Líbí se vám chodníky z dlažebních kostek a silnice z kočičích hlav? A co Vaše boty? Mají stejný názor?
Letos jsem zničil už třetí pár bot. O chodník s dlažbou. Urazil jsem si podpatek. A to jsem muž. Co říkají na tuhle nádheru ženy? Je super, že není všude beton a asfalt, že stará náměstí i chodníky vypadají lépe s dlažbou. Ale došel jsem k závěru, že se jedná o komplot mezi zastánci dláždění ploch s obuvnickým cechem. Čím víc dlážděných silnic, chodníků a náměstí, tím víc zničených = prodaných bot.
A nebude to jen tím, že dnešní boty jsou záležitostí na pár týdnů či měsíců. Bude to i tím, jaký materiál se dnes na dlažbu používá. Respektive jak upravené jsou dlažební kostky. Dříve byly štípané a zahlazené na straně, kterou vyčnívaly ven, tedy na povrch. Dnes, v rámci „vylepšení“ (a patrně zlevnění) jsou „surové. Nikdo si při pokládání dlažby nedá práci s tím, aby spáry mezi dlažkami byly ve stejné úrovni. Ať už jde o chodník nebo silnici. Jít venku v jehlových podpatcích dnes téměř nelze. S dávkou rizika možná po klandru, tedy po obrubníku, ale to jen tehdy, když je to ten starý, široký.
Stejný problém už začíná být i s klasickou zámkovou dlažbou. Stačí jí v zimě párkrát posolit a za chvíli se rozpadá a díry v chodníku jsou nádherným zdrojem úrazů.
Ať už byl asfalt jakýkoliv, neestetický se starou zástavbou nebo na mě po dešti stála voda, zničení bot bylo velmi nepravděpodobné.
Když jsem šel podruhé za čtvrt roku reklamovat urvaný podpatek o žulovou dlažbu na chodníku, obchodník se tvářil dost naštvaně. Prý asi neumím chodit. Nebo si mám koupit (a koupil jsem si) boty bez podpatku. Ale je to jedno. Stačí, aby dvakrát posolili a boty se rozpadnou díky soli.
P.S. Prostě to asi mají kluci dobře vymyšlené. Snad to od nich neokoukají další profese.
