Kdekoliv na světě nebo v přírodě parazity najdete. Jsou to organismy, žijící většinou proti vůli svého hostitele na jeho těle a živící z něj. Takové u nás mezi občany státu nenajdete. Vážně!
Že je to nesmysl? No podívejte se na definici, kdo či co je parazit. Je to organismus, napadající jiný organismus proti jeho vůli . U nás nikdo nikoho takto nenapadá. Vždyť proto i volby jsou svobodné...
Když budete mít na svém těle cizopasníka, kterého jste nechtěli a podmínky pro jeho přežití a rozvoj mu nevytvořili, pak je to parazit. Ti, které všichni jako „parazity“ vnímáme ve skutečnosti parazity nejsou, protože jim jejich hostitel Český stát nabídl zcela otevřeně svou pomocnou ruku, aby mohli existovat.
Zlodějům vytvořili politici podmínky, aby mohli krást a ještě jim umožní omilostnění. Různým skupinám obyvatel dopřává stát štědré podpory jen proto, aby se danou problematikou nemusel zabývat. Politici po listopadu 89 nechali volné ruce skupině „podnikatelů“, aby mohli rychle nakrást velké částky peněz a došlo na privatizaci majetku státu. Z výnosu privatizace nechal zase „napakovat“ stejné „vážené podnikatele“, aby se nůžky mezi vrstvami obyvatel ještě více otevřely a tím si je i zavázal k loajalitě. Respektive, aby drobky jejich velkopodnikání padaly do kapes těch, co přimhouřili a ještě mnohokrát přimhouří oči nad jejich pirátským nakládáním s tím, co ještě nebylo rozkradeno. Dnes tihle vážení miliardáři vlastní všechno, co vlastnit jde a je alespoň trochu strategické. Energie, nerostné bohatství, firmy, … vlastní v podstatě i obyčejné lidi. Mohou libovolně manipulovat jejich osudy a shora od politiků i prezidenta jim je požehnáno. A protože to je legální - i přesto, že jen díky mezerám v zákonech – není možné je nazývat parazity.
Aby hostitel snášel lépe svého parazita, může se mu bránit. Když ale parazit parazitem vlastně není, není jek se mu bránit. Dáváš mi, státe, možnost něco udělat nějak, i když to není úplně správné a čestné? Pak proč toho nevyužít. Co není zakázáno, je dovoleno.
Přesto jsou na těle státu takové skupiny obyvatel, které stát svým přístupem za jakési parazity má. Jsou to lidé s nějakým zdravotním postižením. Ať už jsou neslyšící, nevidomí, nějakým způsobem nepohybliví či jinak nemocní. Téměř otevřený boj s nimi nebo jejich ignorování je pro stát snadné vítězství. Na jedné straně tak z ubývající hromádky peněz ve státní kase profitují ti, co se za to nestydí, že kradou a okrádají a na druhé straně jsou tu sbírky mezi obyčejnými lidmi na nejrůznější věci pro postižené nebo nemocné. To státu vyhovuje, protože „se pro tuhle skupinu přece jen něco dělá a je to solidarita a charita“, kterou stát blahosklonně toleruje. Možná ale jednou přijde okamžik, kdy nejlepší ministr financí najde způsob, jak finance, vybrané charitou zdanit, aby z nich i stát měl nějakou tu kačku pro „své potřebné“. A můžete si být jisti, že to parazitování na charitě nebude.
P.S. Protože to bude legální a zákonem posvěcené.
