Ukazuje se, jak je důležité mít dobrý archív toho, co kdo skutečně řekl.

Doba digitální s sebou nese pro některé lidi značné riziko, že jejich dávno v historii vyřčená slova vyplují rychle na povrch. Škoda, že se toho nedožil Peroutka… Šikmé oči, naočkování žloutenkou a vztah k rýži…A co na to Ovčáček?

Byl to dvojník nebo jednovaječný bratr? Zcela jistě má hrad připravené vysvětlení pro další faux pas… Tipovat, že to řekl A. Peroutka asi nepůjde, i když s Photoshopem se dá kouzlit opravdu neuvěřitelně, některé věci se „upravit“ nedají.

Je potřeba mít po ruce šikovného tiskového mluvčího nebo se držet známé poučky Dr. Plzáka. Když Vám na to přijdou, zapírat-zapírat-zapírat. Takže můžete tvrdit, že jde o slova, vytržená z kontextu, špatnou citaci, komplot, podvod, podvrh, záměnu, nepochopení ironie, … anebo musíte konstatovat suše jako major „Terazky“ na obrazem husity se samopalem, že: „Vtedy som něbol prezidentom, terazky hej“.  

Konečně – každý má právo na změnu názorů. A pak se také říká, že koho chleba jíš, toho píseň zpívej. To může být i tento příklad. Ale třeba jde jen o názorové dozrávání tehdy mladého politika s velkými ideály. Se stářím leckdy přichází moudrost. A jak říkala moje babička – odříkaného největší krajíc.

Málokoho asi taková nebo podobná záležitost už dnes nějak extrémně překvapí. Že přijde kritika – s tím se počítá a je potřeba najít nějakou jinou „zápletku“, kterou tu předchozí překryjete. Co to bude příště? Možná pochopení Islámu a přivítání prvních, z Německa či Belgie vyhoštěných uprchlíků v jejich novém domově – České republice.  

P.S. Každopádně - jak se zdá, šakalové štěkají a karavana táhne dál.