Být na vysokém postu a neumět alespoň jeden cizí jazyk je ostuda. Být ale reportérem nebo novinářem a neumět správně česky mi vadí daleko víc.
Jestli se díváte na televizní pořady a čtete kdekoliv na netu nějaké informace, nedá velkou práci najít v českém psaném slovu i hrubé pravopisné chyby a o mluveném slovu s mnoha přeřeky, přes slovní patvary až po „eh, é, chm, …“ coby přetékajícím doplňkem odříkávaného, mnohdy pracně naučenému textu.
A to ani nezmiňuji to, že položit dotaz nebo vyvolat nečekanou situaci neustojí nejen člen vlády ale hlavně ani ten, který má bravurně a spisovně ovládat verbální komunikaci, která ho „živí“.
¨Nezastávám se paní Schilerové. Ale používám tohoto příkladu na to, abych poukázal na upadající, spisovný jazyk, komolený a pravopisně téměř zavražděný mnoha novými, moderními žurnalisty. Kolik z nich asi žurnalistiku vystudovalo, je lepší nevědět. Stejně tak jako nevědět s jakou výslednou známkou.
Doby, kdy pravopisný diktát ve škole za 4 chyby končil nedostatečnou, jsou pryč. O spisovné češtině ani nemluvě. Zato každá husa na vsi dnes umí zakejhat anglicky. Tam se totiž v tvrdém a měkkém y/i nesplete a mluvit „lidově“ je způsob, jak se přiblížit masám.
Co z toho tedy plyne? Mluvme všichni tupě anglicky a zbytečně si nelámejme hlavy nějakou nablblou češtinou. Vždyť je to moderní a trendy. Stejně tak, jako nechat zmizet koncovku příjmení „-ová“.
Vždyť říct nebo napsat „D. Schiller je stupid“ je cool. A nikdo neví, jestli je to muž nebo žena a rázem je tu ta genderová vyváženost.
Pak už jen necháme uzákonit, že měkké a tvrdé „íčko“ je volitelné, zrušíme vyjmenovaná slova a začneme mluvit zkratkami a emotikony.
Ať bůh chrání Ameriku!
