Žít v zemi s 26% nezaměstnaností? Prý to jde.

Oficiálně je nezaměstnanost 26%, ale lidé mluví o reálném čísle kolem 30%. Přesto na první pohled to není vidět. A kde to je?

Sever Španělska patří Baskům. Jsou to velmi milí lidé, pokud je nenazvete Španěly a nemáte s sebou na čemkoliv španělskou vlajku nebo její barvy. Jestli Severní Irové nesnáší anglány i s královnou a celou královskou rodinou, pak Baskové jsou ještě dál.

O odtržení od Španělska usilují léta. Baskicko je prostě Basků a basta. Je tu silná nezaměstnanost a přece se - při průjezdu městy a horami, dosahující 1300 m nad mořem, respektive nad severním Atlantským oceánem – podivujete pořádku, čistotě, udržovaným domům, velmi dobrým silnicím od obyčejných „okresek“ až po placenou dálnici. Ale takové najdete i jinde, ve státech s lepší ekonomickou situací.

První, co mě ohromilo, byla krásná příroda. Ať už jste na pobřeží Atlantiku nebo ve vnitrozemí, má to svoje kouzlo. Všude narazíte na pasoucí se ovce, krávy, koně, osly… a není se čemu divit, protože šťavnatá jetelinka roste i u břehů oceánu. Druhé ohromení je stav a úroveň komunikací. Takové značení a řešení, na která tu běžně narazíte, můžeme jen závidět a patrně se jich nikdy nedočkáme. Domácí tvrdí, že jim silniční povrchy vydrží dlouho také proto, že se tu v zimě nesolí. A mrazy tu také téměř nejsou.

Druhé, co Vás pozitivně překvapí, je skutečnost, že místní lidé umí i přes nepřízeň ekonomiky žít a rádi se baví. Nejen v početných kavárničkách a pivnicích, ale i v starobyle zařízených restauracích, kde se griluje a podává dobré víno. Jednu takovou jsme také navštívili a moc se nám líbila, i když na první pohled z venku byste dovnitř asi jít nechtěli. O to mohutnější byl zážitek z večeře uvnitř. O kvalitě jídla nebylo možné ani na okamžik pochybovat. A jen na to pomyslím, sbíhají se mi i nyní chutě.

Když navštívím nějakou cizí zemi, vždycky chci ochutnat jejich tradiční jídlo a pití. Ale abych měl na stole malý gril s žhnoucím uhlím a na něm půl býka? To se mi zatím nestalo. Ubrus to přežil a přežil bez újmy i to, že k tomu masíčku byl čerstvý, v peci pečených chléb, grilované červené papriky, spousta černých a zelených oliv, čerstvého salátu a špenátu a samozřejmě v olivovém oleji zpracovaném drceném tuňákovi, o vejcích a rajčatech ani nemluvě. Jako moučník se podával vychlazený ovčí jogurt a já si připadal v zadýmeném lokále jako v nebi. Podotýkám, že zadýmený byl grilováním, nikoliv kuřáky. Ti tu na růžích – na rozdíl od nás - ustláno nemají.

Pohostinnost se nám nevyhnula ani v hotýlku, kde jsme bydleli. Klasickou kontinentální snídani tu nahradilo sušené maso, sýr, šunka, džus, vymačkaný z čerstvých pomerančů a skvělá káva. Přestože jsme byli ca 70 km od Bilbaa směrem do vnitrozemí, v jednom z nesčetných úzkých údolí, kam asi příliš turistů nepřijíždí a cizinci tu jsou spíš obchodně, dovolenou bych si tu představit rozhodně uměl. Turistika a cykloturistika tu frčí „ostošest“ a je na co koukat.

Také jsem měl možnost mluvit se sympatickou mladou maminkou ze Slovenska, co se původně vypravila do těchto míst dělat „au pair“ a nakonec se tu provdala a vychovává svoje dvě dcerky. A také jsem vyslechl příběh jiného místního „kluka“, co si vzal její kamarádku, co sem přišla za stejnou prací. Najít tu práci je skoro nemožné. Ale jde to. Slíbil jsem, že o způsobu pomlčím. Není nelegální, ale lehce to připomíná mafii nebo komunismus. Co ale můžu zmínit je, že když práci získáte, je Vaše pracovní místo chráněné a lze ho zdědit členem rodiny!!! Asi si dokážete představit, jak to je cenné a ceněné.

Mezi mé všetečné otázky patřilo i to, zda lidé chodí do lesa na houby. Lesů je vůkol dost a dost. Odpověď se dala očekávat. Ano a houby se tu i dobře prodávají. Přesto, že tu lidé musí žít skromně, rádi se smějí a ukazují, že se tu žít dá. Pokud nejste Španěl nebo se Španělskem nesympatizujete. O touze po odtržení by se dal napsat román, ale to je jiná kapitola.

Po třech dnech se mi ani odtud nechtělo. Smočil jsem si nohy v oceánu, ochutnal jídlo a pití, viděl a povídal si s lidmi, užil si cestování a odjel se stejně výbornými pocity, jaké jsem měl z návštěvy Severního Irska.

P.S. Máte-li možnost, zkuste se sem také vypravit. Litovat nebudete.  A fotky odtud? No přece na: http://balounales.rajce.idnes.cz/Baskicko_-_Severni_Spanelsko_Bilbao%2C_Eskoriatza..._19.-21.5.2014/