Slovensko, země zážitků – na vlastní kůži.

Láká Vás dovolená na Slovensku? Pak by se Vám pár osobních zkušeností mohlo hodit. Třeba se i Vám budou při pobytu u našich bratří hodit.

Svět blázní, všude samý terorista nebo válka a pomalu není kam vyrazit na dovolenou. Z bezpečných a dostupných destinací zbývá čím dál méně. To pochopili i Slováci a lákají turisty, zejména Čechy, aby si na dovolenou vyrazili k nim. Mají co nabídnout a jsou nabídky odpovídající ceně? Co kvalita služeb? To zajímá každého  a tak jsem dopředu zjišťoval, zkoušel a nakonec jsme se rozhodli - po deseti letech od poslední dovolené na Slovensku – vyzkoušet, jak se situace změnila.

Před deseti lety jsme byli v Nízkých Tatrách, ale Vysoké Tatry jsme také navštívili. Bylo to krátce po obrovské kalamitě, ze které se Vysoké tatry ještě dlouhé roky budou zotavovat. A protože jsem letos strávil pár týdnů na Slovensku služebně, byla příležitost zjistit, „do čeho jdeme“. 

Předně musím říct, že Slovensko za těch deset let a zejména poslední3-4 roky udělalo velký skok kupředu.  Zlepšilo se toho hodně. Přesto – rozdíly tu jsou.  Slovensko je zemí velkých rozdílů. Jsou místa, kde se čas téměř zastavil. Ale retro je v módě a tak ne vždy to musí být na škodu věci. Co je ale podstatné – stále nás berou jako bratry a sestry. Starší generace se dorozumí obě dvě bez problémů. Léta se v obou zemích mluvilo oběma jazyky. Dnes v Čechách zní slovenština velmi často.  Slováků u nás žije velké množství.  Čechů, žijících na Slovensku je poskrovnu. Zato všude je dostupné TV vysílání v češtině, respektive české programy, dokonce jsme překvapeně zjistili, že například rádio BEST má českého moderátora.  Působí to trochu úsměvně, když ze slovenské stanice k posluchačům česky mluví moderátor a říká, že „u nás na Slovensku bude takové nebo makové počasí a další informace“.

Reklama říká, že právě minimální jazyková bariera je výhodou.  Kultura a spousta dalších prvků je stále velmi podobná, ne-li stejná. S trochou nadsázky jedete na dovolenou nebo návštěvu domů. Na co se tedy připravit?

Doprava:

Dálnice je na Slovensku trochu dražší. Týdenní známka vyjde na 10 Euro. I benzín je tu cenově dost vysoko. 1,318 Eura za litr N95 je v přepočtu ca za 36 Korun.  Kvalita dálnic, zejména nových úseků je s naší nesrovnatelná. Tedy – naše je výrazně horší.  Co ale očekávejte, jsou na naše poměry policejní manévry. Například pokud pojedete přes Starý Hrozénkov, můžete narazit na dvoukilometrovém úseku i na 3 policejní hlídky a všechny si Vás klidně vychutnají za všechno možné. Radary jsou velmi oblíbené a časté. Telefonování a další prohřešky u nás běžně viditelné se tu nekompromisně trestají a pokuty jsou citelné. Na Slovensku se velmi ojediněle setkáte s nějakým silničním pirátem, Jsou tu, ale dobře vědí, že jsou pod dohledem. Okresky a státovky už tak skvělé nejsou, zejména si užijete právě na cestě ze Starého Hrozénkova k Trenčínu, to je ukázkový tankodrom snad ještě na předválečné „panelce“. Ovšem rychle tu nikdo nejede. Silnice obecně nejsou přecpané automobily a dálnice občas budí dojem, že je utajená, jak málo automobilů po ní jede. Když zavítáte do „odlehlejších končin“, budete překvapeni vozovým parkem. Stopětky a stodvacítky, Favority  a podobné vozy tu jsou zcela běžné.

Služby:

Hotely a penziony jsou na různých úrovních. Jak vzhledových, tak cenových.  Zkoušel jsem soukromé penzionky  i velké hotely. Někdy to budí rozpaky. Vedle pohledného penzionku jsou barabizny a téměř spíš kůlny, polorozpadlá stavení a hned o kus dál dům místního milionáře, co starým AUDI jezdí v teplákách na obědy do místní restaurace, kde jedí montéři, kopáči, kamioňáci…  Jsou místa, kde byste čekali cokoliv, jen ne Vodní svět s termálními bazény ve vesničce střediskového charakteru, luxusní hotely a služby na vynikající úrovni.  Rozmanitost panuje i tady. Když projedete například vesnicí s názvem Vyhne, kousek od Žiaru na Hronom, narazíte na všechno uvedené. Do výčtu musím zahrnout i místní pivovar, nedávno do českých rukou převzatý.  A naproti kulturnímu středisku je na masivních řetězech připoutaný, vykuchaný drak  MIGu 19, kterým prolézá banda dětí . Ale pojďme do Vysokých Tater… Vysoké Tatry - jako město – se za těch deset let opravdu posunuly daleko.  Stejně tak Smokovec, Štrbské pleso i Tatranská Lomnica.  Opravené budovy hotelů, nákupní možnosti, restaurace, informační střediska i meziměstská doprava elektrickým vláčkem, čistota a pohoda – to všechno tu najdete. Moderní a vybavené hotely se vším, co je pro hosty zajímavé – wellness, zábava pro děti… Stačí si vybrat na internetu, jako jsme to udělali my.  Hotely nabízejí pobytové balíčky na míru, dávají k tomu jako bonus pojištění do hor, poukazy na slevy jako masáže, zábava…  Například náš hotel nabízel zábavu pro děti po celý den v hernách a s animátory a maskoty. Sauny a vířivky, relax všeho druhu a k tomu skvělá kuchyně, vinotéka a  to nejpodstatnější – usměvavý a ochotný personál.

Střediska a lanovky.

Lanovky doznaly obměn hlavně v Tatranské Lomnici. Sedmimístná sedačka s bublinou proti větru, nová kabinová lanovka na Skalnaté pleso, i turistické zázemí jak dole, tak u Skalnatého plesa jsou na rakouské úrovni.  Stará kabinka z Tatranské Lomnice jako retro v provozu, byť přepravní kapacita je  opravdu žalostná je jedním z kontrastů moderního a nového se starým a dosluhujícím.  A pokud se budete chtít dostat kamkoliv lanovkou, zubačkou nebo kabinovou lanovkou, připravte si pořádný balík Eur. Dva dospělí a jeden junior – což bylo naše složení – při jednosměrné cestě na Skalnaté pleso za 1400 Kč, do Lomnického sedla pak ještě dalších ca 900 Kč (ovšem za zpáteční jízdenku, ale na prehistorické dvousedačce)… Zkrátka  za 3 dny nás lanovky všeho druhu stály 3200 Kč. Ovšem můžete platit kartou a pokud si prozřetelně necháte vystavit místní GOPASS, pár Eur ušetříte. Stejně tak, pokud chcete využívat i elektrickou dopravu mezi středisky až po Poprad, stačí Vám získat kartu TATRY Card. Slouží zároveň jako jízdenka i jako doklad na získání slevy na lanovky, vstupné, restaurace, půjčovny a je platná 5 let na Vaše, zezadu napsané, jméno.  Jestli toužíte vyjet na Lomnický štít, pak zbystřete pozornost.  Počet lidí na den je omezen. Koupit lístek v den, kdy chcete jet nahoru je nemožné. Vzhledem k tomu, že lístky lze objednat a zaplatit po internetu za pouhých 27 Euro na osobu a cestu.  Ovšem kvalita počasí v ceně lístku není. Můžete dopadnout jako pan Marvan. V mlze se dozvíte, kterým směrem je Praha a můžete si klidně domyslet i Kilimandžáro.

Je podstatně lepší vyjet jen na Lomnické sedlo a projít se po chodníčku ve výšce 2190 m. Výhledy tu jsou jistější  a i levnější. Ze Skalnatého plesa, které se ztrácí před očima díky odborníkům, kteří narušili skálu a jezero se vypouští , páč někdo udělal chybku při stavbě nového zázemí, můžete jít dolů pěšky. Mnoho bláznů to jde i nahoru pěšky.  Cesta je náročná v obou směrech.  Rozhodně to chce dobré boty a trekingové hole nejsou na škodu.  Spousta krásných sjezdovek jistě přiláká hodně lyžařů. Protože i zasněžování už je standardem, sezóna může být delší a lyžování kvalitnější.     

Jídlo.

Stravování je kapitolou samo o sobě. Najíte se skvěle za 3 Eura mimo turistické destinace a v nich se pak ceny pohybují na dvoj, troj i pětinásobku.  Typická slovenská jídla jako jsou halušky, musíte ochutnat. Výborně se k nim hodí i perkelt z beraního masa.  Sýry ovčí nebo kozí ale běžně nekoupíte. Slovákům se do tohoto byznysu, co v Česku začíná prožívat svůj boom, nějak nechce. Přesto – mám pár tipů, kde koupit skvělé sýry. Když pojedete přes Partizánské ve směru na východ, tak v Malých Uhercích najdete po pravé straně silnice prodejnu těchto pochoutek v malém, dřevěném stánku.  Ale můžete se pozeptat i místních kdekoliv na Slovensku a oni vám rádi povědí, kde se dá nakoupit. 

Obchodní střediska fungují jako u nás a také banky a bankomaty nejsou problém.  Slováci mají rádi české pivo a obě nejznámější limonády českého původu si dáte všude. Výborná jsou tu i slovenská i vína. Tradici mají ta stáčená. A k vínu opět sýr a salám. Uzené maso či klobásky k vínu i pivu – to je slovenská klasika. A koho tu potkáte? Slovensko už objevili Němci, Poláci a také Češi. 

Co dodat závěrem?  Skutečně si budete na Slovensku připadat často jako v přátelské zemi, kterou znáte a když trochu přimhouříte oko, dáte sloganu z TV reklamy za pravdu. A Slováci na tom fakt makají.

P.S. Tak, milé Slovensko, zase příště!!!