Když jsem kdysi před 50 lety doma našel knihu Bertolta Brechta Der schoß ist fruchtbar noch (klín ještě rodí), myslel jsem si koho to 20 let po válce ještě může zajímat? Mýlil jsem se, oni si počkali a dnes mají ty nejpovolanější
Už jsem psal dříve, pocházím z rodiny z odsunu, když moji matku přímo z Pohořelic vyreklamoval můj otec, který se krátce před tím vrátil z Osvětimi a Buchenwaldu. Proto jsem se matky zeptal při Havlově omluvě Německu, jestli by se také omlouvala, odpověděla mi stručně posledními slovy Písně neznámého vojína Karla Kryla. Nejen, že Havel odsoudil kolektivní vinu, ale zároveň ji uvrhl na náš národ (to jsou paradoxy). Jistě, že tehdy působily "úderky" ve stylu dnešních aktivistů snad ve snaze vymazat svoji minulost z časů protektorátu, ale sami odsouvaní si dokázali dost škodit navzájem, když nemohli unést tu potupu z prohrané války. Proto se mezi nimi snadno dalo poznat, kdo nacistou zůstal a kdo jim nikdy nebyl.
Dědeček měl štěstí, v obou válkách skončil v zajetí (v té druhé u Dukly), jeho syn ale na frontě padl a dcera, která pracovala jako telefonistka wehrmachtu byla až do roku 49 v zajetí v Gorlovce, kde se jí narodil syn. Místo domů byla odlifrována až do Německa, vybrala si to západní. Nikdy ale nedala dopustit na Rusy, že jim tam tajně přinášeli jídlo. Já jsem její nadšení nesdílel po zkušenostech z 68.
Nicméně to mělo pro mne výhodu, že jsem měl kam jezdit na prázdniny sám už od 14 let. Jednou ale, asi v roce 67 jsem zahlédl bilboard, který přesně vyznačil konturu naší republiky s nápisem "Niemals", patrně nějaké partaje, která se nesmířila s poválečnou úpravou hranic. Podotýkám, že tam nebyly žádné vyznačené Sudety. Takže Poláci si dnes nenechají od Německa mluvit do změny hranic, tak to zkouší cestou nejmenšího odporu, který našel Landsmanschaft právě u nás. Nejprve se sešel počátkem 90. let tehdy ještě mladičký Petr Fiala, dnes předseda ODS, s Berndem Posseltem (plus ještě s Otto Habsburgem), dále převzali žezlo Herman s Bělobrádkem, kteří patrně přislíbili, že do příštího sjezdu už budeme součástí Německa, tak se sejdou sudeťáci u nás a v posledním případě sám primátor Brna Vokřál, aby si vysloužil pochvalu a metál od německého prezidenta.
A tak se salámovou metodou blížíme vlastní devótností k tomu, že hlavními viníky budeme my, zatímco válku vyvolali nacisté a s těmi nemají Němci nic společného.
A najednou do toho Merkelová cosi o nespravedlnosti. Asi už ji úplně hrabe ze Seehofera a chce si Bavoráky naklonit přes Posselta. Takže Angelo, odsunem (ne vyhnáním) bylo bývalým spoluobčanům jenom splněno přání Heim ins Reich. Ostatně měli tam dost práce po tom svým majdanu, když jim chyběly ruce padlých. Až dodatečně si pozvali na práci Turky.
Na celé věci mne ale překvapuje, že když nějaký pisálek v Rusku při návštěvě presidenta Zemana napsal, že rok 68 byl osvobozením a naše sdělovadla měla na týden vánoce, aniž by si zjistila, jestli šlo o provokatéra nebo jen pitomce. Dnes, když ale vyjde z úst nejmocnější ženy Evropy takováhle nehoráznost, ministerstvo zahraničí to bagatelizuje, místo aby si předvolalio velvyslance, případně jej rovnou vypovědělo, když už jsme si to vyzkoušeli na daleko marginálnějším důvodu.
A mimochodem, už šetřím, až mi Angela pošle fakturu za tátův lázeňský pobyt v Osvětimi.
