Výzvy k přestání psát o nějakém tématu na blogu čtenářů jsou jen a jen hloupost a popírání základního principu možnosti svobodné volby.
A stejně se tu takové výzvy objevují a objevovat budou. Je ale potřeba si uvědomit, že s výjimkou povinné četby v základní škole nebo o stupínek výše, je jen a jen na každém z nás, co si přečte a co ne. Druhým výsadním právem je nesouhlasit s napsaným. Takže – pokud něco nechci číst – proč o tom psát článek s výzvou, aby se o daném – a mě nepříjemném tématu – přestalo psát?
Možná proto, jen abych vůbec o něčem napsal. Jiný důvod snad není. A teď si představte, že to, o čem píšete, nezajímá zase jiné čtenáře blogu. Víte, co mohou udělat a co udělají? Prostě ten Váš příspěvek NEBUDOU číst. A když jim pod lákavým názvem budete nabízet nechtěnou úvahu, sdělení, prosbu, výzvu…, příště se Vašemu článku jednoduše vyhnou. Prosté a jednoduché.
Stejně tak jako vypnout televizi, rádio, nečíst noviny a nepročítat blogy s nadpisy, které mě neosloví nebo mi vadí.
Všichni blogeři si užívají stejnou možnost – napsat to, co chtějí. Jestli to píší ze srdce nebo stranického přesvědčení, z náboženských nebo rasových důvodů – je to JEJICH důvod. Pokud to nejde proti kodexu slušnosti, může si kdokoliv, co má do zadnice otvor, psát cokoliv.
P.S. Ale Vás (najděte se sami) prosím, přestaňte už psát, aby se o něčem přestalo psát. Smrdí to něčím, co sem nepatří.
