Vzhůru na dálnici! Tentokrát s číslem S28. Z Jiangyanu míříme na letiště do Nanjingu. Odtud se přepravíme do Dalianu, kde zůstaneme do neděle. Je 14 hodin a venku je 32 stupňů…
Téma dnešního blogu je životní styl a zvyky. Přepíšu to tak, jak jsem tu vyslechl… V Číně nemůžete vlastnit pozemek. Aby se vyřešila problematika získání bydlení (bytu v bytových komplexech) a osídlila se vybudovaná města, povinně si každý musí část výdělku odkládat jako spoření na bydlení. Postavit v Číně „panelák“ na zelené louce je běžné. Prostě se určí pozemek odněkud někam pro výstavbu. Připomíná to scénu z filmu Asterix a Obelix – Mise Kleopatra. „ a odtud, do té malé palmičky až támhle na horizont bude široká alej se spoustou stromů…“ A přijedou stroje a udělají silnici. Silnici o 4 proudech tam a 4 proudech v opačném směru. A tak v téměř pustině vznikne základ města. Viděli jsme takovou silnici a nebylo to jednou. Po čase přijedou rozvodných závodů a postaví sloupy pro vedení elektřiny. No a pak se tam na pozemky nahrnou stavební firmy a začne se stavět sídliště pro pár set tisíc lidí… Kde že se vezmou Ti lidé do těch nových bytů? Někde jinde se buduje nějaká gigantická stavba a tak je potřeba pár vesnic a měst vystěhovat jinam. A ejhle – je kam. Že se to lidem nelíbí? Z chajdy do 30 patra paneláku? To nic na věci nemění.
Že mladá rodina bydlí s rodiči? Samozřejmost, ale trochu jinak, než u nás. V Číně se děti musí starat o rodiče. NIKOLIV rodiče o děti, jako u nás. I zákon na to je… Normální je mít jedno dítě. Pro něj se počítá se školou a vším, aby vyrostlo v řádného Číňana. Když máte dvě děti, můžete a být klidně milionáři a víc, ale dítě Vám do školy nevezmou. Prostě se s ním nepočítá.
Do čeho tedy vydělávající bohatí Číňané dávají své peníze? Do luxusního oblečení, elektroniky, nábytku, automobilů, psů… a do exotických dovolených. Když celý rok neopustíte svoje teritorium (byt a cesta do práce, nákupní středisko a nebo místní trh), pak se není čemu divit.
Když si třeba budete chtít koupit luxusní aut, nejlépe něco velkého a se spoustou chromu a maximální výbavy, není to problém a i cena je slušná. Ani objem motoru, potažmo spotřeba, nehraje zásadní roli. Když jsme nyní tankovali, na stojanu s benzinem o oktanovém čísle 93 byla cena za litr 7,66 RMB a to je prý už hodně drahý (x3 a máte to v Kč). Ovšem přidělení registrační značky se může pohybovat v rozmezí 3-5.000,- Euro!!! Co jsem neviděl, byla automyčka. Tedy automatická linka na mytí aut. Na to jsou tu malí soukromníci, co Vám auťák naleští zvenči i zevnitř.
Podnikání by vydalo na samostatný blog. Každý tu v něčem podniká. Každý má aspoň nějakou práci. Při včerejší procházce jsme to důkladně zkoumali. Pod činžovními domy jsou dílny, obchůdky, vývařovny… jeden dělá plastová okna, jiný dělá do elektroniky, nebo do potravin či svařuje cokoliv z profilového materiálu… A kdo právě nemá do čeho vložit ruce, sedí s podobnými na čemkoliv a hrají se karty.
Co je úžasné – jako cizinec se všude klidně pohybujete bez dokladů: Jste jiný od pohledu a kromě pokřikování dětí, které kolem nás skákaly a měly z nás legraci, si k Vám nikdo NIC nedovolí: Na to jsou tu prý velmi přísní – když jde o provinění se vůči cizinci.
A tak jsme se dívali a oni se na nás usmívali, no a my fotili a filmovali. A oni na nás volali, smáli se a něco nám zjevně chtěli prodat. Story, která se mi přihodila v obchodě se vším možným, si nechám na příště. Jen podotknu, že obchod byl uzavřen podle pravidel – tedy smlouváním o ceně, byť byla vylepená na zboží. Podařilo se nám i nakrátko uvést do šoku prodavačku v potravinách, kde si jeden s předstihem koupil ledový čas a prozradil nám, kolik stál a prodavačko nechápala, kde další – ten den krátce po sobě už druhý a hned i třetí cizinec zjistili, že 0,5 litru i u nás známého studeného zeleného čaje s citronem stojí do 3 RMB (přesněji 2,98 RMB). „Prasklo“ to, když se první kolega přišel podívat, co my dva jsme si koupili k pití.
I životní styl je tu na pár metrech naprosto rozdílný. Luxus v sousedství „gheta“, AUDI A6 před , AUDI A6 před tragickým prapanelákem… Napadne Vás, jak se tu šetří. Třeba i s potravinami. NIJAK. Zásada je, že se nic pořádně nedojídá. Když pominu doslova „bordel“, co po strávnících zůstává i v luxusním hotelu na stolech a pod nimi, plýtvá se tu potravinami šíleně. To je věc, co je také k nepochopení. Když doma nedojím jedno sousto, tak třeba plýtvám anebo mi to nechutnalo. Nedojídat tady je samozřejmost. Po dnešním obědě by se z toho, co na stole zbylo, najedli ještě tři lidé…
Těch odlišností je mnoho. Jedna zajímavá „od stolu“. Nemůžete se napít, pokud někoho nevyzvete k přípitku. Když Vy budete mít byť jen čaj a ostatní třeba víno, pravidlo připíjet na vyzvání máte také. Dobrá zpráva je, že to trvá jen do doby, než už ti, co pijí alkohol mírně „otupí“ svou pozornost. Pokradmu si můžete pak usrknout i bez vyzvání.
Pro dnešní závěr blogu jsem si nechal slovo „kvalita“. Kvalita je zvláštní měřítko. Zatím co kvalita jídla třeba v restauraci je velká, kvalita restaurace coby stavby je „jinde“. Luxusní hotel je luxusní do vzdálenosti 10 metrů. Když přijdete blíž, pochopíte. Tu a tam něco upadne, když na to sáhnete, vodovod do vany je vyustěn v místě, kde je vypouštění a tak z kohoutku voda teče pod vanu a aby to tak nebylo, omatlá se to silikonem, chromovaná polička s ručníky mi spadla i s ručníky do vany, když jsem si z ní vzal ručník, … prostě je to dělané horkou jehlou a často fušersky. Proti tomu firmy jsou technologicky nabité tím nejlepším a překvapením byla úroveň jak personálu, tak kvality výroby.
Podle hesla „plná zaměstnanost“ je všude lidí opravdu víc než nadbytek. 4 recepční a dva pomocníci, k tomu manažerka hotelu a asistentka… nebo 5 vrátných v uniformách na bráně firmy… Prostě práce se najde pro každého. I když je „z ulice“, může třeba mýt stroje, podlahy,…
P.S. Tady by se naši rómští spoluobčané se svým životním stylem se zlou potázali.
