Libyjská ropa možná bude mít v Evropě krvavě rudou barvu. Už brzy. Ale nemusela by to být krev Libyjců. Mohla by být francouzská, italská,… dost možná i americká.
Jestli Kaddáfí přežije, čeká všechny - na zásahu proti němu zúčastněné země - velká hrozba. Hrozba teroristických útoků přímo v jednotlivých zemích. Kaddáfí je stále schopen zaplatit si Al-Kajdu. A ne proto, aby ho ochránila ale proto, aby se pomstil všem, co ho kdysi podporovali a dnes ho chtějí odstranit.
Nikomu ze zúčastěných, ať to jakkoliv deklarují, nejde o nebohé civilisty a aktivisty odporu v Libyi. Jde jen o jediné. Dostat se k libyjské ropě jinak, než přes Kaddáfího. Jenže dokud byl Kaddáfí jediný v Libyi, kdo o ropě rozhodoval, bude to po jeho případné porážce ještě horší. O ropu, respektive peníze z ní, se bude prát daleko víc lidí. Ti, které režim dosud držel stranou, budou chtít zase bohatnout na úkor někoho dalšího. A začnou se v občanské válce o nerostné bohatství přetahovat. Nakonec ropu nebude mít nikdo. Ropná pole budou hořet a kolem se bude střílet.
Ať byl Kaddáfí jakýkoliv, udržel jakýs-takýs pořádek v zemi. Co na tom, že ho nikdo neměl rád. On z pozice síly armády vojáků a peněz kšeftoval se světem. A světu bylo celkem jedno, co se děje v Libyi s jejími obyvateli.
Začít válku v zemi, jako je Libye, je šance, jak dostat válku i do Evropy. Jako by nestačil Afghánistán.
Přitom by stačilo zavést sankce, pohrozit rezolucí o lidských právech (pokud se dá aplikovat i na zcela odlišně nábožensky smýšlející národ), … zkrátka udělat „ty-ty-ty, zlobivý pane Kaddáfí“ a nevystavovat vlastní občany nebezpečí ze strany teroristů. Stejně nastalou situaci bez následků vyřešit nelze.
Německo udělalo dobře. Stejně tak Čína a Rusko. Dá se totiž jistě žít i bez Kaddáfího ropy. Možná hůř ale bezpečněji.
P.S. Říká se: „Když se dva perou, třetí se směje“. Já se prát nechci a nechci být nevinně zabitý civilista islámským teroristou..
