
Povoleno bylo jen krátké odskočení na toaletu.
Diktátorský systém ve škole ?
Nepamatuji si důtky ani jiné vymoženosti či na násilné jednání učitelek. Nebyl u nás ani kroužek angličtiny. Přesto i za takového krutého života zde byl kroužek němčiny či španělštiny.
Jako každý kluk jsem i já několikráte porušil školní řád ale klečení v koutě či jiné podobné metody u nás neexistovaly. Naše třídní učitelka byla rázná ženská a již v té době nás požádala abychom jí neříkali soudružko učitelko ale říkali jí paní učitelko. Uměla si zjednat respekt nejen zvednutím hlasu ale hlavně zajímavým výkladem (při kterém jsem ale občas „kecal“ se sousedem Vaškem) a za to jsem byl oceněn řádným lepancem a do konce hodiny tiše div ne ruce za zády seděl jak pěnička.
Tím jsem se už konečně ale dostal k tomu co mě na tom pořadu naštvalo.
Ano fronty byly, školní diktatura nikoli – snad jen výuka nebyla tak širokospektrální neboť v občanské nauce opravdu bylo …..komunismus je jediný možný a kvalitní systém a kapitalisté jsou úhlavními nepřáteli naší svobodné země.
Můj dnešní životní pohled je ale daleko horší než pohled toho co ten pořad natočil.
Dříve klidná fronta na banány a automobily , školství omezené a jednotně dané. Ale v těch frontách se nikdo nestrkal , nenadával a naopak zde člověk v klidu pohovořil, zasmál se a hlavně měl zachován svůj osobní prostor v rámci možností.
Dnes nemáme fronty na banány ale na vše ve SLEVĚ .
V marketech a potravinových diskontech se lidi dokáží i poprat o kuřata dovezená na jedné paletě a pokud jsou lidé ve frontě již uvnitř neboť prodavačky (omlouvám se opravdovým prodavačkám) – tedy spíše zaměstnankyně nestačili zavézt zboží včas tak to nestačí ani dovézt na místo určení a lidé jsou schopní porazit nejen ta kuřata z palety ale i to zaměstnankyni.
Po mouce se opravdu jen zapráší, protože mít mouku za 5,50kč přeci stojí za pár modřin. Množství roztržených pytlů dokáže zvednout oblaky jak při opravdovém boji ……ale on to boj skutečně je.
Pokud jsou slevy velké a fronta (ona to vlastně není ani fronta jako spíš chumel různě zmítajících se těl ) tak vznikají již slovní výpady či dokonce fyzické akce již zde. Do toho všeho se mezi tím proplétají odvážní bezdomovci, kteří svým odérem dodávají tomuto i další efekty. Pokud neseberou cigaretu přímo z ruky, tak minimálně třikrát vás požádají pro ztrátu peněženky v tomto davu o dvacet korun na cestu domů nebo alespoň o tu cigaretu.
Malých dětí by v tomto davu a mumraji politoval kdekdo ( i když jsou tmavší pleti) ale jen do té doby než zjistíte, že to dítě které na vás asi bylo natlačeno odchází s brekotem hledat maminku ale pod šálou v ruce třímá Vaší peněženku a je velice spokojené.
Soutěžní reklamní akce vystavení se ve výloze na týden radši ani rozebírat nebudu.
Dnes ve školách :
Už víme co je šikana, děti jak z dětí dostat peníze a nejen svačiny, děti jsou ve škole nejen vulgární ale i agresivní a už není problém dát záhlavec učitelce či ji bodnout do zad. Neřekl bych, že je to nedostatkem respektu či nezajímavého výkladu ale nedostatkem pravomocí a tím jaká je doba a tím co si naši – vaši poslanci a vláda sama posvětila.
Tímto se omlouvám všem dětem i dospělým ……nejsou všichni stejní bohudíky.
Už vidím ty reakce : vždyť ty lidi nikdo nenutí tam chodit, nikdo přeci nenutí děti chodit do státních škol, když máme soukromé.
Bohužel toto se vyhne jen těm vrchním 10 000 vyvolených, a střední třída která pomalu zaniká už do těch „front na slevy“ chodí také, neboť i jejich životní úroveň se začíná snižovat. (nikoli úroveň vzdělanosti).
Pokud se tedy někomu zdá tento náš „ demokratický systém“ lepší a kultivovanější , tak mi prosím vysvětlete v čem je lepší. Ano lidi mohou mít vše pokud na to mají. Pokud nemají počkají na slevy J a případně si vezmou jednu z tisícovky nabídek lichvářských půjček soukromých či od různých peněžních organizací a upadnou tak do chřtánu státního „mlejnku“ soudů a exekucí posvěcených demokratickým systémem.
Nechci v žádném případě zpět komunisty u vesla, ani Zeman není tím pravým šálkem mé kávy na postu prezidenta sic jeho zvolení zcela respektuji.
Chtěl bych se jen dožít rovné demokracie kde se i ti chudí, či méně vzdělaní lidé dočkají té pravé demokracie a budou mít stejné možnosti a práva. Ne pohádkovou zemi kde nemusí pracovat a kuřátka poletují vzduchem a stát se o ně postará. Ale zemi kde se právo nebude kroutit a překrucovat dle toho kolik kdo má peněz a kolik lidí uplatí.
Proto se dostávám k tomu proč si rád vzpomenu na páteční frontu na časopis Televize. Bylo to vše v klidu bez strkanic a nadávek a navíc jsem si vždy zahrál v rodinné pohodě žolíky a někdy i vyhrál 5,65kčs . J
