Já měl nehodu

Pojišťovna mne vyplatila po 7 měsících - no fakt, nekecám. Denně jsme účastníky reklamní masáže, jak jde všechno skvěle a hladce, naštěstí nejsme denně účastníky nehody - a s tím se počítá.

K napsání těchto řádků mne přiměla včerejší reportáž,tuší m na ČT, ale mohl bych klidně napsat kteroukoliv jinou televizi, protože na podobné poznatky už jsme si zvykli a už se jim ani nedivíme.

24. října jsem měl nehodu. Byl to perný den, protože dcera poprvé opustila lůžko v 9. měsíci těhotenství. A přitom si namyslela, co všechno chce vyřídit, než půjde na kontrolu do nemocnice. Jako přehlášení bydliště, nový občanský průkaz a j. (když ležela v nemocnici, tak jsme ji stěhovali). Neměl jsem dobrý pocit a snažil se předvídat, co mne vše čeká. Pro jistotu jsem si vzal do auta i deku a nůžky, kdybych ji musel cestou rodit.

Všechno šlo skvěle, už jsem měl od rána za sebou 60 km rušným Brnem, když mi zavolala, že kontrola dopadla dobře, abych pro ni přijel. Když jsem ji naložil, na první křižovatce jsem způsobně zastavil, když blikla oranžová (jindy bych to ještě projel), nespěchal jsem. Stál jsem v prostředním pruhu, vlevo auto, vpravo auto, pozorně jsem sledoval semafor - na pravé straně. Když jsme se rozjížděli, sestřelila mne tramvaj zleva tak, že jsme se roztočili o 530 stupňů (jedenapůlkrát dokola). Měli jsme štěstí, rozjet se o půl vteřiny dřív, vzala by nás čelem a odvlekla dalších 60 metrů, než zastavila a těžko už bych tady něco psal. Dceru odvezli zpět do porodnice a vnuk si stejně dal ještě 14 dní načas.

Nechci tady rozebírat detaily, jako když mi naskočila zelená, byla ještě tramvaj 60 m od křižovatky a když jí naskočily knoflíky stůj, měl to 200 m. Kdyby aspoň zvonil, jak to rádi dělají.

Přes hodinu mne dusil policista psaním záznamu, co jsem mu pochroumanou rukou podepsal, to jsem se nedozvěděl (ani kontakty na svědky, které jsem mu předal mi nevrátil). Nedaleko od nehody má servis kamarád, tak mi zajistil odvoz zcela odepsaného vozu. Přesto mi ale večer poslali smyslovku z asistenční služby, co všechno pro mne udělají a zdarma. Ani mne nepřekvapilo, kde vzali moje číslo na mobil, když ho znal jen policajt, co nehodu vyšetřoval. Už jsem si odvykl se divit v našem tržním prostředí. Spíš mně bylo divné, kde nabrali přesvědčení, že vše půjde z pojistky viníka, když já jsem rozhodnutí na místě nedostal. První pozitivní zpráva.

Dál už se jenom čekalo a čekalo, jak to znáte z reklamy. Pojišťovna mi škodu uhradila po 225 dnech - no nekecám.

Skoro se chce zvolat: "Čest kapitalistické práci!"

Váhám s rubrikou. Je ekonomika, kultura nebo sport?