Že dnešní děti mají zkaženější zuby? Než kdo a kdy před nimi informace neuvádí. Pamatujete návštěvy u zubaře s celou třídou? Od základky po střední školu? A všichni měli zuby zdravé?
MS
Stejně tak, jako před 30-ti a více roky byli spolužáci, kteří měli zkažené skoro všechny první zuby a pak se jim kazily i druhé zuby, tak dnes jsou takové děti také. Že by se zuby kazily víc nebo míň? Spíš jde o reklamu stomatologů. Navíc podivně cílenou, protože najít zubaře, který Vás vezme do stavu je dnes skoro nemožné. Takže že by měli méně práce? To asi ne. Jen potřebují lukrativnější výkony. Zub se nyní opraví plombou a nevytrhne, jako kdysi. Kdysi se ani na nějaké city nehrálo. Zubař se prostě naučil zubařinu na celých třídách žáků, které měl přiděleny. Tím se taky téměř 100% dětí dostalo alespoň jednou za rok do zubařského křesla.
A když už tam jste dnes, zubař Vám také hned vnutí kurz techniky čištění zubů, mezizubních partií, superspeciální kartáček, co ho používá většina stomatologů (ale pochybuji, že i ten můj ho má), k tomu vhodnou pastu a spoustu jiných propriet. Nejlépe že Vám křivé nebo špatné zuby nahradí zubní protézou, zuby vybělí, navrhne operaci… Prostě jde o byznys. Nic není zadarmo. Ale mít zuby za 50-100 tisíc korun není problém. Pokud je máte…
Nejhorší pacient zubaře je ten, co přijde dvakrát ročně na kontrolu a není, co by mu bylo možné provést. Zuby má zdravé od nátury, že má jeden nebo dva křivé, mu nevadí, amalgámové plomby nahradit bílými nechce a ani je nechce renovovat (taky proč, když drží a není s nimi problém).
Neříkám tím, že nechat dítě nosit rovnátka až do dospělosti, aby mělo zuby krásné a rovné, je zločin. Ale i ta rovnátka mohou přinést spoustu bolesti a nepříjemností. Pro krásu se prý i trpí. No, můj případ by to nebyl. Ale sám jsem si užil se zubem, který se můj předchozí stomatolog rozhodl „zachránit“. Po mnoha neúspěšných zákrocích, nekonečné bolesti a čím dál horšího stavu mi zub na pohotovosti vytrhli. Po stoličce mi zbyla díra, kde se dá nosit s úspěchem i malá svačina, ale kdyby mi zub zubař po druhém neúspěšném zákroku vytrhl hned, byl bych méně trpěl. Co ale neopomenul mi sdělit, že mi nyní může dát zub umělý. Bude to něco stát a taky trochu bolet, budu chvíli zase trpět, ale pak tam budu mít nový zub. S odmítnutím jsem mu radost neudělal. Na chybějící zub jsem si už zvykl, vidět to běžně není, dáseň se přizpůsobila a nemám sebemenší problém.
Zato problém mají moje děti, které jejich první zdravé zuby nechtějí opouštět a tak jim některé musely být vytrhnuté, aby uvolnily místo pro druhé zuby. A věřte, že trhat zdravý zub proto, aby udělal místo novému zubu je setsakra nepříjemné a ještě hůř dítěti vysvětlitelné. A že to je nezbytné – o tom není pochyb.
P.S. Se zubaři je to stejné, jako se zemědělci. Buď je kazů málo, nebo hodně. Obojí je špatně.
