Pan Merta je skvělý. Vždycky pobaví.

Zjevně vůbec nechápete termín "ruka trhu" a ještě se nestydíte si pochvalovat, že za socialismu dostali někteří výhodně byt na úkor ostatních. Komunisté neovládali žádné abrakadabra, ať je pro všechny bytů dostatek, jen prostě a jednoduše za peníze všech rozdávali jen někde. Okrademe všechny a dáme jen tomu a tomu a to se Vám líbí? Že Vás hanba nelíská!

Někomu znamená podle vás komu. Chápu, že byty asi nebyly dostupné v některých obdobích stejně a že se to lišilo region od regionů, ale to je dnes stejné a stejné je i to, že na podporu bydlení dnes dosáhnou jen někteří a jiní ne. Pokud bývalý systém kritizujete a přitom s dnešním systémem souhlasíte tak z logiky věci vyplývá, že ta hanba musí lískat i vás.

Doporučil bych, aby velké firmy - např. nad x tisíc zaměstnaců - stavěly pro své zaměstnance služební nájemní byty tak, jak to bylo běžné za CK monarchie i za První republiky. A tento limit by se mohl postupně snižovat.

V Praze by to asi velký význam nemělo, ale Nošovice, Mladá Boleslav, Agrofert, ČD, Česká pošta, Kaufland, Tesco, špitály ...... by nějakou stovku nájemních bytů pro potřebné zaměstnance by to ročně určitě hodilo.

Je to velmi troufalý nápad ?

"A tento limit by se mohl postupně snižovat."

A až by se snížil na 0, tak by se to mohlo překlopit a zase by ti zaměstnanci museli stavět služební byty pro svoje zaměstnavatele. Je to velmi troufalý nápad?

Smutné, že někdo idnesu na ty každodenní pětinásobné kecy o "krizi bydlení" skočí.

Já se musím trošku pousmát při vzpomínce, jak Václav Havel stál v 90. roce v úžasu na Jižním Městě a sliboval lidem, že v těch králíkárnách už se bydlet nebude.

havel byl i podle jeho blízkých nepraktický člověk a elitář

Já se zapsal do bytového družstva ČVUT v r. 1966, a ejhle, v r. 1990 jsem se už mohl nastěhovat.

V 70. letech jsem měl možnost shlédnout panelákové byty některých kolegů ze zaměstnání. Žertovné pořekadlo - hlavou zeď neprorazíš, leda v paneláku - se ukázalo jako pravdivé. A k tomu škvíry mezi panely, doutnající hliníkový rozvod elektřiny atd.

Ten graf vypadá pěkně, asi jsou tam zahrnuty i byty pro sovětské důstojníky (jako třeba v Turnově), a neříká nic o kvalitě. Následné nutné opravy se už do toho nezapočítávají, natož zateplování.

A i když byly ty paneláky tak šílené, žijí v nich lidi dodnes a jsou rádi, že jsou rádi.

Komunisté naprosto zanedbávali byty a domy které znárodnili. Pan Merta si určitě bude pamatovat dřevěné podchody v centru Prahy. Pro ně bylo snadnější práskat betonové panely. Prostředí a vybavení sídlišť bylo tristní. Buď má ztrátu paměti, nebo jen tak prudí.

Pravdu má v tom, že dnes obce prodávají předražené pozemky pro bytovou výstavbu a VŮBEC NIKDO neřeší, kam lidi budou chodit nakupovat a kam děti do školky nebo školy.

V jiných zemích se tolik nepreferuje vlastnické bydlení jako v ČR. U nás je 80 % bytů v soukromém vlastnictví, v sousední SRN pouze 50%, ve Švýcarsku dokonce většina lidí bydlí v nájmech.

A holt, kdo nemá na vlastní bydlení, bude žít v nájmu, na tom není nic špatného.

Hmm nájem 15 000 + služby - tak proč myslíte že spousta lidí volí raději hypotéku?

a proč neřeknete i b) že za byt ste se musel upsat na minimálně na 10 let, že to opravdu nebylo pro každého zaměstnance, že ste sice dostal prázdný byt, ale vybavení nebylo a pokud bylo, tak za ceny z dnešního pohledu nepochopitelné, že na vesnici se stavělo principem bartrového hospodářství (já znám zedníka, já znám elektrikáře a já znám někoho, kdo sežene kachličky...).

na vybavení bytu existovaly nevratné novomanželské půjčky - moji rodiče pořídili vybavení do nájemního bytu cca začátem 70. let za 10 000 Kč nevratných. To vybavení mají rodiče dodnes - dnes módní retro

Je to snůška zavádějících informací. V současnosti je možné si byt okamžitě pronajmout, to za socíku možné nebylo, trh s byty neexistoval. Takže stěhovat se někam jinam za prací bylo komplikované. V roce 1999 jsem se stěhoval z ČB do Prahy, podal jsem si inzerát, že hledám byt do pronájmu, z několika nabídek si vybral tu nejlepší a měl okamžitě kde bydlet.

Za socíku bylo vlastní bydlení možné jen v rodinných domcích. Státní, podnikové či družstevní byty lidem nepatřily. S výjimkou některých preferovaných profesí či regionů se byty čekalo dost dlouho. V Brně byla v osmdesátých letech čekací doba na družstevní byt 16 let. Můj brácha pracoval v dělnické profesi u čs. telekomunikací, byt neměl, takže s ženou a dítětem žili u tchyně, a rozpadlo se jim manželství. Můj kamarád z Prahy, v sedmdesátých letech úspěšný redaktor tehdy dobrého časopisu Mladý svět čekal v Praze na byt deset let. Mezi tím také žil také s manželkou a dítětem u tchána a tchyně, kde ještě bydleli bracha jeho ženy s manželkou a ditětem, čili osm lidí v bytě 3+1.

Takhle se bydlelo za socíku, byty nebyly, čekalo se na ně mnoho let a pohádky páně Merty nejde brát vážně.

Pane, co to povídáte že nebylo možné si byt pronajmout? Já jsem v 80. letech v pronajatém bytě bydlel