Jdu na poradu vedení a na chodbě slyším „tak mi to vzalo art i ort a ještě jsem tam dal peń“ . Za pár dní vejdu ke kolegovi do kanceláře a u něj kolegyně v pro mě divné konverzaci. Dostala prý dvě žluté karty a byla namydlená.
Jdu na poradu vedení a na chodbě slyším „tak mi to vzalo art i ort a ještě jsem tam dal peń“ . Za pár dní vejdu ke kolegovi do kanceláře a u něj kolegyně v pro mě divné konverzaci. Dostala prý dvě žluté karty a byla namydlená.
Po čase jsem to již nevydržel a zeptal se co to pořád probírají. Dozvěděl jsem se, že nejsem vůbec in, když nehraji slovní fotbal po internetu. Hned mě nasměrovali co mám pro to udělat a budu vědět více.
Zaregistroval jsem se doma v klidu a dostal se ke své první hře. Přečetl jsem si pravidla a s chutí se pustil do prvního zápasu, mluvím přeci rád a slovní zásobu mám slušnou. První část hry a já složil 10 slov a říkal si, to je dost dobré, ale ouha ukázal se můj první soupeř. Naběhl ukazatel jeho výkonu a jen jsem valil oči na jeho skóre – 24 slov a 96 písmen. Dostal jsem červenou i žlutou kartu a viděl, že je zle. Prohrál jsem 6:0 a moje ego dostalo docela zabrat.
Před kolegy jsem hrál zatím mrtvého brouka, protože po třech dnech na mých statistických údajích svítilo – 15 proher a 3 výhry. Nic k chlubení.
Za týden už to začínalo být lepší a dotáhl jsem to do stejného stavu proher i výher.
Každý den jsem se této zábavě věnoval hodinu a hrál. Někdy u mě stály děti a radily a musím uznat, že mi hodně pomáhaly vítězit. Hodně jsme se u toho i nasmáli a nebo rozčílili, když nám to neuznalo nějaké slovo o kterém jsme byli přesvědčeni, že je používaným podstatným jménem jako například „dloubák“ jasný, dokonce fotbalový výraz a byl nám zamítnut. Těch slov bylo mnoho a mi je hledali ve slovnících jestli se rozčilujeme oprávněně.
Vzalo to prostě celou rodinu a já mohl po týdnu mezi kolegy říct, že už také hraji a kdy jsem k dispozici na nějaký mač.
Někdo může říct ztráta času, jiný prima zábava. Za sebe mohu říct, že krom procvičování slovní zásoby, postřehu a rychlosti to beru jako relaxaci. Jsem rád, že i děti pochopily, že na PC nemusí hrát jen hry za které utratí peníze ale i hry které člověku mohou něco dát.
Nyní už nehraji každý den ale, když je nálada a chuť. Jsou tam ale hráči, kteří u toho musí dle odehraných zápasů sedět celý den a ještě kus noci. To už je ale těžká závislost, jen aby dokázali být mezi nejlepšími.
Všechno má prostě klady a zápory a záleží jen na člověku jak se k tomu postaví.
Proto se loučím s pozdravem sportu zdar a slovnímu fotbalu zvlášť.
