Neměli jsme počitače, banány.

Neměli jsme počitače a denně banány, ale měli jsme kamarády  se kterými jsme prožili stovky krásných chvil, na které se můžeme dodnes spolehnout a oni na nás. Nikdo nebyl socka. Nebyli jsme tlustí. Vylést na strom nám nedělalo problém, stejně tak přeskočit sousedův plot a utrhnou si pár jahod, třešní, angreštu.

Re: Neměli jsme počitače, banány.

kradli jsme v práci, věděli, že lhát je pro klidné žití prostě nutné. Předstírali oddanost socialismu. Chlastali čůčo. Byli vyplašení, připos...ohnutí. Odreagovávali se od rudého režimu na zahrádkách nebo na čundrech. Ujížděli i nad blbými obaly od čokolády ze západu, zdravili domovníka co donášel STB...prostě idyla. Doteď mám při vzpomínce slzu v oku :-)

Maly prispevek - rozhovor meho znameho

s dcerou, se po litanii jak bylo zakoncil vetou: Tati prosimte dej uz pokoj s tim, jak kdyz si byl maly, vsechno se spatne shanelo, nic nebylo k dostani ani ty blby banany... Tomu se fakt da verit kdyz si nakupoval nekde ve vecerkach, ale v Tescu? Jinak ja uz jsem se s detmi dostal az do strasliveho davnoveku, kdy se na hory jezdilo s autobusem a batohem, na zadech (to zvladaji taky jezdi na SP), ale povazte, od autobusu nas nevyzvedla zadna rolba a na tu chatu jsme museli veci vynest! Pekny den... :D

Já měl krásnej

dřevěnej , s barevnejma kuličkama

Občas ho vídám ještě u hráčů kulečníku

V roce 87 jsem přemluvila manžela,

aby ze služebky za železnou oponou přivezl Ataríka. Synovi bylo pět a paní učitelka ve školce vždycky v pátek vybrala dvě celý týden nejhodnější děti, které si k nám za odměnu mohly jít zahrát na počítači. Pravda, sousedka mi tehdy dala dost pohrdavě najevo, že ona by teda věděla o lepším využití 320 marek...

Re: V roce 87 jsem přemluvila manžela,

myslela, ze tam na tom zapade mel jit manzel za tech 320 marek do bordelu?

připadá mi to celé podivné

Autor sice nepíše kolik je synkovi let, ale vypadá to jak kdyby se viděli poprvé. Jak kdyby ten vztah neměl žádnou historii nebo kontinuitu. Stejně to vypadá na absenci vztahu mezi synkem a prarodiči.

Další podivná věc, je kontrast mezi vyjmenovávánými vymoženostmi, které synek používá, a které tvoří zřejmě jeho svět. /Mekáče a Sinestáry/ a malé povědomí o dětství otce.

Dítě je patrně nadprůměrně saturováno materiálními statky, ale pozornosti nejbližších se mu patrně nedostává.

Smutný příběh.

Zažil jsem to taky ale ne tak křiklavě

Skvělý článek a probudil ve mne nostalgii technokrata

Jako technokrat jsem tedy své děti dávněji podnítil k takové diskusi u níž jsem jim vylíčil co bylo v době mého mládí a co ne (70. a 80. léta). V Košicích, odkud pocházíme jsem je pak vzal do technického muzea - má mimořádně bohatou výstavu exponátů a má zvlášť sekci pro historii záznamu zvuku a obrazu, sekci pro historii rádiového a televizního přenosu. Možná až nevýhodou je, že v elektronice jsem specialista a tak jsem se musel kontrolovat abych nezabíhal do zbytečných detailů.

technické muzeum

Článek je to hezký, ale jako technicky zdatnému tatínkovi bych vytkl, že jste s ratolestí ještě nezavítal do nějakého technického muzea, ať už u nás, nebo do zajímavějších expozic v zahraničí. Mnoho otázek a odpovědí byste mohl shrnout do jednoho dne a dle vlastních zkušeností byste se s potomkem náramně bavili, zatímco v něm by taková návštěva mohla probudit vlnu zvídavosti a zájmu o techniku.

moc se mi to líbilo,

- snad nejvíc mne pobavila stížnost potomka, že u diapozitivy fajn, ale co se děje, že nejde zvuk ...

Re: moc se mi to líbilo,

mě také

wau

Koukala jsem na diskusi a shledala, že diskutující jsou převážně starší (říkejme raději zkušenější, že). A jestlipak víte, z čeho jsem to poznala? Vše je psáno krásnou češtinou, bez chyb v pravopisu. To taky o něčem vypovídá,...nebo se pletu?

Re: wau